Proč se máme bát o manželství

Vylučovat z debat o nové podobě manželství ty, kteří se obávají narušení přehledného společenského řádu, je stejně přezíravé jako útočit na homosexuály jen proto, jací jsou.

musí být nejenom registrována, ale i respektována těmi, kteří ji nesdílejí, pokud jim jde o změnu funkční a účelnou. Vysmívat se jí je stejně hloupé jako zesměšňovat homosexuály jen kvůli tomu, jací jsou. Ten, kdo k životu potřebuje srozumitelný společenský řád, rovněž „takový je“. Jeho přístup není radikální, ale v zásadě umírněný, úzce souvisí s pudem sebezáchovy, s péčí o pospolitost, o rodinu, o orientaci a bezpečí potomků ve světě.

Změna terénu je ve společnosti vždycky možná, dokonce bývá pro vývoj nezbytná. Nemá-li však být krvavou a nespravedlivou revolucí, neobejde se bez pokory k základům, na kterých společnost roste. Ty se dají čas od času překonat, nikdy ne však popřít ani vytěsnit.

Co společnost ztratí?

Tento text neoponuje snahám o změnu pojetí manželství, naopak návrh schválně nehodnotí. Liberalizace společnosti je nevyhnutelná a to, co platilo celá staletí, nemusí fungovat dnes ani zítra, nehledě na všechny proměny, jimiž i manželství v čase prošlo. Ptát se, zda by také v Česku nemohli do manželství vstupovat dva muži nebo dvě ženy, je tedy oprávněné, a dokonce nezbytné, vzhledem k tomu, v kolika zemích už změnu schválili. Zkušenost spíše ukazuje, že je jenom otázkou času, kdy i na Staroměstské radnici předstoupí před starostu dva ženichové nebo dvě nevěsty.

Svoboda lidí, kteří po takovém svazku touží, se tím nepochybně rozšíří. Neméně důležité je ovšem v diskusích o návrhu připomínat, co společnost může s novým výdobytkem ztratit. A každý, kdo takovou otázku pokládá nahlas, by se měl přinejmenším dostat k mikrofonu, aniž by mu ho někdo vypnul.

Stejnopohlavní manželství samo o sobě společnost nerozvrátí. Ale to už se nedá říct o postojích, které a priori odmítají poslouchat obavy o soudržnost společenského řádu i snahy hledat jeho limity. A všechny, kdo tak činí, vylučují z diskuse jako extremisty. Taková přezíravost už pro společnost krajně nebezpečná je a každá snaha o změnu by se jí měla vystříhat.

Pokud to přehnaně, ale názorně zjednodušíme, pak v konzervativním světě člověk od narození ví, kam patří, rodinné zázemí ho nasměruje k budoucímu povolání, k podobě dospělého vztahu i vlastní rodiny. Ve světě liberálním už malé dítě naopak stojí před spoustou voleb a každou z nich si musí samo vybojovat a obhájit – přístup ke vzdělání, profesi, práci, to, aby ho měl jako dospělého někdo rád, aby si vztahy a rodinu udržel. Proti přehlednému systému jistot, v němž se svoboda projevuje nejčastěji jako odpovědnost za celek anebo jako vzdor vůči němu, stojí systém výchozí svobody, kde se jistot doberou hlavně ti průbojnější.

Změna nesmí projít lehce

Aby bylo svobody dost, ale společnost zároveň fungovala, prosperovala a byla bezpečná, musí se neustále hledat průsečík obou přístupů. Institut manželství a rodiny je v tomto hledání jedním z nejpodstatnějších stavebních kamenů.

Nejde v něm o nějaké svatební oslavy, o dědění, společný majetek ani informace o zdravotním stavu partnera. To všechno je nepodstatné vzhledem k významu celku. Od primární rodiny a její podoby se odvíjejí všechny společenské instituce, dítě se v ní učí jazyku, struktuře myšlení, navazování vztahů i hodnotám. Veškeré další instituce včetně státu jsou v tomto ohledu jejím pokračováním.

Hledání průsečíků mezi řádem a svobodou, hledání přežitků v řádu a limitů nově zaváděných svobod, je práce namáhavá, ale žádná podstatná změna se bez ní neobejde. Vytěsňovat z debat o novém pojetí manželství veškerý důraz na systém a řád je krajně nezralé a podobně nebezpečné, jako změnu a priori odmítat a nevšímat si toho, jak moc se společnost v poslední době mění.

Manželství tedy v Česku patrně budou brzy uzavírat dva muži a dvě ženy. Ale změna by neměla projít lehce. Nedojde-li při ní ke kultivovanému střetu shora popsaných světů, pak ve svém důsledku skutečně může přinést mnohem víc bolesti než výhod.

Manželství v Česku budou brzy uzavírat dva muži a dvě ženy. Ale změna by neměla projít tak lehce.