Otloukánek pracák: když ho potřebujete, je vám dobrý

Hodně se dnes mluví o úřednících, že chtějí jen zvyšovat platy. Ale není úředník jako úředník. Veřejnosti, která často spílá „lidem v kanceláři“, je jedno, pro jaký úřad kdo pracuje – služební, samosprávní, ústavní, agenturní. Všechny hází do jednoho pytle. Ale nejen veřejnost, záměrně i celá politická vládní parta.

Podle tabulky průměrných mezd v 66 státních institucích jako ministerstva, Úřad vlády, báňský, finanční, energetický, katastrální či drážní úřad, různé inspekce a agentury je úřad práce s průměrným platem 30 605 korun na posledním místě oproti prvnímu Státnímu fondu dopravní infrastruktury s 68 481 korun. Ano, v tarifních tabulkách jsou až desetitisícové rozdíly ve stejných platových třídách. Podobně špatně jsou na tom i správy sociálního zabezpečení.

Přitom vysokoškolské vzdělání je na úřadu práce téměř nutností. Není jednoduché vyznat se ve všech zákonech a paragrafech u přiznávání sociálních dávek, financování příspěvků na aktivní politiku zaměstnanosti, projektových záležitostí.

Na jedné straně se úředníkům z „pracáku“nadává a kdekdo je chce neustále propouštět (naposledy Miroslavem Kalouskem navrhovaných 20 %), ale na straně druhé se hojně využívá všech příspěvků nejen na mzdové náklady samotnými zaměstnavateli-podnikateli, bohužel mnohdy i podvodným způsobem, ale samozřejmě i obrovského množství dávek, na kterých jsou statisíce občanů závislé. A na to je najednou pracák dobrý?

Úřad pro všechno

Stát už za vlády Petra Nečase a ministra práce Jaromíra Drábka s přesunem sociálních odborů z magistrátů na úřady práce vytvořil největší výplatní místo všech dávek, aby se ulehčilo vyřizování žádostí pro občany. Tím úřad získal mnoho agend a práce navíc. S každou změnou ministrů pak přibývají nové projekty, novely zákonů a nařízení, neboť každý po sobě zanechá nějakou stopu.

Práce tak přibývá, úředníci jsou vyčerpaní, pracují nad rámec svých povinností, zastupují nemocné nebo méně zaučené kolegy, výběrová řízení jsou neúměrně dlouhá a složitá, přesčasové hodiny se neproplácejí, hodiny navíc se nedají nijak vybrat.

Ministr práce Marian Jurečka dnes svým chováním pohrdá vlastními zaměstnanci na úřadech práce, když od nástupu do funkce byl seznámen s platy a všemi problémy, ale on stále pouze „hledá způsoby“k jejich zlepšení. Možná by si mohl sám sednout k počítači na úřadu práce s největším počtem sociálních klientů a vyzkoušet si vyřídit alespoň jeden příspěvek, vyzkoušet si „digitalizaci“a propojenost IT programů a systémů.

Odboráři Josefu Středulovi vyčítá, že si bojem za lidi přihřívá polívčičku v prezidentské kampani, ale odboráři jako jedni z mála upozorňují na spoustu problémů v tomto úřadu, který je zavalen prací bez řádného ocenění. Jak lehce lze jednou větou zdiskreditovat hlavní myšlenku důležitého vyjednávání o zvýšení platů státních zaměstnanců. Především Jurečkových zaměstnanců.

Lesk a bída průměru

Platy na úřadech práce byly už za ministra Drábka podstatně sníženy a postupem času se jen dorovnávaly. Teď jsou dva roky zmrazeny. Proto není možné srovnávat úřady veřejné správy jedním průměrem, když úřady práce jsou stále hluboko pod ním.

Ministr vůbec velmi často do médií s radostí všechno průměruje a uvádí astronomické částky, realita je ale jiná. Zaměstnanci úřadů práce dostali kvartální odměny v částkách cca 2 000–5 000 korun a doporučené patnáctitisícové odměny byly vyplaceny jen vytipovaným úředníkům, kteří se museli starat o ukrajinské občany. Ale ti, kteří tyto kolegy zastupovali v jejich vlastní práci, nedostali nic. Jurečka tak záměrně podává špatné informace a vytváří zlobu a nenávist nejen mezi úřady, ale v celé společnosti.

Zaměstnanci úřadů práce zkvalitňují svou odbornost, při řešení rozmanitých agend se stávají ekonomy, právníky, ajťáky, psychology, musí studovat nové vyhlášky, být odborníky ve výpočtech a přepočtech nejen sociálních dávek, ale i dalších věcí pro zaměstnavatele. Kontrolovat správnost vydávaných milionových částek není jednoduché.

K tomu slyší od klientů sprosté nadávky a výhrůžky. Proto dnes mnohé pracovnice z pracáku odcházejí nebo přecházejí na útvary městských samospráv, kde jsou lepší platové podmínky a více klidu. Velkým problémem je také zhoršující se zdravotní stav pracovníků, kteří po mnoha letech pociťují nemoci páteře, psychické zátěže, zhoršený zrak, potíže s karpálním tunelem.

Uvědomuje si vůbec někdo, že nebýt i za těchto vypjatých pracovních a psychických podmínek správně a včas vyplaceného obrovského množství všech dávek z úřadů práce, kolik lidí a firem by dnes bylo v krizi?