ČNB se nedaří zastavit kolotoč, jejž roztáčela

Česká národní banka vrací „devadesátky“. Její rada, naposledy pod vedením Jiřího Rusnoka, se totiž včera rozhodla navýšit základní úrokovou sazbu na úroveň sedmi procent. Na této hodnotě byla naposledy na jaře roku 1999.

Koruna včera po tomto oznámení oslabovala. Část obchodníků s měnami a dalších investorů tedy sázela na to, že ČNB „do toho bouchne“ještě více. Centrální banka tak zřejmě bude muset nadále intervenovat za silnější korunu prodejem části devizových rezerv. Od první půle května do poloviny června už takto vydala odhadem přes 125 miliard korun.

Pokud včera ČNB chtěla trhy překvapit coby odhodlaný bojovník s inflací, měla základní úrok zvýšit nad úroveň sedmi procent. Dokonce ani hodnota 7,25 procenta by trhům zřejmě nestačila, neboť s růstem na takovou cifru nezanedbatelná část mezinárodních měnových obchodníků počítala.

Další vývoj základní úrokové sazby je nyní značně nejistý, zejména kvůli obměně bankovní rady ČNB a novému guvernérovi. Aleš Michl při jmenování signalizoval, že bude prosazovat stabilizaci základní úrokové sazby. To by znamenalo, že by nyní třeba dva až tři měsíce mohla setrvat na úrovni právě sedmi procent, než se bankovní rada rozhodne, jak bude postupovat dále. Právě naznačená stabilizace úroků je tím, co ekonomové ve své hantýrce označují za projev holubičího postoje. Ten vede k tlaku na oslabování koruny, proti němuž musí ČNB intervenčně zasahovat.

Vzhledem k stupňování inflačního vývoje však nelze vyloučit, že se inflace v příštích měsících přiblíží k úrovni dvaceti procent. Pokud dojde k výraznějšímu narušení dodávek ruského plynu do EU, tak i výše. To by znamenalo, že i bankovní rada v novém složení bude muset ještě letos zvýšit základní úrokovou sazbu k úrovni osmi procent.

Podstatou problému současné světové ekonomiky je to, že centrální banky v uplynulých letech vytvářením „bilionů z ničeho“roztočily kolotoč inflace a spekulace, který teď neumějí zastavit. A ČNB není výjimkou. V letech 2013 až 2017 vytvářela nové biliony korun, aby lidem uměle zdražila ledničky, auta i byty. Historicky nepříliš opodstatněně se totiž bála deflace. V obavě z ní – tedy třeba i z poklesu cenové hladiny meziročně třeba jen o 0,2 procenta – tak zadělala na inflaci, jež může dosáhnout až dvaceti procent.

ČNB se tak teď snaží s velkou vervou alespoň přibrzdit inflační kolotoč, jejž po léta pomáhala roztáčet. Zmíněné intervence centrální banku připravily o zábrany, které jí pak chyběly i během pandemie. Ztratila zábrany, protože inflace se v důsledku intervence tak úplně nedostavila, jak ČNB zamýšlela, tedy alespoň ne v oblasti spotřebitelských cen. Takže na jaře 2020, srazila úroky hlouběji, než měla. A ještě více roztočila kolotoč…