Premiér, který plul s proudem

Jako druhý muž české správy protektorátu byl ve stínu Emila Háchy. Jako masarykovec se stal v těžké době premiérem. Byl na justičním Olympu jako předseda Ústavního soudu a skončil život ve vězení. Před 130 lety se narodil Jaroslav Krejčí.

ustala, ale nebyl zrušen. V protektorátu se tak vytvořila zvláštní situace, kdy prezidentem byl bývalý prezident Nejvyššího správního soudu Emil Hácha a premiérem předseda Ústavního soudu Jaroslav Krejčí. Soudcokracie v praxi – už tehdy tedy vznikla tradice politizujících předsedů Ústavního soudu.

Krejčí politik

Krejčí se vždy zajímal o veřejné dění. Za studií se stal stoupencem Masarykovy Realistické strany a psal do jejího deníku Čas. Za první republiky byl národní socialista a člen Českého zemského zastupitelstva. V roce 1938 byl na přání Háchy jmenován ministrem spravedlnosti ve vládě Rudolfa Berana. Ministrem zůstal do konce války.

Kariérního vrcholu dosáhl za protektorátu. V roce 1940 se stal náměstkem předsedy vlády Aloise Eliáše. Po jeho zatčení řídil vládu, kontrasignoval Eliášovo odvolání z funkce a byl proti demisi vlády i abdikaci prezidenta Háchy. Hlasování ve vládě o demisi skončilo nerozhodně.

V lednu 1942 se stal na základě Heydrichova výběru předsedou vlády, která se nazývala vláda koncentrace sil. Krejčí byl vybrán i proto, že byl ministrem už za Československa, obdobně jako v úřadu pokračoval prezident Hácha. To umožnilo Němcům vydávat obsazení Čech a Moravy za akt se souhlasem československých představitelů. Heydrich jej charakterizoval slovy: „Krejčí je člověk, který vždy přikývne tomu, u koho byl naposled. Když je na něj v tom okamžiku vyvíjen tlak, jde cestou nejmenšího odporu.“

Krejčí přijal Háchovu politickou koncepci spolupráce s Němci pro ochranu zbytku autonomie protektorátu. Dosáhl propuštění řady vězněných. Při jmenování jeho vlády nechal Heydrich propustit vězněné studenty za to, že Hácha a Krejčí souhlasili se jmenováním ministra Moravce, což původně odmítali. Krejčí při jednání o Moravcovi s K. H. Frankem poukázal na to, že Moravec dostal dříve cenu za nejlepší článek proti německé armádě – a nyní o ní píše oslavné články. Na to Frank s úsměvem řekl: „Ale pane doktore, právě v tom je vidět, že pan Moravec uznal svůj omyl a že dle toho jedná.“Do vlády byl jmenován jako ministr hospodářství i říšský Němec Walter Bertsch. To Heydrich označil v hlášení Hitlerovi za ústavní kuriozitu s tím, že donutil vládu jednat v němčině, protože Bertsch neuměl česky.

Hácha Krejčího v politické závěti roku 1943 doporučil za svého nástupce v úřadu prezidenta. Přestože se Háchův zdravotní stav horšil, formálně byl v úřadě. Některé jeho akty za něj Krejčí podepsal, což potvrdil po válce, kdy na otázku předsedy Národního soudu, proč podepisoval dokumenty za Háchu, uvedl: „No, konečně, někdo to musel podepsat.“A na doplňující otázku, zda by podepsal i směnku, odpověděl: „Ne, to by byl podvod.“

Předsedou vlády byl Krejčí do 19. ledna 1945, kdy byl z podnětu K. H. Franka vyměněn za ministra vnitra Richarda Bienerta. Frank tím sledoval možnost domluvy s Američany a Brity, neboť Bienert byl znám jako protirakouský odbojář.

Za války vedl Krejčí neveřejné protiněmecké řeči, což mu bylo vyčteno právě Frankem. On ale neměl z lidí strach, nepoužíval ani ochranku. S Němci se stýkal i po vinárnách a večírcích. Spíš než kolaborace se zde ale projevil Krejčího přístup k životu pod heslem „Užívej dne“. I zastupování prezidenta využil k tomu, aby žádal zvláštní reprezentační příděly alkoholu a potravin.

Krejčí vězeň

Po osvobození byl Krejčí odsouzen Národním soudem na 25 let vězení za to, že za války opatřoval nepříteli prospěch, podporoval fašistické a nacistické hnutí a nařídil ve prospěch Německa nucenou práci. Prokurátor žádal trest smrti. Ale Krejčí nebyl vnímán jako hlavní představitel kolaborace, tím byl Emanuel Moravec.

Před soudem svědčila řada lidí, jimž Krejčí pomohl z německého vězení. Svědčil i syn Jaroslav, který byl zapojen do odboje, což Krejčí věděl a podporoval. Za svou činnost obdržel syn vyznamenání od prezidenta Edvarda Beneše i později od Václava Havla.

Expremiér ve vězení odebíral Rudé právo a měl na cele ústavu z roku 1948 i ústavy jiných lidově demokratických států. Dokonce náčelník věznice v Leopoldově doporučil za dobré chování udělení milosti. Pro zhoršení zdraví byl v roce 1956 převezen do vězeňské nemocnice v Praze. Zde jej navštívily manželka i matka. Syna čekal marně, protože byl zrovna za údajnou protistátní činnost vězněn. Manželka to tajila, aby se zbytečně netrápil, a tvrdila, že syn má hodně práce.

Jaroslav Krejčí zemřel 18. května 1956. Tělo bylo zpopelněno a urnu měla jeho žena až do své smrti doma. Pak byla i s jejím popelem rozptýlena na Vinohradském hřbitově v Praze.