Zvířata jde podojit i bez týrání a bití
V českých kravínech jsou zvířata vnímána jen jako chodící stroje na maso a mléko, zjistila při práci dojičky Zuzana Andělová. Napsala o tom knihu.
Kopance, bití, tahání za ocas, elektrické šoky, smýkání navijákem, sprosté nadávky. Na konci května pohoršily českou veřejnost záběry z krutého zacházení se zvířaty na jatkách v jihomoravských Hraběticích, na něž Státní veterinární správa reagovala podáním trestního oznámení. Teď státní veterináři uložili jednu z nejvyšších pokut za kauzy s týráním zvířat firmě Ekochov CMN se sídlem v Chomutově. „I ministr zemědělství prohlásil, že se týrání nesmí tolerovat. Ale to, co jsem na nahrávce z Hrabětic viděla, zažívají krávy v českých velkochovech několikrát denně,“tvrdí ochránkyně zvířat Zuzana Andělová, která nedávno jako dojička prošla čtyřmi českými kravíny.
Co konkrétně máte na mysli?
Záběry z Hrabětic jsou téměř autentickou ukázkou toho, co zvířata zakoušejí v českých kravínech neustále. Nemám pocit, že bych na videu viděla něco výjimečného, s čím bych se nesetkala ve velkochovech, kde jsem pracovala. Běžné je kopání, vyhrožování, ponižování, bití zvířat tvrdou tyčí všude po těle, i do bolavé nohy nebo do hlavy. Aby dojičky mohly skončit o deset minut dřív, musí krávy chodit ze stáje na dojírnu rychle, i když třeba nemůžou. Navíc to po roštech klouže, takže často upadnou, pak jsou bity i během zvedání se.
Kde jste získala zkušenost, kterou popisujete?
V kravínech, a to dokonce ve čtyřech. Podmínky v nich byly takřka stejné. Říkala jsem si, jestli v nějakém z nich – třeba takovém, který se v článcích chlubí získáním desetimilionových dotací na welfare zvířat – uvidím rozdíl proti těm starším, ale není tam žádný. Vzhledem k tomu, že se to děje i jinde, považuji pobouření veterinářů z jednoho videa za falešné. Lidé, kteří rozdělují dotace, by měli znát podmínky, které zvířata běžně zažívají. A to po celý život, protože neznají nic jiného.
Co vás přimělo k tomu, jít pracovat do kravínů?
Mám ráda zvířata a snažím se nezavírat oči před tím, co se jim děje. Sama i pomáhám zvířatům ze všelijakých podmínek. Proto jsem chtěla vidět, jak krávy v kravínech doopravdy žijí. Obecně známé jsou praktiky jako oddělování telat od matek, umělé oplodňování nebo namačkání zvířat do stájí, odkud ani nechodí na pastvu. Proto jsem se přihlásila jako dojička.
A co jste zjistila?
Měla jsem informace, takže jsem věděla, že to nebude veselé. Ale už během absolvování první směny jsem zjistila, jak moc musím nahlížení na velkochovy přehodnotit. Že to bude až tak odporné, si totiž bez vlastní zkušenosti představit nelze. Přihlížet tomu, jak tam sadistickými praktikami zacházejí se zvířaty bez známky soucitu, bylo víc než děsivé. Chovají se tam ke zvířatům jako ke strojům, jenže ty krávy jsou živé bytosti.
Můžete to upřesnit?
Z mého pohledu to bylo čiré barbarství. Viděla jsem telátko roztržené během porodu, když ho nezkušený stájník tahal z krávy traktorem. Případů bylo obrovské množství, některé z nich i děsivější a pro krávy bolestivější než na videu z Hrabětic. Asi nejhorší byl fakt, že vždy, když jsem měla pocit, že nic krutějšího už přijít nemůže, další den překvapil.
Jak tam vypadala péče o zraněná nebo nemocná zvířata?
Pokud je kráva ve špatném stavu nebo po úrazu a ví se, že už dojit nebude, tak do ní odmítají investovat peníze za veterinu. Je tam nulová snaha zvířeti pomoci či ho nějak ošetřit. Podnik totiž vydělá i na tom, že takovou krávu pošle na maso.
Ani dojení mléka prý není pro krávy tak snadné.
Spousta lidí neví, že kráva musí mít tele, aby vůbec začala mléko produkovat. Potom dokáže dojit i několik let, ale množství mléka klesá, zatímco velkochov chce, aby bylo pořád vysoké. Proto krávu znovu uměle oplodní v intervalu od 41 do 60 dnů po porodu, a to se děje pořád dokola. Kráva nedostane čas, aby se její tělo zotavilo, pořád je buď těhotná, nebo rodí. A dojí tak dlouho, dokud neodpadne.
To nepřipomíná spokojenou fialovou krávu na zelených stráních ze známé reklamy.
Ani v jednom kravíně jsem neviděla, že by zvířata třeba mezi dojením chodila na pastvu. A to nemluvím jen o starých kravínech, ale i o těch, kde se z dotací postavila nová hala na welfare. Krávy stojí a leží stísněné v malých prostorech na slámě, která je tak neskutečně špinavá, až připomíná rozměklou břečku, někdy dokonce leží na holé zemi. A celou dobu se brodí v tekutých výkalech, takže jsou zvířata špinavá a mají různá stadia uhnilých paznehtů, které nikdo neléčí. Zootechnici se starají jen o to, aby měli co největší produkci. A když už toho kráva není schopna, tak ji dodojí na snesitelné minimum a pak jde na jatka.
