Závod s časem. Polsko si klestí nové cesty pro plyn
VEvropě sílí obavy, že Rusko brzy zavře kohoutky se zemním plynem. Unijní státy narychlo hledají způsoby, jak si obstarat náhradní dodávky důležitého zdroje energie. Polsko má v tomto ohledu výhodu. S odchodem od ruského plynu počítalo ještě před válkou. Avšak i tak bude dodávky z Ruska nahrazovat na poslední chvíli.
Terminálu Lecha Kaczyńského v polském Svinoústí dominují dvě obří nádrže na zkapalněný plyn. Dohromady pojmou 320 tisíc metrů kubických plynu. Už ke konci příštího roku by je měl doplnit třetí a zároveň o něco větší zásobník o kapacitě až 200 tisíc kubíků. Kromě toho k terminálu přibude zařízení na zpětné zplyňování a další kapacity nakládky a vykládky tankerů.
K zprovoznění terminálu došlo v roce 2016 a jeho výstavba stála 3,5 miliardy zlotých (18,4 miliard korun). V současné době přijímá ze států, jako je Katar, USA, Norsko či Nigérie, zhruba 4,8 miliardy kubíků plynu ročně. To je přibližně 23 procent roční polské spotřeby.
Podle reportáže BBC nyní dělníci ve Svinoústí pokládají základy pro betonovou šachtu, která by propojila třetí nádrž s vykládacími kotvišti vzdálenými asi půl kilometru od pobřeží. Na otázku reportéra, zda projekt probíhá podle plánu, odpovídá ukrajinský dělník s úsměvem: „Dokonce více než podle plánu.“
Po dokončení rozšiřovacích prací, na které polská vláda poskytla další tři miliardy zlotých (téměř 16 miliard korun), by se měla kapacita terminálu zvýšit na 7,5 miliardy kubíků ročně, a to už v roce 2023. V dalších letech by podle Poláků měl objem plynu procházející terminálem dosáhnout až deseti miliard metrů krychlových ročně, to je téměř polovina z dnešní spotřeby celého Polska.
Z rozšířeného terminálu by v budoucnu mohla dostávat plyn i Česká republika. Umožnilo by to plynové propojení Polska s Českem nazývané Stork 2. Na obnovení tohoto projektu nyní pracuje česká vláda, uvedl premiér Petr Fiala v nedávném televizním projevu.
Norsko-polský Baltic Pipe
Sedmdesát kilometrů na východ od Svinoústí se ze dna Baltského moře dostává na pevninu plynovod Baltic Pipe. Ten vede skrz Dánsko a propojuje Polsko s norskými plynovými ložisky v Severním moři. Na jednom místě se Baltic Pipe střetává se dvěma svými „sestřenicemi“– plynovody Nord Stream 2 a Nord Stream 1, které měly zásobovat Evropu plynem z Ruska.
Jenže kvůli válce na Ukrajině Nord Streamem 2 nikdy plyn proudit nezačal a provoz prvního Nord Streamu nyní také není jistý.
Naděje Polska se teď proto upínají právě k plynovodu Baltic Pipe. Teprve letos na jaře se na něm obnovily práce. Dánské úřady projekt v květnu roku 2021 pozastavily, protože se bály, že plynovod naruší vzácné populace dánských netopýrů a myší.
Příliš těžká závislost
Spojení mezi Norskem a Polskem by mělo být hotové v říjnu tohoto roku a už 1. ledna 2023 by měl Baltic Pipe jet na plnou kapacitu deseti miliard kubíků ročně. Má tak zcela nahradit ruské dodávky plynu do Polska. Náklady na projekt se odhadují na 1,6 až 2,1 miliardy eur (40 až 52 miliard korun).
Na konci roku ruskému Gazpromu vyprší kontrakty s Polskem ohledně dodávek plynu a Polsko počítalo s tím, že nové smlouvy se už podepisovat nebudou. Odstřižení od ruského plynu nicméně přišlo o několik měsíců dříve – Gazprom přestal polské straně dodávat už v dubnu, zřejmě proto, že za plyn odmítla platit v rublech.
Nejen Polsko zintenzivňuje snahy o větší nezávislost na Rusku. Německo před několika týdny oznámilo, že začne budovat terminál ve Wilhelmshavenu, což je nedaleko Brém. Česko před pár dny získalo podíl v nizozemském terminálu na LNG.
Otázkou je, jak rychle dokážou evropští politici dojednávat nové trasy a nové objemy plynu ze zemí, jako je právě Katar. Rusko na evropský trh dodává 200 miliard kubíků plynu ročně, tedy zhruba 40 procent zdejší spotřeby.