Čína: omikron dorazil
Čína jako jediná dál lpí na strategii nulové tolerance. Před olympiádou ještě přitvrzuje
Prakticky jediným osamělým běžcem, který stále lpí na strategii nulové tolerance vůči covidu, zůstává nyní Čína, kolébka pandemie. Bez ohledu na náklady, na dočasné strádání obyvatelstva či na místy probublávající stížnosti a nespokojenost. Snaží se nemoc nekompromisně potlačit v samém zárodku, kdekoliv se objeví.
Až překvapivě účinný přístup
Přístup, který nejspíš lze plně a dlouhodobě aplikovat jen v přísně autoritářském státě, kde se vůdci nemusejí moc ohlížet na názory veřejnosti, je každopádně až překvapivě účinný. Alespoň zatím. Byť se mnozí ve světě ptají, jak dlouho to ještě může Čína vydržet, denní přírůstky nově nakažených tam v posledních dnech oscilují mezi 100 až 200, což je oproti statisícovým číslům v řadě západních zemí prakticky zanedbatelné. Za poslední měsíc také v Číně nikdo nezemřel.
„Čínská strategie se ukázala jako účinná, i když se nevyhnula významným nákladům, vyžádala si obrovské úsilí i kompromisy,“soudí Thomas Hale, politolog z Oxfordské univerzity.
Nyní ovšem do Číny dorazila nakažlivější varianta omikron. Byla o víkendu zaznamenána v přístavním městě Tchien-ťin, nepříliš vzdáleném od metropole Pekingu. Úřady okamžitě zahájily hromadné testování všech 14 milionů obyvatel a začal platit částečný lockdown.
Už přes dva týdny drží úřady pod zámkem třináctimilionový Si-an, počátkem minulého týdne skončilo v přísném lockdownu milionové město Jü-čou v provincii Che-nan v centrální Číně (a to jen kvůli třem nemocným).
V Si-anu, domově slavných soch terakotových válečníků, si lidé na sociálních sítích občas stěžují, že jim docházejí potraviny a je jim odmítána akutní lékařská péče. Videa a fotografie na sociální síti Weibo ukazovaly, jak lidé vyměňují cigarety za zelí, prostředky na mytí nádobí za jablka a hygienické vložky za hromádku zeleniny.
Klíčovým aspektem politiky nulové tolerance je ovšem uzavření čínských hranic. Jen málo lidí má povolen vstup do země nebo z ní a ti, kteří přijedou, čelí třítýdenní vynucené karanténě.
Poté, co se některé země dosud praktikující podobný přístup začaly znovu otevírat světu, se i v Číně nesměle ozvaly podobné hlasy. Úřady je však bleskově utnuly, byť země je už proočkovaná ze zhruba 85 procent. Popravdě, nic jiného se ani čekat nedalo, nejen vzhledem k tomu, že kontroverzemi pronásledovaná
Fronta na testy pekingská olympiáda je už za rohem. Vůdce Si Ťin-pching bude navíc letos na podzim na 20. sjezdu partaje potvrzen v čele Číny na třetí pětileté funkční období a je odhodlán vyhnout se jakémukoliv vývoji, který by mohl poškodit jeho pověst.
Jsou tu i praktičtější důvody, které velí pokračovat v současné strategii. A nejde jen o to, že většina Číňanů si na drsný přístup víceméně zvykla a oceňuje, že se může cítit v bezpečí. „Čína má vysokou hustotu populace, méně účinné vakcíny a relativně slabý zdravotnický systém. Změna strategie by potenciálně mohla vyvolat krizi ve zdravotnictví podobnou zahlceným nemocnicím ve Wu-chanu na počátku pandemie,“soudí Sean Sylvia ze Severokarolínské univerzity, expert na čínské zdravotnictví. „Vzhledem k tomu, že politika nulového covidu je vedena zejména obavami o sociální stabilitu, není těžké pochopit, proč ji Čína nechce opustit,“říká Lynette Ong, docentka politologie z University of Toronto.
Limity čínské strategie
Na celý problém lze však hledět i v opačném gardu. Někteří odborníci upozorňují, že současná čínská strategie má i své limity. Podle nich by se úspěch mohl poměrně brzy proměnit v problém.
Jde třeba o tohle: V letech 2020 a 2021, jakmile Čína potlačila epidemická ohniska v samém zárodku, její továrny znovu začaly chrlit zboží pro svět, přidaly testy na covid a další nepostradatelné vybavení pro pandemii, která jako by Čínu úplně míjela. Pak se však věci zkomplikovaly, čínská cesta se totiž začala od zbytku světa nápadně odchylovat. Zatímco zahraničí i z ekonomických důvodů opatření korigovalo a klopotně se učilo vedle covidu existovat, Čína s blížící se olympiádou pravidla blokování a karantén ještě vystupňovala. To pochopitelně ovlivňuje vše, od globálních dodavatelských řetězců po produkci továren.
Obchodní partneři Číny bažící po rychlém oživení jsou tak nyní naštvaní kvůli dopadu dalších a dalších hraničních kontrol. Pokud ostatní trhy budou i nadále restrikce související s covidem uvolňovat, zatímco Čína zůstane stejně uzavřená, pak mohou být nuceni hledat byznys jinde. Dlouhodobější čínské odstřižení od světa rovněž může negativně ovlivnit snahu Pekingu o šíření jeho vlivu.
V neposlední řadě jsou ve hře i ryze zdravotnická hlediska. Zdá se, že svět se dříve či později naučí, jak s koronavirem koexistovat, populace na Západě budou z velké části proočkované a virem „promořené“. Číňané, kteří se v drtivé většině s covidem zatím příliš nesetkali, budou sice naočkovaní, ale vlastně budou stát teprve na začátku. Jaké nové náklady a výzvy by to zemi, jež se ocitla „sama“, přineslo, to se můžeme zatím jen domýšlet.
Ani Číňané by tedy neměli zapomínat na to, že nulová tolerance k viru je zbraň sice účinná, ale do jisté míry také dvojsečná.