Kohoutová se do Marty vžila
Meda, Werich, Marta. Už tři zajímavé osudy zpracovala divadelní Letní scéna Musea Kampa. Aktuální novinka věnovaná naší zpěvačce Martě Kubišové je z nich nejlepší.
Srovnávat představení Marta, které má za sebou čtvrteční premiéru, s předchozími kusy, je samozřejmě trochu ošidné. Zatímco Meda a Werich nabídli klasickou, i když choreograficky a vizuálně velmi dozdobenou činohru, Martu tvůrci prezentují jako „divadelní recitál“.
V případě životopisu naší slavné zpěvačky se totiž mohou opřít o její silný repertoár a jeho živé předvedení. Ubylo tak režijních nápadů, do pozadí ustoupila i hravá scénografie, tedy dvě přednosti Medy i Wericha. Zůstala ale skvělá choreografie, která je ostatně pro režisérku Adélu Laštovkovou Stodolovou typická.
I tak ale Martu zdobí několik silných nápadů. Tím nejlepším je patrně skutečnost, že tvůrci do rolí doprovodné kapely obsadili muzikálně nadané herce. Za basou je tak vidět Daniel Šváb, na housle hraje Petr Vršek, za klávesami sedí Václav Kopta a tak dále. Každý z nich má navíc velice silnou alternaci. Tito herci nejen odehrají veškerá hudební čísla, ale ztvárňují i vedlejší postavy, které se Martiným životem protočily. Jan Meduna se vyžívá v temperamentu režiséra Jana Němce, Kopta ztvárňuje skladatele a producenta Boba Ondráčka, Šváb si zahraje manžela Moravce, ale třeba i Alexandra Dubčeka.
Happy end na balkoně
V úloze Václava Neckáře září Jan Cina, podobně se prezentuje i Zuzana Stavná jako Helena Vondráčková. Premiérový večer si v ústřední roli vystřihla Berenika Kohoutová (alternuje ji Hana Holišová) a dařilo se jí skvěle. Do hlubin Kubišové hlasu se dokázala doslova ponořit, aniž by přitom šlo o pouhou imitaci. Tu si naopak vychutnal Kryštof Mende v roličkách Karla Gotta a Václava Havla.
Tvůrci nechávají Kubišové hity rozeznít vždy jen zčásti, ovšem tak, aby zcela ovládly pódium i celý dvůr Sovových mlýnů. Depeše, Modlitba pro Martu a především, možná trochu překvapivě, píseň Denně čekám, kterou Kohoutová naživo podala snad ještě lépe než zní dobový studiový originál.
Nevýhodou večera je skutečnost, že těžiště pěvecké kariéry Kubišové zůstalo ze známých důvodů v 60. letech. První polovina představení díky hitům a narážkám na dobové reálie a osobnosti nastaví laťku tak vysoko, že popřestávková část nemůže svým tempem konkurovat. Právě tak to ale v životě Marty Kubišové bylo a my můžeme být jen rádi, že závěr představení lze zakončit happy endem na balkoně Melantrichu.