Bič na neplatiče nepráská
Zákon „Třikrát a dost“měl vyřešit problém s neplatiči pokut. Jak se zatím uplatnil?
Neplatíte pokuty za přestupky? Přijdete o dávky. Neposíláte dítě do školy? Přijdete o dávky. Už téměř půl roku platí novela zákona o dávkách v hmotné nouzi, díky níž je možné strhnout peníze z příspěvků na živobytí a doplatku na bydlení lidem, kteří spáchali třikrát za sebou přestupek, ale pokutu za něj nezaplatili. Vztahuje se na drobné krádeže, ničení veřejného majetku, rušení nočního klidu či nedodržení obecní vyhlášky třeba o venčení psů.
Zákonu, který ve Sněmovně předložila ODS a prošel za podpory komunistů, SPD nebo hnutí ANO, se loni při schvalování začalo přezdívat „třikrát a dost“. Velkým městům a obcím s rozšířenou působností umožňuje „kasírovat“peníze i od lidí, kteří reálně na zaplacení pokuty nemají.
Už loni schytával od sociálních pracovníků, neziskových organizací nebo Pirátů kritiku za to, že extrémně chudé lidi připraví i o to málo, co na život mají. Ombudsman Stanislav Křeček o něm dokonce řekl, že ohrožuje základní lidská práva tím, že lidé nebudou mít zajištěné základní životní podmínky. A aktuálně zákon čeká na posouzení Ústavním soudem. K tomu se nyní ukazuje, že dobře neslouží ani původnímu účelu prosazovanému
ODS. A navíc se podle něj neřídí ani sami úředníci.
Zatím neproplaceno
Předkladatelé, jmenovitě třeba Jan Bauer (ODS), si od novely slibovali, že pomůže řešit nekázeň ve městech. „Před několika lety jsme dali slib lidem ve vyloučených lokalitách a jejich okolí, že jim pomůžeme s problémovými sousedy. Nechceme dál přihlížet tomu, že někteří lidé si udělali živobytí z čerpání dávek, a přitom se za solidaritu svému okolí odvděčují opakovaným pácháním vážných přestupků,“obhajoval návrh Bauer.
Jenže nástroj, který měl obcím pomoci vymáhat pokuty, pokulhává. „Zatím jsme úřadu práce (který tyto pokuty z dávek strhává a obcím přeposílá, pozn. red.) mohli poslat jen jeden podnět, stále není vyřízený. Další dva případy se nám podařilo vyřešit jinou cestou. Když jsem zkoumal přestupky z minulosti, zjistil jsem, že by se uplatnit daly jen v naprostém minimu případů,“řekl MF DNES vedoucí ekonomického odboru města Tanvald.
Ve Znojmě mají zatím podané podněty tři. „Jde však o kategorii záškoláctví, u ní podmínka tří prohřešků neplatí, stačí jeden. Všechny ostatní přestupky si naši strážníci evidují, a až budou mít tři záznamy u jednoho člověka a nedojde k jejich zaplacení, předáme to dál. Museli jsme vydat interní metodický pokyn, jak postupovat,“uvedl starosta Jakub Malačka (dříve ČSSD). Ani Znojmo však ještě peníze na svém účtě připsané nemá.
To, že je hlášení složité, se projevuje i přímo na úřadu práce, který má ve finále celou práci na starosti. „Počty informací o neuhrazených pokutách po datu splatnosti, které Úřadu práce ČR sdělují obecní úřady obcí s rozšířenou působností, se v rámci celé republiky v současné době pohybují v nižších desítkách,“sdělila mluvčí úřadu Kateřina Beránková.
Nejasná pravidla
Samotné posuzování jednotlivých případů stojí na konkrétním úředníkovi, který věc dostane na starost. „Úřad práce pečlivě posoudí s ohledem na individuální situaci příjemce dávky, jestli a v jaké míře přistoupí k případné srážce z vyplácené dávky,“uvedla Beránková. Lidé ale podle Aleny Zieglerové z Institutu pro sociální inkluzi nevědí, co z jejich chování jim hraje ve prospěch,
Složitá situace
a co ne. „V zákoně nic takového nestojí, lidé neznají interní postupy pracovníků úřadu práce. Nevědí, jaká jsou vlastně pravidla hry,“upozornila. „A vidíme, že od strhávání dávek je nakonec upouštěno. Odpovědnost ale leží na jednotlivém úředníkovi, a pokud lidé narazí na člověka, který s nimi nebude mít slitování nebo jejich situaci zhodnotí špatně, nic s tím nenadělají,“varovala.
Na netransparentnost dávek v hmotné nouzi obecně upozorňuje dlouhodobě i organizace Člověk v tísni. „Kde působí odpovědný úředník, to může fungovat relativně dobře, ale tam, kde jsou úředníci s předsudky – a těch není málo – to může vést k nespravedlnostem. A pak se z toho stává nástroj, jak šikanovat chudé lidi,“soudí Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni.
K čemu mají úředníci při rozhodování o srážkách dávek přihlížet?
„Roli hraje mimo jiné to, jestli není možné vymoci úhradu pokuty jiným způsobem, jestli srážka pokuty z vyplácené dávky skutečně povede k nápravě pachatele přestupku, zdali v rodině žije nezaopatřené dítě, jestli daný klient nemusí dodržovat speciální dietu, a tím pádem má mnohem vyšší výdaje za stravu, nebo jestli po zavedení srážek nedojde k tomu, že dotyčný nebude mít dostatek prostředků na zaplacení výdajů spojených s bydlením,“sdělila Beránková.
„Nástroj k vydírání“
Podle popsaného klíče by však podle Zieglerové měly být pokuty ve finále odpuštěny všem, kteří se dopustili opakovaného přestupku. „Lidé, kteří berou dávky, peníze na zaplacení výdajů na bydlení nemají. Proto ty dávky dostávají. Pokud se případ vrátí na posouzení obci s rozšířenou působností, také to závisí na konkrétním úředníkovi. Ten ale nemůže znát všechny příběhy, často jde o lidi z úplně jiných obcí. Od začátku upozorňujeme, že zákon je špatný. Působí to na mě jenom jako nástroj, kterým mohou obce lidem vyhrožovat a vydírat je,“kritizuje Zieglerová.
A jak hodnotí přínos zákona po půl roce jeho předkladatelé? „Zpětnou vazbu od starostů nemáme, jsou teď důležitější věci na práci,“zareagoval poslanec Petr Beitl (ODS).
Podle Hůleho zákon vznikl jen na politickou objednávku, bez konkrétních podnětů od úředníků. „Je to něco, čím se politici mohli mediálně prsit, že udělali něco proti ‚zneužívačům‘ sociálních dávek. Ale nejde se o to opřít, uvést do praxe. Je to krátkozraký politický boj proti chudým,“uzavřel.
Pokud lidé narazí na člověka, který s nimi nebude mít slitování, nic s tím nenadělají.