Novoroční průtrž projevů a bulíky ministra Gazdíka

Diář Petra Koláře, reportéra MF DNES

● Politické projevy uprostřed svátků nebo na začátku nového roku jsou náročnou disciplínou. Tak schválně – kdo z vás má dva dny po rozbalování vánočních dárků chuť poslouchat prezidenta republiky, ať už je jím zrovna kdokoliv? A kdo 1. ledna premiéra či další politiky, kteří zkrátka mají pocit, že se bez jejich moudrých slov národ neobejde? Nicméně je to – byť jen zčásti – letitá tradice.

S novoročními promluvami začal po vzniku republiky první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, ve 30. letech minulého století však přešel k vánočním poselstvím. K novoročnímu termínu projevů se pak vrátil až první komunistický prezident Klement Gottwald.

Od té doby to bylo pravidlem až do roku 2013, kdy poslední prezidentský novoroční projev pronesl Václav Klaus. Jeho nástupce, už přímo volený Miloš Zeman, se následně rozhodl vrátit k vystoupením mezi prosincovými svátky. Což otevřelo prostor pro další politiky...

S novoročním poselstvím se vrátil předseda Senátu za ODS Jaroslav Kubera v roce 2019. Aby snad nikdo z lidí nepřišel prvního ledna o „vřelá slova“, přidal se k němu i tehdejší šéf Poslanecké sněmovny Radek Vondráček z hnutí ANO.

O rok později si pak premiér Andrej Babiš usmyslel, že se národ nejspíš neobejde ani bez jeho poselství. Zatímco na Kuberu plynule navázal šéf Senátu Miloš Vystrčil, po Babišovi teď zase tuto „tradici“převzal nový ministerský předseda Petr Fiala z ODS. Snad se do příštího roku „pochlapí“i šéfka Sněmovny Markéta Pekarová Adamová. Člověku po silvestrovské noci je bez většího počtu politických projevů přece jen tak nějak smutno...

● Předseda Senátu Miloš Vystrčil po letošním novoročním poselství řešil výtky ze sociálních sítí, že si vypomáhal používáním čtecího zařízení. A evidentně mu to leželo v žaludku. Hned druhý den tedy na tyto sítě napsal: „Protože se dotazy opakují a množí, jenom stručně. Při svém novoročním vystoupení jsem nepoužíval žádnou čtečku. Vystoupení si sice napíši, ale říkám ho následně z hlavy – nic nečtu – na základě bodů, na které si vystoupení rozdělím. Formulace měním podle toho, jak to právě cítím. Pro ilustraci body mého vystoupení: Tornádo, solidarita; Volby; Změna – sebevědomá slušnost; Současnost; EU; Změna v nás, skauti. To je vše.“

Řečeno ale s Cimrmanem: A není to málo, Miloši Senátoviči?

● V předvolební kampani koalice SPOLU a tandem Pirátů se STAN hlásaly, kterak je školství jejich velkou prioritou. Proto si to dokonce vepsaly i do koaliční smlouvy. Na sklonku roku ale kabinet Petra Fialy přišel s tím, že pedagogové letos nedostanou platy vyšší o tři procenta, jak jim slíbila předchozí vláda, ale „jen“o dvě.

Nejpozoruhodnější na tom je vysvětlování ministra školství Petra Gazdíka z hnutí STAN, že on nic, on muzikant. „Platy kantorů ušili koaliční šéfové. Beze mě,“zněl titulek jeho rozhovoru pro Právo, v němž Gazdík kromě jiného sdělil, že se na vládě zdržel hlasování. „Dvě procenta byl koaliční návrh vyjednaný předsedy koaličních stran večer před středečním jednáním vlády a já jsem byl pak postaven před hotovou věc,“uvedl.

Jsou asi jen dvě možnosti. Zaprvé, že se šéfové stran skutečně vůbec nebaví o tak kruciálních věcech s ministrem, jehož resortu se zásadní opatření týká. Nemluvě o tom, že se jedná o místopředsedu (a bývalého dlouholetého šéfa) druhé nejsilnější koaliční strany. Pak tam ale skoro nemusí být. Druhou variantu lze opět shrnout parafrází Cimrmanů: „Ech, ty vaše bulíky, pane Gazdíku! Už je máme zase na nose.“