S tebou trénovat? To nevydržím
Proč je Jiří Prskavec výjimečný a celý vodácký svět jej obdivuje
Vroce 2019 se stal mistrem světa. V roce 2020 mistrem Evropy. Loni suverénním olympijským vítězem. A letos opět evropským šampionem, už popáté v kariéře. „Rozjíždí se nejlepší kajakář planety,“křičel do mikrofonu hlasatel Daniel Stach, když se Jiří Prskavec vydával mezi finálové branky při Světovém poháru v pražské Troji.
Tentokrát skončil „jen“čtvrtý. A vzal to s úsměvem: „Nejsem neporazitelný. Také pro mě je dobré, když to občas nevyjde. Nakopne vás to do dalšího tréninku.“
Soupeři si ho poté dobírali: Konečně jsi nechal vyhrát i někoho jiného. Triumfující Slovinec Peter Kauzer mu dokonce řekl: „Děkuju.“
Prskavec se kvůli svému umění i vystupování těší mimořádnému respektu vodáckého světa. „Před závodem mi Jířa poradil, ať si dám pozor, že stoupla hladina vody,“ocenil právě Kauzer. Český kajakář varoval i další soupeře. Proč? „Jsem už takový přející,“zasmál se. „Líbí se mi, že navzájem trať rozebíráme a s klukama z jiných týmů hledáme ty nejrychlejší cesty.“
Proč on sám dlouhodobě tak vyčnívá? Položili jsme tuto otázku v Troji lidem, kteří ho dobře znají.
Stručná odpověď zní: protože má málokdy vídanou tréninkovou morálku, obrovskou fyzickou kondici a dokonale nastavenou hlavu.
Nešpekuluj, ty to dáš
„Je i férovým a hodným člověkem,“vyzdvihuje kolegyně Tereza Fišerová. „To vše se skloubilo v tom, že je dříčem na tréninku a že závodí s klidnou hlavou.“Nejen klidnou.
„Zároveň má Jířa úžasnou sebedůvěru, která ale není neopodstatněná,“říká Stanislav Ježek, pátý z olympiády a nyní šéf českého vodního slalomu. „Ať už je na trati sebetěžší kombinace, vyhodnotí si ten nejrychlejší průjezd, a i když je takový průjezd v očích jiných riskantní, Jířa si řekne: Vůbec nepřemýšlej o nějakých kdyby, ty to dáš, je to prosté. A dá to. Bez ohledu na to, že mu táta předtím říkal: Radši neblázni.“
Slovenský slalomář Jakub Grigar, stříbrný z her v Tokiu, tuto vlastnost shrnuje slovy: „Jířa jezdí stylem, který by jiní nazvali rizikem, ale z jeho pohledu je jistotou.“
Manželka Tereza Prskavcová potvrzuje: „Když mu nevyjde voda, snaží se na změnu hned reagovat a nerozhodí ho různá kdyby, která jiným mohou v hlavě naskakovat.“
Vládce kajakářů nedělá ani z významných soutěží velkou vědu. Necloumá s ním před nimi přílišná nervozita. Těší se. Nepochybuje.
„Většinou ho musím ráno před závodem tahat z postele. Sám nevstane,“líčí manželka. „Chvíli trvá, než se rozkouká, rozlepí oči a začne vnímat svět okolo.“
S čímž Prskavec souhlasí: „Jo, někdy bývají má rána těžší, zvlášť když jedu závody z plného tréninku jako tady v Praze. Ale po 15 minutách od probuzení dokážu přeladit do závodního módu.“
Manželka vysvětluje: „Jířa potom projeví typickou vlastnost mužů, že se umí perfektně soustředit jen na jednu věc.“
On má snad nějakou anomálii
Slovák Grigar si s Prskavcem vyzkoušel několik tréninků. „A po dvou jízdách jsem to většinou vzdal, protože Jířovo tempo je neskutečné. Smál jsem se, že jeho tělo musí mít nějakou anomálii.“
Ne, anomálie to není. „Umím na vodě s energií maximálně šetřit, proto mi jí víc zbývá,“tvrdí Prskavec. „Dávno jsem přivykl, že během tréninku moc nepauzíruju a furt jezdím, zatímco mí kolegové o tréninku až moc dumají a pořád analyzují video.“
K takovému pojetí svého sportu položil základy už v dětství, coby potomek vodáckého klanu. Otec Jiří byl bronzový na mistrovství světa, závodila i matka Marcela.
„Jířovi rodiče jsou neskuteční dříči a nesmírně zodpovědní lidé ve všem, co v životě dělají. Což se přeneslo na něj,“říká Ježek. „Odmalička sledoval, co a jak dělají, proto z něj vyrostl velice pracovitý a skromný kluk. Snáz než jiní zvládá dřinu při tréninku, protože ji vlastně ani jako dřinu nevnímá.“
Také díky tomu pádluje peřejemi a životem s přehledem a úsměvem.
Manželka přiznává, že kdysi bývala ve stresu, jestli na něj před důležitým startem může doma mluvit nebo jestli by se její muž raději uzavřel do vnitřní bubliny.
„Ale teď už nemá Jířa volbu, protože naši dva kluci na něj mluví pořád a vůbec neřeší, jestli jede nějaké závody nebo ne.“
Prskavec se zasměje: „To je v pohodě. Rodina mi pomáhá, když potřebuju utéct myšlenkami jinam.“