Scholzova válka s válkou
Německá záhada: proč čtyři měsíce nedodalo Ukrajině žádné těžké zbraně, jen sliby a vytáčky?
Němci včera, bezmála čtyři měsíce od ruského přepadení Ukrajiny, oznámili první splněnou dodávku sedmi těžkých zbraní.
Nijak to nerozptýlilo dlouhodobý dojem, že Němci jsou vynikající v mávání ukrajinským praporem, ale realita je úplně jinde.
Celé čtyři měsíce z Německa chodily sliby a prohlášení, že nejrůznější zbraně jsou už už na cestě. Ve skutečnosti na ni ani nevyrazily, což ukrajinštinu obohatilo o slovo šolcovat, tedy dávat prázdné sliby, samozřejmě v narážce na kancléře Olafa Scholze. Za totéž svou vládu drsně kritizovali sami Němci.
Nyní kabinet v Berlíně zveřejnil seznam vojenských dodávek na Ukrajinu, zřejmě aby ukázal, jak moc pomáhá. Ale vlivný deník Frankfurter Allgemeine Zeitung k tomu včera napsal: „Na papíře je spolková vláda jedním z nejdůležitějších dodavatelů zbraní pro Kyjev. Rozbor však ukazuje, že v žádné zemi nikdy nebyl větší rozdíl mezi oznámeními a dodávkami.“
Na konci května napsal list Welt am Sonntag, že podle jeho výpočtů německá vláda mezi 30. březnem a 26. květnem snížila vojenskou podporu Ukrajiny na minimum. V době, kdy tam pomoc odjinud proudila masivně, z Německa za tu dobu podle listu dorazily jen dvě dodávky, jež navíc obsahovaly věci, které bitvy opravdu nevyhrávají: náhradní díly pro kulomety, spojovací zařízení, zápalné šňůry, ruční granáty a miny.
Welt am Sonntag článek publikoval v reakci na tvrzení kancléře, že Německo je „jedním z hlavních podporovatelů Ukrajiny“a dodává zbraně ve velkém měřítku včetně obrněných transportérů Marder.
Jak však plyne ze seznamu, který včera zveřejnila sama německá vláda, nedodali Němci ve skutečnosti žádný transportér. V době tweetů a informací s hodinovou životností však prázdná slova často váží víc než činy, což v Berlíně pochopili perfektně. A tak Scholz před časem třeba překvapil, že Německo dodá protiletadlový raketový supersystém Iris, který umí ochránit celé město – a který ovšem ještě nemá ani bundeswehr. Agentura Reuters později napsala, že první by mohl na Ukrajinu dorazit až na podzim.
BERLÍN „Oznámení místo dodávek“
Podobně je to s dnes už legendárním příběhem protiletadlových samohybných gepardů se dvěma kanony. Oznámení přišlo koncem dubna, ale pořád tam nejsou ani nevyrazily, protože k velkému překvapení Berlína Švýcaři musí (a nechtějí) dát souhlas s vývozem střeliva do gepardů, a jak Scholz řekl 17. května, gepardy „musí být nejdřív připraveny“. Takže podle posledních odhadů by mohly být na bojišti v půli července.
Možná už bude pozdě. Ale je to přesně v duchu výroku vojenského experta CDU Johanna Wadephula, že „Scholz se snaží nahradit dodávky oznámeními“.
A tak ze včera zveřejněného seznamu plyne, že Německo dodává jen věci, jež v nynějších fázích války přímo nepomohou vyhrávat bitvy. Dodalo 900 pancéřových pěstí, 500 protiletadlových stingerů, 2 700 starých protiletadlových raket Strela z výzbroje východoněmecké armády, z nichž mnohé nefungovaly. A pak už jen munici, miny, 100 kulometů, rozbušky, přilby, stany, spacáky, dalekohledy, nemocniční lůžka a zdravotnické vybavení, 15 palet oblečení, 500 potravinových dávek a podobné věci.
Řada pozorovatelů považuje za zvláštní, že pátý největší exportér zbraní na světě má problém vyvézt pořádné zbraně na Ukrajinu a vypadá jako slibotechna. Spolková vláda třeba stále neodsouhlasila vývoz stovky již zmíněných transportérů Marder, které jejich výrobce má a mohl by je odvézt na Ukrajinu hned. Ale věc stojí od března.
Působí to divně. Stejně jako když náměstkyně ministryně obrany Simtje Möllerová zaseknutí marderů zdůvodní, že země NATO se dohodly nedodávat na Ukrajinu těžké zbraně západní výroby, a je okamžitě z mnoha stran usvědčena ze lži. Nebo když její šéfka tvrdí, že Německo
Až teprve teď
fakt už nemá nic, co by ještě mohlo poslat.
Kdekdo hledá vysvětlení, a jak už to bývá, rodí se i paranoidní odpovědi. Vůdce opoziční CDU Friedrich Merz prohlásil, že Scholz možná sleduje nějakou skrytou agendu. Deník Welt se ptá: „Co když nedáváme Ukrajině nic, čím bychom chtěli opravdu pomoci?“
Londýnské Timesy v redakčním komentáři píší, že Scholz pořád váhá, zatímco New York Times konstatuje, že vzrůstají pochyby o jeho vůdčích schopnostech.
I magazín Spiegel, který by měl mít pro levicovou vládu slabost, píše, že Scholz hraje o čas. Nejdřív prý nevěřil, že Ukrajina přežije, pak přišla směs neschopnosti, nedostatku vůle a snahy schovat se za spojence. „Je pravděpodobné, že Scholz by nedoručil žádné zbraně, nebýt masivního tlaku z jeho koalice. Musí být dotlačen ke každému jednotlivému kroku.“
Dodavatel z náhody
Dobře, ale co je za tím? Možná přetrvávající naivita nejen kancléřovy sociální demokracie vůči Rusku, možná přežívající komplex druhé světové války, takže je pro Němce těžká představa, že německé zbraně opět střílejí na ruské. A možná touha, aby válka skončila brzy, aby se zase začalo obchodovat, plyn tekl a byl klid jako dřív, to vše i za cenu porážky Ukrajiny, protože ta je realistická. A možná je to mix všeho.
Rozhodně německá váhavost dodat zbraně Ukrajině působí dost kontrastně s razantními Scholzovými výroky ve stylu „no pasaran“o tom, že „Putin nesmí vyhrát tuto válku“či „je cynické říkat Ukrajincům, že se musí bránit sami“.
Realita je, že přes velká slova Německo až nyní dodalo prvních sedm těžkých zbraní. Jsou to výborné samohybné houfnice s dostřelem 40 km. Jenže ironie je v tom, že je nedodalo úplně dobrovolně.
Stejné má Nizozemsko, které jich slíbilo dodat pět. Jenže tihle tyranosauři bojiště podle generálů operují nejlépe v jednotce o dvanácti kusech, a tak někdo musel dodat zbylých sedm. Berlín nejdřív doufal, že dobrovolnický krok vpřed udělají Italové, ale když se k tomu neměli, musel sám udělat „o trochu víc, než by bylo jinak možné,“jak Scholz dodávku vysvětlil.