Odvážní. Jenže bez gólů
Češi poznávají, jak se hraje velký fotbal. Poučí se z toho?
Byl to přesně ten večer, kdy si uvědomíte, jak moc Česko potřebuje bitvy s fotbalovou elitou. Čím víc jich bude, tím líp. Porážkám navzdory. Kvůli náročnosti, konkurenci i zkušenostem.
Během posledních deseti dní zvládla reprezentace čtyři užitečné bitvy. Vyhrála jedinou proti Švýcarsku, přesto se nemusí stydět.
To platí i pro včerejšek. Španělsko – Česko 2:0. Na góly zvítězil jednoznačný favorit, na neproměněné šance zase outsider. „Není moc z čeho se radovat, ale hráli jsme odvážně, což mě těší,“pravil trenér Jaroslav Šilhavý.
Ačkoli mnozí čeští hráči kolem kapitána Součka mleli těsně před dovolenou z posledního, zapsali si v nadšené, prosluněné a vyprodané Málaze zapsali zážitek, který je může jedině posunout.
Znovu si potvrdili, že můžou konkurovat špičce.
Ne však vítězit, pokud se nezlepší v zásadních atributech.
Elitní skupina v Lize národů, do které se probili, jim okamžitě odpověděla na základní otázky. Se Švýcarskem šťastná výhra. Se Španělskem doma zbytečně ztracené vítězství.
V Portugalsku s ostychem zaplacená porážka. Češi se lekli, že proti nim stál fenomén Ronaldo.
Ve Španělsku ztráta, kterou způsobila marná produktivita.
Češi odvážní byli. Trenér Šilhavý je hnal do soustavného presinku, jenže ve chvíli, kdy si jeho bojovníci měli hýčkat náskok, dostali gól. Valencijský záložník Soler ve 23. minutě prásknul do Asensiovy zpětné přihrávky, vůbec poprvé trefil prostor v české brance a byl to gól.
Nač jsou náznaky, když se nedokážete dostat v cíli? Produktivita zůstává problémem. Tím spíš, když nemůžete využít zraněného kanonýra Schicka.
Za 180 minut venku Češi neskórovali ani jednou. A to měli nejméně šest velmi slušných možností.
Na národním týmu je znát, že jej duely proti top kategorii teprve formují. Zároveň slouží jako motivace, prověrka i studijní materiál. Byla by velká škoda o ně v budoucnu přijít, což by se stalo, kdyby Česko z áčkové skupiny sestoupilo.
Včera dostal plán na udržení dvě trhliny. První kvůli výsledku souběžně hraného zápasu Švýcarska s Portugalskem: domácí, kteří se s Českem zřejmě budou o záchranu přetahovat, favorita bez odpočívajícího Ronalda porazili a přiblížili se na jediný bod. Druhou potíž představuje porážka se Španěly. Sice se jevila jako pravděpodobná, ale jak jsme už zmínili, Češi klidně mohli myslet na víc.
Soupeře hlavně v prvním poločase zaskočili odvahou, vysokým napadáním a elánem. V sestavě s neozkoušeným stoperem Jemelkou, náhradním brankářem Mandousem a čiperou Černým na křídle se rozjeli k výraznému výkonu, ze kterého vyčnívaly dvě situace.
Nejdřív Černého rána levačkou, kterou musel brankář Simón krkolomně krotit oběma rukama.
Pak úprk Kuchty, který po Černého kolmé přihrávce a sprintu od poloviny hřiště pod tlakem střílel do Simónových nohou.
Gól ovšem padl až ve chvíli, kdy si Španělé místo své klasické ťukané a uspávané pomohli jednoduchou akcí vpřed. „Jakmile dali gól, udělali si velkou pohodu,“poznamenal záložník Václav Černý.
Španělé drželi míč i výsledek. Dohromady jim napočítali 876 přihrávek, což je extrémně vysoké číslo. Češi se nedostali ani na 300.
Abychom nezapomněli, v Málaze nehrála španělská reprezentace pět let a bylo znát, jak se místní na zápas třesou. Ne snad ve městě, tam byste kromě pár plakátů nepoznali nic. Ale už stovky metrů od stadionu se rozléhal randál dávno před výkopem. Fanoušci si na rozpálené cestě ke kabinám užívali.
Španělé včera nepostavili nejsilnější sestavu. Chyběl kapitán Busquets i další ostřílení: Alba, Azpilicueta, Sarabia nebo Ferrán Torres. I zázračný Gavi si musel počkat, než se dostal na hřiště.
Zatímco Španělé by mohli nasadit klidně dvě stejně silné jedenáctky, Čechům došla energie.
I to je zkušenost.