Kolik času jste v kravínech strávila?
Celkem asi půl roku. Taky mě překvapilo, že si zemědělci pořád stěžují, že nemají dostatek lidí a rádi by přijímali. Z mých zkušeností nemají zrovna velký zájem o člověka, který by u nich chtěl pracovat a byl by soucitnější na zvířata. To se tam nenosí. Ani v jednom z těch kravínů jsem se nechlubila, že mám ráda zvířata a pomáhám jim, ale stejně se na mě všude dívali blbě a chtěli mě vyštípat, protože jsem se ke zvířatům nechtěla chovat jako oni.
A tak jste se o tom všem rozhodla sepsat knihu?
Původní záměr to nebyl, ale asi po čtyřech dnech mi došlo, že jsem viděla tak velké množství otřesných případů, že buď musím utéct, nebo se zapřít a podat zprávu, aby si lidé mohli udělat ucelený obrázek, v čem zvířata každý den žijí. Proto jsem začala psát a těm krávám jsem slíbila, že se lidé dozví, co stojí za krabicí mléka. Že to rozhodně není o veselé krávě, kterou znají z obalů. Kniha se jmenuje Kravín na konci pekla. Závěr jsem psala s Romanou Šonkovou, která v Česku zastupuje celosvětovou organizaci Compassion in World Farming, jež lidem nabízí možnosti, jak podpořit různé kampaně a přispět k tomu, aby podmínky pro hospodářská zvířata byly lepší.
Lokaci kravínů, kterými jste prošla, však neuvádíte. Proč?
Kdo bude chtít, může se o tom v kterémkoliv kravíně přesvědčit sám. Pokud mi někdo ukáže takový, kde to bude fungovat jako na obalech mléčných výrobků, na nichž se zdravé krávy vesele pasou venku, tak za ta zvířata budu šťastná. Ale pro mě je teď opravdu těžké věřit, že to jinde funguje jinak a že jsem měla tak obrovskou smůlu na nejhorší kravíny, i když jsem si je cíleně nevybírala.
Veterinární správu jste kontaktovala?
Ano, na tyto problémy jsem upozornila a chtěla i vědět, jak by se v konkrétních případech dalo postupovat. Výsledek pro mě byl velkým zklamáním. Ve chvíli, kdy veterinární správa nahlásí kontrolu, jsou v kravíně schopni mrtvé nebo umírající zvíře odstranit. Přitom na běžné zdravotní problémy, kterými tam trpí všechna zvířata a nikdo je neléčí, se může kdokoliv z veterinární správy přijít podívat každý den, aniž by to někdo nahlašoval. Tady ale chybí zájem to řešit. Bylo mi řečeno, že na některé věci, které se tam dějí, chybí vyhláška, která by je chovateli zakazovala provádět. A pokud by bylo nutné přijet k akutnímu případu, tak ne vždy lze u veterinářů najít pochopení. V noci nebo o víkendu se paní z kontrolního oddělení k výjezdům taky nechtělo, takže jsem už pak byla velmi skeptická k tomu, že jde tímto způsobem něco změnit.
Jaké jste na své počínání zaznamenala ohlasy?
Když jsem během práce v kravínech vyprávěla známým své ošklivé zážitky, měla jsem pocit, že mi nevěří. Ale když jsem to dala lidem přečíst celé včetně důkazních fotografií, tak jim to došlo. Byli mezi nimi i zastánci živočišné stravy a toho, že hospodářské zvíře musí mít užitkovost, jinak je k ničemu, ale i s těmi to zamávalo.
Tipnul bych si, že negativní reakce budou převládat.
Spousta lidí to nechápe a jeden komentář mě dokonce nazval zeleným aktivistickým škodíkem. Přečetla jsem si, ať si táhnu pít své sojové mléko někam jinam, přestože primárně mluvím o tom, že se někde týrají zvířata, a ne o tom, co kdo má jíst nebo pít. Opravdu nerozumím tomu, proč je spousta lidí k tomuto tématu tak slepá. Kdybych řekla, že v kravíně týrají pejsky, tak by si nikdo nedovolil na mě útočit a bylo by požadováno řešení nejlépe hned. Ale tento problém se týká nás všech. Ať je někdo vegan, vegetarián, nebo jí živočišnou stravu.
Co by se dalo změnit?
Myslím si, že bychom to neměli tolerovat, zvlášť, když je součástí toho tak klamavá reklama. Pokud mi někdo ukazuje veselou krávu, tak bych tu veselou krávu měla chtít. Nehledě na to, že zvířata v kravínech rozhodně nevypadají zdravě. Já jsem úplně přestala mít chuť na mléko ne ze soucitu k těm zvířatům, ale kvůli sobě. Spotřebitelé mají obrovskou sílu změnit zvířatům život a měli by se seznámit s tím, co za produkty, které kupují, stojí.
Věříte, že k tomu dojde?
Stále bych chtěla věřit tomu, že lidé nejsou tak lhostejní a budou cítit jakousi humánní potřebu zvířatům pomoci. Naposledy se takto podařilo zakázat klecové chovy slepic. Myslím si, že většina lidí je schopna podpořit alespoň lepší podmínky. Krávu jde podojit i bez toho, aby se týrala.