Když pan Si předčasně slaví
Čínský prezident Si Ťin-pching slaví sedmdesátiny. Tedy bylo mu teď ve středu teprve 69, ale v Číně se kulatiny slaví o rok dříve. Jaká jsou dnes další očekávání v politické kariéře muže, který bývá někdy označován za nejmocnějšího na světě?
a různě trestán dlouhých 16 let. Proto prezident Si, vedle mládí protežovaného „princátka“, prožil i drsný sedmiletý pracovní pobyt ve vesnických hliněných jeskyních Komuny Liang-ťia-che, poblíž města Jen-an. Přišel tam v patnácti a jako „vzdělaná mládež“měl v chaosu kulturní revoluce poznávat a měnit realitu „skutečné“Číny.
V roce 1975 se mu podařilo vrátit do Pekingu, na prestižní Univerzitu Tsinghua, na její chemicko-technologickou fakultu, obor organické syntézy. Jeho otec, reformista z Teng Siao-pchingova křídla, v rámci politického návratu (1978) odstartoval ekonomickou reformu čínského jihu a pak stoupal do funkcí místopředsedy Stálé komise parlamentu a nejužšího vedení strany ve Stálém výboru politbyra (1982–1987).
Politická kariéra Si Ťin-pchinga začala po škole v pekingském sekretariátu Ústřední vojenské komise (1979–1982). Pokračovala typicky venkovem (Che-pej 1982–1985) přes stranické a správní vedení nejdynamičtějších měst a provincií (Fu-ťien 1985–2002, Če-ťiang 2002–2007, Šanghaj 2007) od základu se měnící Číny. Prakticky
po celou dobu zastával Si souběžně i pozice ve vojenské správě.
Ve zlomovém roce 2007 byl vybrán za budoucího nástupce generálního tajemníka Chu Ťin-tchaa, a to při skončení Chuova prvního funkčního období. Po svém nástupu v roce 2013 Si rychle stabilizoval svou vládu personálně a spustil předlouhou antikorupční kampaň, zasahující často „rudou nobilitu“rodin starých revolucionářů. Iniciativou Nové Hedvábné cesty podpořil tok čínských investic, zboží a technologií do světa.
Dalším zlomem jeho kariéry byl rok 2018, kdy prosadil změnu ústavy, aby mohl být zvolen generálním tajemníkem i potřetí, a to letos v říjnu.
Bůžci Fu, Šou a Lu
Čínský prezident se stal hlavním vypravěčem příběhu o renesanci národů Číny, kterému vzhledem k ekonomické síle země konečně naslouchá celý svět. Nelze jej však chápat jako osamělého despotu. Diktátorem je tu spíše celý systém a vrcholný lídr má jen tu výhodu, že může tento systém sem tam pozměnit. Ale řídí rozjetý vlak a během své cesty může přehodit výhybku jen párkrát. A pokud mu vlak zbrzdí nečekaná kalamita, umí systém i dosud obdivovaného strojvůdce rychle nahradit.
Na straně prezidenta Si zatím stáli všichni tři hvězdní bůžci čínské kultury: štěstí Fu, dlouhověkosti Šou a služební kariéry Lu. Kariéra státního úředníka dává nejvyšší moc, je nad všemi, protože ke tmelení obrovské a různorodé říše musí stát rukama úředníka regulovat všechny sféry života. Za úřední kariéru a patronát bůžka Lu se však platí vysoká cena, státní aparát jednotlivce pohltí jako součástku mechanismu a ani generální tajemník není výjimkou.
Vedle kariéry má prezident Si i štěstí Fu – má krásnou a vzdělanou dceru. Disponuje rovněž dlouhověkostí Šou – jeho matce Čchi Sin (*1926) je 96 let a otec se dožil téměř devadesáti, ale ani to neznamená všechno. Nestačí ostatně ani jeho mistrovství šachového stratéga, s jakým ustojí politicky naprosto nepřehledné pozice. Stejně tak nestačí ani jeho pracovitost se smyslem pro detail, ani to, že umí získávat lidi. Vzpomínám si, že když v roce 2016 odjížděl z Prahy, osobně došel před nástupem do letadla poděkovat těm, kteří jeho návštěvu nejvíc odpracovali – českému šéfovi ochranky, zástupci protokolu a tlumočníkovi. To mnoho prezidentů neudělá. Umí chválit i kritizovat, umí být i netrpělivý z únavy, z pochlebovačů nebo z těch děsivých pasivních řad na schůzích.
Do třetice všeho…?
Zatím dokázal odolat i silným tlakům ze Západu, tepajícím nedodržování lidských práv kritiků současné čínské vlády, muslimské menšiny v Sin-ťiangu, obyvatel Tibetu či Hongkongu. Ale to pořád nestačí.
Ještě je tu totiž vůle Nebes, a ta je nad všechno naše úsilí. A letos se pandemická hrůza, kterou Čína v roce 2020 nejdřív s důsledností sobě vlastní zvládla, vrátila jako bumerang nesmyslnou nulovou tolerancí proti ultranakažlivému omikronu. Prezident tak začal ztrácet srdce desítek milionů lidí, zavřených ve městech. Divadlo tak absurdní, až se vyrojily úvahy, kdo že to tahá za nitky a proč? A bylo jasné, že to není „hamižný stařík“, na všem vydělávající epidemiolog Čung Nan-šan, terč lidových žertů, ale že se zkrátka projevuje slabina každého fungujícího systému – ideologie, prosazovaná na úkor pragmatismu.
Takže do říjnové volby generálního tajemníka, který se na jaře 2023 stane prezidentem, není ještě vyhráno, ale i tak má červnový jubilant zatím všechny trumfy v rukou. Uvidíme však, co vůle Nebes. Bylo by historickým paradoxem, kdyby prezidenta Si nakonec zbavily moci sociálně-ekonomické důsledky antivirové kampaně, vracející se svým extrémním pojetím o půlstoletí zpátky, do dob prezidentova dospívání.