Česko v čele EU: jednat o plynu, o obilí i o míru
Aby Česko mohlo pomoci obnovovat Ukrajinu, potřebuje mít samo fungující ekonomiku. A k tomu zase nutně potřebuje ropu a plyn. Je dobré si to před startem českého předsednictví v EU připomínat.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj minulý týden oslovil členy českého parlamentu. A mluvil velmi dobře. Jeho projev byl krátký, adresný, šitý na míru českému posluchači. Nešlo o obecné vystoupení na téma války na Ukrajině, které by bylo možné přednést kdykoliv a kdekoliv.
V projevu mimo jiné uvedl: „Posilovat evropské sjednocení a říci ‚ano‘ Ukrajině je také obranou v této válce. Bude to další historický projev toho smyslu, který je obsažen ve slovech – Jsme s vámi, buďte s námi.“A dále nás vyzýval k podpoře Ukrajiny v čase její obnovy po válce: „Věřím, že Česká republika bude mezi lídry i při realizaci největšího ekonomického a infrastrukturního projektu naší doby – ukrajinské obnovy.“
Země v kolapsu nepomůže
Abychom ale mohli plnit své závazky dnes, a především v čase poválečné obnovy, musíme být s to je uskutečnit – a k tomu potřebujeme fungující ekonomiku. A pro fungování českého hospodářství potřebujeme energii, plyn a ropu. A ropu zároveň potřebujeme jako surovinu pro náš průmysl. Není odvětví českého hospodářství, které by se obešlo bez plynu, a téměř žádné, které může fungovat bez dodávek ropy.
A tak kupujeme plyn a ropu z Ruska. Protože principiální postoj „s Ruskem se jednat nebude“by nám neumožnil pomoci Ukrajině a dramaticky by nás poškodil.
Jiní jednají. Cosi se děje. Důvod pro návštěvu prezidentů Francie, Německa, Itálie a Rumunska na Ukrajině před několika dny nebyl toliko znovu přislíbit Ukrajině statut kandidátské země na členství v EU.
To by bylo hodně málo. Témat, odhaduji, bylo více. Škoda, že v týmu hostů nebyl český předseda vlády, od příštího měsíce předseda EU. Doufám, že se s jeho zapojením do jednání od července počítá. Je toho hodně, co je potřeba řešit.
Doba, kdy byl dostatek energie za přijatelnou cenu, je pryč. Bude jí méně a její cena poroste. Dnes musíme při každém politickém, strategickém, hospodářském a bezpečnostním rozhodnutí vzít do úvahy energii, její potřebné množství a cenu.
Vrchol světové produkce ropy byl 18. listopadu 2019, tehdy činila produkce 84 505 m3 za den. Pak přišel propad v době covidu až na 70 263 m3 za den. A nyní se pouze podle odhadu v lednu 2024 můžeme dostat toliko na 82 619 m3 za den. Tedy ropy bude méně. Její potřeba po celém světě je mimořádná a je jasné, že každý, kdo si na své území ropovod uzavře, ho pak velmi těžko bude mít možnost otevřít – a možná již vůbec ne. Je tedy dobře, že ropovodem Družba dál poteče ropa do České republiky. Poděkujme Maďarsku: „Köszönöm!“
Je potřeba pokračovat v diverzifikaci zdrojů energie, včetně dodávky ropy a plynu, a tím snížit závislost na dodávce plynu a ropy z Ruska. Aby bylo možné distribuovat plyn z alternativních zdrojů, je nutné vybudovat paralelní infrastrukturu, dopravovat tankery zkapalněný plyn. Stávající infrastrukturu nelze použít současně pro ruský a neruský plyn. K naplnění této ambice je nezbytné vytvořit evropský dispečink pro regulaci a koordinaci distribuce plynu. Nestačí, že někdo politicky rozhodne, kolik plynu je pro Česko, ale je potřeba ho k nám i dopravit. Nabízím tedy téma pro české předsednictví – evropský energetický dispečink.
Tři témata pro Evropu
Dovoz alternativních zdrojů, zkapalněného plynu z USA nebo Kanady, plynu z Kataru a podobně, nebude na základě smlouvy mezi Českem a USA, Kanadou nebo Katarem. Dodávka bude sjednána na úrovni EU. A my musíme mít jistotu, že budeme mít plynu a ropy dostatek. Aby se cestou v jiných zemích neuplatnilo pravidlo „napřed my, až pak vy“, tedy bližší košile než kabát. Proto by české předsednictví EU mělo usilovat o evropský energetický dispečink.
Další výzvou spojenou s válkou je zajistit ukrajinské obilí pro hladovějící Afriku. I doprava obilí z Ukrajiny do Afriky by měla být evropsky koordinována, realizována přes území bezpečných států. V Africe jde o bytí a nebytí, nejen o nedostatek v nadbytku. Vyhladovělí migranti, kteří nebudou mít co ztratit, mohou v masivních vlnách proudit do Evropy. Jsou sekundární obětí války. Tedy další úkol před námi.
A konečně ten z úkolů nejtěžších: vzít do úvahy všechny okolnosti a najít odvahu k novým kolům jednání, k diplomatickému dialogu. Jistě, nikdo nesmí Ukrajinu k ničemu nutit, dohoda je možná jen mezi Ukrajinou a Ruskem. Jednat neznamená ztratit tvář, ale nezavírat všechny možnosti. Války v historii končily buď porážkou jedné ze stran, anebo dohodou. Obě cesty jsou cesty k míru a obě mají své náklady, bez nákladů není ani jedna.