Macronova (ne)výhra: Co teď čeká Francii?

Strana prezidenta sice skončila první, ale bez absolutní většiny.

Je to „šok pro demokracii“a předčasný konec Macronovy éry. První reakce na průběžné výsledky druhého kola parlamentních voleb ve Francii jsou plné rozčarování. Zatímco v nedávných prezidentských volbách přes všechnu nespokojenost, která ve Francii poslední roky panuje, podruhé zvítězil středově orientovaný Emmanuel Macron, v parlamentních volbách výrazně ztratil.

Po nedělním druhém kole jeho strana Republika vpřed, nedávno přejmenovaná na Renaissance, sice skončila první, ale bez očekávané absolutní většiny. Taktické hlasování na rozdíl od předchozích voleb nenastalo a o co si Macron pohoršil, o to víc se dařilo stranám kolem krajní levice a krajní pravice, které nyní sbírají rekordní zisky.

Macronova středová aliance osmi stran kandidující pod názvem Ensemble (Spolu) získala podle průběžných výsledků 245 mandátů z celkem 577. Aby měl Macron v parlamentu oporu v absolutní většině, potřeboval by mít alespoň 289 poslanců.

S kým Macron povládne?

Uskupení levicově orientovaných stran kolem krajně levicového Jeana-Luka Mélenchona, označované zkratkou Nupes, jehož součástí jsou i Zelení a socialisté, je se 131 mandáty nejsilnější opoziční silou. Nad očekávání dobře se dařilo také

Národnímu sdružení Marine Le Penové, která více než zdesetinásobila počet svých poslanců: z původních osmi jich nyní má 89. Kdysi silní republikáni získali 64 mandátů, ostatní strany celkem 48.

Výsledky obou kol parlamentních voleb ovlivnila extrémně nízká volební účast, kdy v rozhodujícím druhém kole odevzdalo hlas jen 46 procent oprávněných voličů. Stejně jako v předchozích volbách se tak stále více projevuje postupující krize republiky a rostoucí nedůvěra v její instituce.

Francouzský parlament je po těchto volbách rozdělen na tři silné politické tábory. Po Macronově prvním období zcela zmizelo klasické střídání moci mezi socialisty a republikány. Nyní je rozložení sil od extrémní levice přes Macronův střed po extrémní pravici ještě více nestabilní.

S čí podporou tedy může během dalších let počítat? Spolupráci od Mélenchona a Le Penové nelze očekávat, oba se naopak budou držet svého hlavního cíle, tedy blokování Macronových reforem, které považují za asociální. Ve zbývajících stranách pak bude Macron hledat partnery a podporu těžko. Středopraví republikáni, kteří k němu mají názorově a programově nejblíž, se potácejí v existenční krizi a mají v úmyslu být v opozici. Po odečtení krajní levice a krajní pravice tak zbývají v podstatě jen Zelení a umírněné levicové strany.

Macronova druhá pětiletá éra tak de facto končí ještě dřív, než začala, a stejně tak i jeho experiment nevyhraněné striktně středové politiky, s nímž uspěl před pěti lety. Nadcházející starosti ve Francii navíc s velkou pravděpodobností omezí také jeho dosah na evropské a mezinárodní scéně.

Příští prezident: extremista

Stejně tak je rozdělená francouzská společnost: mladí nevolili vůbec nebo Mélenchona, nižší střední třída a manuálně pracující Le Penovou. Macronovi voliči byli v průměru finančně zajištění lidé nad šedesát let.

Ačkoli se v předchozích dnech objevily úvahy, že výsledek voleb, který prezidentově středové alianci nedává absolutní většinu, může přesto být pro Francii jako celek dobrou zprávou v tom smyslu, že k prosazení reforem bude Macron potřebovat vést dialog a mít ochotu ke kompromisům, nálada je nyní v zemi spíše pesimistická. Političtí analytici mluví o stagnující zemi, v níž dalších pět let nebude možné vládnout.

Krajní levice a krajní pravice měly podporu voličů napříč celou zemí, nejen ve svých tradičních oblastech. Le Penové navíc současný výsledek zajistí publicitu i pro ni nutné finanční prostředky.

Vzhledem k tomu všemu se už nyní ve vší vážnosti objevují odhady, že příštím prezidentem za dalších pět let nebude umírněný politik, ale radikál typu Mélenchona nebo Le Penové. A velmi pravděpodobně přímo jeden z nich.