Tel Aviv: Když nejdražší neznamená luxusní
Pivo v přepočtu za 245 korun a pronájem jedné místnosti za 31 000 korun. To jsou ceny v Tel Avivu, který analýza Economist Intelligence Unit právě označila za nejdražší město světa.
Od turistů bývá slyšet, že Izrael je krásná země, ale drahá. Příklad: loni v létě se v obchodním řetězci Supersal krčila jedna ušmudlaná polámaná hlavička květáku a u ní cenovka 40 šekelů (280 Kč). „A taky je dobrý ananas za 60 šekelů (420 Kč),“přidal se můj známý Simon, když jsem mu o svém šoku před regálem se zeleninou vyprávěla. Také vyrůstal v Evropě a nad izraelskými cenami nevychází občas z údivu.
Pro srovnání: minimální mzda je v přepočtu zhruba 37 tisíc korun, průměrná 78 tisíc. Pokud člověk není špičkový inženýr, který si vydělá okolo 26 000 šekelů (175 000 Kč) za měsíc, byznysmen nebo milionář, kupuje zeleninu a ovoce podle toho, co se zrovna sklízí, jinak by se nenajedl.
Ceny dalších potravin v přepočtu na koruny: nejlevnější hovězí 350 Kč/kilo, nejlevnější káva 35 Kč za 100 g, nejlevnější vejce 7 korun za kus a 140 Kč za 300 gramů mléčné čokolády s nápisem Swiss, švýcarskou vlaječkou a skoro neviditelným nápisem „vyrobeno v Turecku“. Pravda, za hranicemi Tel Avivu se najdou levnější řetězce, ale i tak – Supersal patří k těm méně drahým.
Ceny jídla nejednou vyhnaly Izraelce do ulic. Proč jeden slavný izraelský mléčný pudink stojí v Německu třikrát méně než v samotném Izraeli? rozčilovali se před lety. Právě v souvislosti s cenami mléčných produktů tisk mnohdy píše, že Izraelci jsou „dojeni“. Trh s potravinami je protekcionistický, aby se pomohlo místním farmářům a udržela se soběstačnost. Ceny zvyšují košer certifikáty a mluví se i o firmách, které ovládají trh a mají neotřesitelnou pozici. Ale třeba hovězí maso Izrael, který z velké části tvoří poušť, dovážet zkrátka musí.
Zdaleka to není jen jídlo, proč se Tel Aviv stal nejdražším z celkem 173 srovnávaných velkoměst. Dražší než Paříž nebo Singapur. Nejsou to ani ceny oblečení, které jsou kvůli clům a maržím obchodníků někdy až dvakrát vyšší než v Evropě, ani ceny osobních aut, na něž je v Izraeli minimálně 83procentní daň. Jsou to hlavně nájmy a ceny bytů. Závratné, jako místní mrakodrapy.
Nový třípokojový byt (80 m2) v byznysovém centru Izraele vyjde v přepočtu na 31 milionů korun.
„Prodám byt a koupím si penthouse s výhledem na moře v Netanji, v tom malém telavivském bytě se nedá vydržet, když je korona,“říkal mi v létě Omer. Chystal se do penze, v Tel Avivu už bydlet nemusí. Není jediný Telavivan tísnící se v malém bytě, který sní o tom, že by měl jinde moc pěkné bydlení.
Mimochodem, třeba právě v Netanji je třípokojový penthouse (200 m2) s pořádnou terasou v přepočtu za 7,7 milionu korun.
S nájmy je to ještě horší. Poptávka převyšuje nabídku, a tak to podle toho vypadá. Barva ze zdí se odlupovala, byt byl špinavý, ale majitel mluvil o dobré ceně – 6 500 šekelů (45 500 Kč) za měsíc. Nelhal, byt byl v lepší čtvrti vedle parku. „Vchod se u nás ani nezamyká, co chvíli tam policie zatýká drogové dealery,“popisuje čtyřicetiletá Tamar bydlení v Jaffo, jižní, horší části Tel Avivu. Za tři pokoje tam platí v přepočtu 31 500 Kč.
Za 200 000 korun na měsíc
To Liz, asi 35letá manažerka v nadnárodní firmě, má služební byt v centru, střešní pětipokojový byt v novém domě. Cena asi 12 500 šekelů (87 500 Kč) za měsíc. „Když prší, na schody mezi patry nateče voda, někde jsou odkryté dráty s elektřinou, na chodbě roste černá plíseň, a když vařím, musím mít sluneční brýle, protože žaluzie v kuchyni se nedají zatáhnout,“supí. Marně nahání majitele bytu, aby dal věci do pořádku.
Možná byt ve vyšším patře nového mrakodrapu, který se teď objevil v nabídce, by tolik závad neměl, nebo by se jeho majitelé za ty peníze aspoň snažili. Vždyť za čtyři pokoje
Rozvod elektřiny
na měsíc chtějí 27 500 šekelů, skoro 200 tisíc korun.
Kde to skončí?
