Léčba začala drilem
Nový kouč Priske se snaží oživit Spartu. Začal zostra.
Možná jste měli zažitou představu, že první trénink na startu fotbalové přípravy bývá lehčí. Oťukávací, seznamovací. Něco jako první den ve škole po prázdninách: na studenty taky hned nečeká zákeřná písemka. Neplatí to bez výjimky. Fotbalová Sparta včera zažila všechno, jen ne pozvolný začátek letní šichty. Pokud hráči doteď netušili, do čeho s novým trenérem Brianem Priskem jdou, při první příležitosti získali jasnou představu.
„První trénink byl nad očekávání náročný,“supěl obránce Jan Mejdr, nová posila z Hradce, a otíral si orosené čelo. „Trenér chce mít hráče dobře fyzicky připravené a chce, aby to na hřišti bylo vidět.“
Priske je ve Spartě teprve dva týdny, ale i za krátkou dobu si zřejmě stačil uvědomit, že utrápený klub může zvednout jediným způsobem: poctivou dřinou.
Dánský expert možná na první pohled dělá dojem fotbalového vědátora, který se ze všeho nejvíc vyžívá ve vymýšlení signálů a v datových analýzách, ale včera se uvedl jako tvrďák. Nebral ohledy na to, že na Strahově zrovna výjimečně nefoukalo a do trávníku se ostře opíraly sluneční paprsky. Z hráčů lil pot už po pár minutách, protože místo dlouhého mluvení se přešlo k akci. Tréninková premiéra sice trvala jen něco málo přes hodinu, ale neměla jediné hluché místo.
Pokud byli sparťané zvyklí, že si po každém cvičení aspoň trochu odfrknou a vydýchají, tentokrát dostali sotva pár vteřin.
Žádné prostoje, žádné úsměvy, žádné legrácky, žádné oddechové bago nebo břevínka. Priske hned vyslal signál: Odteď budete jezdit jak pily.
„Na fyzickou přípravu budeme dbát nejen v přípravě, ale i během sezony,“zdůraznil, když před polednem na Strahově mluvil k hloučku novinářů. „To se ve Spartě žádá, chceme přece být nejlepší.“
Nemá cenu věštit, jestli se to Spartě podaří. První ostrý zápas, předkolo Konferenční ligy, ve kterém narazí na norský Stavanger, ji čeká za víc než měsíc. Ale první trénink ukázal, že leccos bude jinak.
Priske vycítil, že pokud se chce Sparta vyhrabat z bídy, musí změnit přístup. A jak jinak zjistit, s kým počítat a s kým ne, než drsnou prověrkou na úvod?
V úterý si hráče ozkoušel při fyzických testech na Fakultě tělesné výchovy, ve středu na trávníku. Sám většinu času jen dohlížel a lehce usměrňoval, zatímco kolegové z realizačního týmu veleli. Nejvíc byl slyšet nový kondiční trenér Christian Clarup, který po hráčích bez dlouhého vysvětlování začal šlehat pokyny v angličtině.
„Kdo neví, co říkám, ať se zeptá někoho, kdo mi rozumí,“prohodil důrazně, když viděl, že někteří při úvodním cvičení lehce tápou.
Angličtina byla slyšet ze všech stran, dokonce i český asistent Luboš Loučka ji používal, když hráče při jednom ze cvičení rozděloval do týmů. A zněla také z reproduktorů při běžecké prověrce. Hráči se seřadili na čáře, zasprintovali na okraj vymezené zóny, pak zpátky. A znovu. A znovu. A znovu.
„Stage fifteen. Píp, píp, píp. Stage sixteen,“ozývalo se hlasitě z velké reprobedny v krátkých intervalech. Celkem došlo na devětadvacet fází, tu poslední už ale zvládl jen obránce Wiesner – spoluhráči postupně odpadávali, až zůstal sám. A když naposledy doklusal za čáru, svalil se vyčerpáním i on.
O chvíli později už sparťané kmitali na vedlejším hřišti, cvičení zaměřené na rychlou souhru a presink vedl asistent Thomas Nörgaard.
„Reakce! Rychlost! Intenzita,“volal co vteřinu od postranní čáry, aby hráči nevypustili ani centimetr. Až pak jim Priske zatleskal a novináře přesvědčoval: „To, co jsem viděl, mi udělalo radost.“
Mluvil z něj diplomat, nebo spokojený trenér-tvrďák?