Lucie se dotýká vzpomínek
Fotografická kniha skupiny Lucie mapuje devadesátky, Rolling Stones a comeback.
Příběh prakticky beze slov. Tak je koncipovaná objemná kniha Fotografity, mapující kariéru kapely Lucie prostřednictvím snímků, mnohdy dříve nepublikovaných.
Příběh skupiny Lucie je příběhem české populární hudby po roce 1989. Po několika personálních výměnách – svého času v řadách téhle kapely figuroval i Michal Penk – vykrystalizovala klasická sestava David Koller, Michal Dvořák, Robert Kodym a P.B.Ch.
Dotknout se ohně
Zprvu si s ní veřejnost i hudební kritika nevěděla rady. Je to pop? Asi ano, když jí hit Šrouby do hlavy dodala dvojice Petr a Pavel ORM, zodpovědná mimo jiné za písničku Můj čas ze seriálu Sanitka. Je to rock? Ještě ne, Kodymova kytara se zatím hlásí o slovo jen nesměle, byť s příslibem věcí nadcházejících. Je to generační výpověď? Nepochybně, což bylo nejdůležitější. „Už se nechcem nikdy vracet, tam kde nám bylo mizerně,“hřímal David Koller za bicí soupravou a nálada v publiku vibrovala nadšením, souzněním i porozuměním.
Oheň, Dotknu se ohně. O to šlo. Kodym si hrál na Iana Astburyho z The Cult, zpívající bubeník Koller, tahoun a dříč, frázoval podle rytmu, nikoliv podle melodie, Michal Dvořák to celé tmelil a baskytarista P.B.Ch. byl talisman, roztomilý mimoň, bez něhož by skládačka nebyla úplná.
Lucie přišla s čerstvým zvukem, zdravou drzostí a popovými melodiemi, natřenými na zemitém rockovém chlebu. Chtěla zamést s normalizačními hvězdičkami, což se jí podařilo náramně. V její hudbě byl dravý sexappeal, žhavá erotika, vášeň a cit. Občas i kýč, ale upřímně míněný.
Ztěžklá evoluce
Probírka více než pětisetstránkové fotografické knihy vrací zpět vzpomínky. Znovu je tu vekslácko-novoromantická image první sestavy, pletené svetry, dlouhé kabáty, vlny a patky na hlavách, plísňové džíny a džísky. Postupem let přibývaly šátky s lebkami, prodlužoval se vlas i vous, drsněla i hudební řeč.
Fotky z té doby jsou syrové, spontánní, autentické. Lucie v té době spolupracovala s Ivanem Králem, bez něhož by se sotva vydrápala na vrchol jménem Černý kočky, mokrý žáby, hrála před Rolling Stones, fotila se s Václavem Havlem, hudebně přispěla do filmového debutu Vladimíra Michálka Amerika, dvojka Kodym & Koller se objevila ve snímku Akumulátor 1 režiséra Jana Svěráka. Dotkli se ohně, dotkli se hvězd. Ochutnali vrcholy i pády.
V tuzemském hudebním rybníčku platili svého času za nejmrštnější štiky. Jejich rozchod byl hořký, návrat kontroverzní. Fotografie z comebackových turné a koncertů jsou vycizelované, zachycují bombastickou scénu hodnou „klasiků“. Nejsou v nich ale otřískané kulisy, život a spontaneita let devadesátých. Lucie v době alba EvoLucie zdinosaurovatěla a pozbyla někdejší lehkost. Zbytečně důraznými vykřičníky a hřmotnými prohlášeními ostatně místy těžkne i doprovodný text z pera hudebního publicisty Honzy Dědka, což občas působí komicky, viz například jeho urputné zvolání:
„Důležitější jsou vzpomínky, které zůstanou; některé z nich se dokonce staly legendami, zejména z počátků kapely!“Důraz je ale v tomhle případě naštěstí kladen na fotografie, které leckdy ve zkratce povědí víc než tři odstavce textu.