Šťastný nový rok podruhé. A dost!
Neštěstí nechodí po horách, ale po kinech, a nechodí nikdy samo. Pod názvem Šťastný nový rok 2: Dobro došli se na plátno dere pokračování nejzbytečnějšího filmu roku 2019, jež sahá po stejném titulu za rok 2021.
Jediný plusový bod lze shrnout do věty, že Jiřímu Bartoškovi jachta sluší. To však ještě není důvod, proč kolem jeho vedlejší postavy bohatého emigranta, jenž minule objevil v Tatrách svou dávnou lásku čili Emílii Vášáryovou, nakupit tolik neumětelské nudy.
Aby se naplnil název série, na silvestrovském večírku se jedna z ústředního kvarteta hrdinek, již představuje Táňa Pauhofová, dočká zazpívané žádosti o ruku. Zbytek už se odehrává v letním Chorvatsku, protože svatba se má konat u moře, kam samozřejmě vyrazí s kufry plnými rób nevěstiny kamarádky – Antónia Lišková, Gabriela Marcinková a Zuzana Norisová.
Jedno velké nic
Přidají se též jejich současní i minulí partneři, potomci a příbuzní snoubenců v čele s rozhádanými rodiči ženicha; matku hraje Dagmar Havlová, jejíž slovenština rve uši.
A nechybějí ani místní občané, kteří předvádějí folklorní pohostinnost včetně jídla, pití, zpěvu a přírodních krás, na jejichž pozadí si svatebčané dopřávají bohaté sportovní vyžití na vodě i ve vzduchu za pomoci sponzorských výrobků.
Ale co se tam vlastně děje? Nic, doslova a do písmene jedno velké nic. Vlastně je až obdivuhodné, kterak tým Jakuba a Adriany Kronerových dokáže naplnit půldruhé hodiny času totální nicotou, jež v paměti nezanechá sebemenší stopu.
Hamlet, dánský influencer
Zábavu má zařídit souboj dvou partnerů jedné z žen, Itala, kterého přeškolují na řízek se slivovicí, a záletného exmanžela, jenž své pokání „na Štědrý večer, sám v New Yorku, jsem pochopil“dotváří kostýmem Santy Clause. Ale místo smíchu se střídají stud, trapno, nevěřícný úžas a ve finále s tklivým zjevením nevěstina otce či s akčními pokusy dojem neplánované parodie. První a poslední vtip vysvětlí husičce internetové éry, že „Hamlet byl dánský influencer“, jinak se trousí výhradně moudré rady a životní poučky typu „Všechno má svůj čas“.
Komedie je zkrátka znovu jen krycí šifrou pro příležitost, jak z herců udělat věšáky na stylové oblečení – mimochodem dámská čtyřka na domorodých nákupech doslova opisuje filmový Sex ve městě 2 – a jak prodat reklamní pozvánku na Jadran pro klientelu přivyklou luxusu. Tedy nic pro rodinné výpravy se stanem a polévkami v sáčku.
Jestliže trestní právo zná zásadu Třikrát a dost, pro slovensko-české komedie by mělo platit Dvakrát a dost. Neboť představa, že by obsahová i filmařská pustina Šťastného nového roku mohla přijít potřetí, děsí víc než všechny horory světa.
Šťastný nový rok 2: Dobro došli