Koller ve filmu. Pořád jsem jenom kluk z vesnice, říká

Kontroverze ve Spartě i vzpomínky dávných parťáků z Německa a Belgie. Snímek o nejlepším střelci české historie bude mít premiéru

Své soukromí si během kariéry většinou střežil velmi pečlivě. A tak překvapí, když teď otevřeně vyhlásí: „Možná se o mně dozvíte i věci, které jste ani netušili.“

Už příští měsíc se Jan Koller zase vrátí na scénu. Nikoli fotbalovou, ale na tu filmovou. Třetího února bude mít premiéru snímek s podtitulem Příběh obyčejného kluka.

„Máme ambici dostat náš dokument ven, do ciziny. Zájem mají německy mluvící země, bavíme se o Netflixu,“přibližuje smělé plány Petr Větrovský, režisér i producent. „Budeš to se mnou mít těžké, nejsem zvyklý se předvádět před kamerou, nedostaneš ze mě emoce,“slyšel od Kollera.

Jenže nakonec se otevřel ještě mnohem víc, než sám čekal. „Tak se nechte překvapit!“láká.

Kluk z jihočeské vesničky, který se navzdory předpokladům prostřílel do Sparty, zahraničí a hlavně do dějin národního týmu.

Dvoumetrový kolohnát. Kvůli výšce se mu už v dětství posmívali rodiče od soupeřů: Podívejte na něj, jak je neohrabaný! „Mně samotnýmu se nelíbil,“vykládá ve filmu upřímně jeho tatínek.

Sám Koller dodává: „Neměl jsem to jednoduché. Šel jsem jinou cestou než spousta spoluhráčů. Ale třeba můj příběh poslouží jako inspirace pro někoho dalšího.“

I kvůli tomu tenkrát – uprostřed lockdownu – na nápad natočit film o svém nevšedním příběhu kývl. S Větrovským se spojili přes sociální sítě, domluvili se a během minulého roku poctivě natáčeli.

V Lokerenu, v Dortmundu, v Monaku, na Spartě a samozřejmě i doma ve Smetanově Lhotě. „Po letech jsem zase sedl v našem JZD do traktoru a málem ho ani nerozjel. Šéf, můj známý, radši všechny lidi vyhnal na pole, asi se báli, že tam způsobím nějaký karambol...“

Ve filmu vystupují i Kollerovi někdejší parťáci. Brazilec Dedé dokonce přeorganizoval svůj diář a do Německa přiletěl z Jižní Ameriky jindy, než původně plánoval.

„To mě překvapilo a zároveň potěšilo snad ze všeho nejvíc,“poví Koller. „Jediné, co mě mrzí, je, že jsme před kameru nedostali pana Brücknera. Kvůli zdraví musel dvakrát zrušit už předdomluvené natáčení.“

Ale jinak? Mluví Weidenfeller nebo Götze z Dortmundu, Radzinski z Anderlechtu a samozřejmě Rosický, Poborský či Nedvěd, který o Kollerově příběhu říká: „Námět pro Hollywood!“

„Nebyl jsem u toho, když se s klukama natáčelo, ale byl jsem moc rád za to, že si mě vážili i jako člověka a kamaráda,“zmíní Koller.

Ovšem nejen pozitivní je jeho vyprávění. Třeba na svou éru na Letné, kam lidsky nezapadl a mimo hřiště se trápil, vzpomíná: „Nebyly to dobré časy. Ta pasáž možná bude i lehce kontroverzní. Na druhou stranu Spartě vděčím za to, že mě vytáhla do velkého fotbalu.“

Což je mimo jiné důvod, proč o obrovi ze Lhoty nyní vznikl i celovečerní dokument.

„Až půjde do kin, budu z toho asi lehce nervózní,“varuje předem. „Pořád jsem přece především obyčenej kluk z vesnice, ne žádná filmová hvězda.“