Další ceny: hodina parkování 280 Kč, parkovací místo 9 100 Kč (mnozí řeší tak, že se o jedno místo dělí – ten, kdo v oblasti pracuje, stojí tam, kde přes noc parkuje rezident). Prý Tel Avivu k první příčce na seznamu nejdražších měst pomohl šekel, který během epidemie vůči americkému dolaru hodně posílil. Ceny bydlení ale ve městě rostou dlouhodobě.
Znalci poměrů mluví o dvou příčinách: mizerná dopravní infrastruktura a fakt, že půlmilionový Tel Aviv nemá kam růst. Nikdy nebyl plánován na to, aby se stal srdcem metropolitní oblasti Guš Dan, která má skoro pět milionů obyvatel.
Tel Aviv je jako centrum Prahy. Jenže není metro, nejsou tramvaje – první koleje se stále stavějí. Naštěstí aspoň veřejná doprava není tak předražená: „jen“42 Kč za jízdenku. Ovšem bydlet v nedalekém Holonu, kde jsou ceny bydlení snesitelnější, znamená trmácet se i hodinu do Tel Avivu. Je to pár kilometrů, ale autobus se musí proplétat v zácpách a úzkých uličkách.
„Je to místo na přespání,“říkal mi kdysi jeden taxikář, když jsem se ho ptala, jak se mu žije v Holonu. V Tel Avivu jsou muzea, galerie, divadla, opera, kina, bary, kluby, plno restaurací, cukráren, obchodů s produkty, o nichž člověk ani
Drahá zelenina Kolony
netušil, že existují. Tel Aviv je navíc kosmopolitní a sekulární. Právě svobodnou atmosférou láká mladé lidi, kteří se chtějí bavit, ať to stojí, co to stojí. „Tam, kde bydlí moje dcera, majitel z jednoho bytu udělal čtyři a jednu místnost pronajímá ze 4 500 šekelů (cca 31 000 korun),“říká mi 65letý Vlodymyr, bývalý operní pěvec.
Jinde to nejde
Mnozí mladí bydlí za peníze rodičů nebo na dluh z kreditek, ale je i dost těch, kteří pracují v hi-tech a vydělají si. Prodej úspěšných startupů z mnoha udělal pohádkové boháče – a tak ceny stále mohou růst. Prý nakonec bohatnou všichni, ale zatím je to tak, že ti, kdo nepracují v hi-tech, nakupují potraviny ve slevách, oblečení na trhu nebo v zahraničí a bydlí ve sdílených bytech. „Smrdí to tu,“stěžuje si čtyřicetiletý Joni. Má vlastní byt ve starém severním Tel Avivu, a tedy v oblasti, kde je řada velvyslanectví, ale netěší ho to. Ten den byl hodně otrávený, chtěl si pořídit permanentku na bazén, protože ho trápí záda. Kousek od jeho domu otevřeli nové fitness centrum – ale ty ceny: ta nejnižší 2 100 korun na měsíc. „A víš, co mi řekli? Že jsem v pořadníku, na nějakém tisícátém místě,“povzdechne si.
Joni se už jednou pokusil z přelidněného velkoměsta utéct. Pronajal si dům v malé vesnici na břehu moře – idylka. Jenže hodinové popojíždění v kolonách na cestě z práce a do práce ho po dvou letech tak vyčerpalo, že se vrátil. V Tel Avivu má práci. Právě tady totiž sídlí řada nadnárodních, investičních či technologických firem.
Ovšem některé firmy se už z Tel Avivu stěhují. Raději volí jiná města v oblasti Guš Dan, kde je pro ně nájem snesitelnější. Jenže zase, je tu ta mizerná infrastruktura, kdy cestování z jedné části Guš Dan do druhé může trvat i přes dvě hodiny. Je to dáno i historií Izraele, kam občané přibývali ve vlnách a bylo třeba jim dát rychle střechu nad hlavou: nejdříve vlna z Evropy po holokaustu, pak vyhnání Židů z arabských zemí, zhruba před třiceti lety skoro milion nových obyvatel z bývalého Sovětského svazu. Stavělo se překotně. V nejdražším městě světa táhnou elektřinu ve vzduchu po dřevěných sloupech, když začne pršet, vznikají povodně – kanálů, kterými by z ulic odtékala voda, moc není.
Ale něco pozitivního se na nejdražším městě světa najde. Ač je v Česku často slyšet, že Češi jsou národem slev, na Telavivany nejspíš nemají. A obchody rychle kazící se zboží, pečivo nebo zeleninu prodávají před zavíračkou s až 50procentní slevou. Ceny elektřiny v Izraeli nerostou tak jako jinde ve světě, průměrná domácnost, která přiměřeně používá klimatizaci, za měsíc zaplatí za elektřinu zhruba 1 200 korun. Ani voda není drahá.
Co by Češi určitě mohli závidět, jsou ceny za telefonování: 84 hodin volání a 12 GB dat za 140 korun měsíčně.