G7 hledá jednotu
Tváří v tvář válce chce skupina mluvit jedním hlasem
Když americký prezident Joe Biden přicestoval do Německa na včera zahájený summit největších světových ekonomik G7, mnohé listy psaly, že mohl vlastně cítit úlevu. Utekl domácím problémům.
Podle agentury AP jeho vystoupení v bavorském alpském zámku Elmau nutně proběhne ve stínu rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu o zrušení práva na potrat, které zasadilo „ohromující ránu“jeho prezidentství.
Podobné pocity ale mohli zažívat i jiní. Francouzský prezident Emmanuel Macron mohl na čas zapomenout na nepříliš vydařené parlamentní volby, britský premiér Boris Johnson na svůj covidový večírek a německý kancléř Olaf Scholz nemusel vysvětlovat selhávání německých dodávek na Ukrajinu.
Třídenní jednání ovšem rozhodně nepředstavuje pro sedm lídrů největších ekonomik úlevný oddech. Očekávání jsou vysoká. A problémy obrovské.
Ten hlavní se týká Ukrajiny. Jak zajistit další podporu napadené zemi a přitom nasměrovat globální ekonomiku opět vzhůru?
Neboli, jak zařídit, aby Putinův režim ukrajinská válka co nejvíc bolela – a současně minimalizovat ztráty pro zbytek světa?
Stanice BBC označila problém za učiněnou „kvadraturu kruhu“.
A pak zbývají ještě složité podotázky. Podle bruselského listu Politico zůstává jednou z těch hlavních, jak se zachovat k Číně.
Její role při oživení světové ekonomiky je zcela nezastupitelná. Washington ale současně nechce polevit v tlaku vůči tamnímu režimu, který pro něj představuje největšího konkurenta a navíc se odmítl připojit k protiruským sankcím.
Při hledání společných odpovědí tedy musí být skupina G7 jednotná. Takové výzvy už včera na summitu zazněly. Je však otázka, zda se zákopy odlišných názorů povede překlenout.
USA z Marsu, Evropa z Venuše?
Tradičně odhodlané jsou ve vztahu k válce na Ukrajině Spojené státy a Velká Británie. Varují, že jakékoli ústupky mohou být živnou půdou pro nějakou další budoucí agresi. Ukrajina podle nich bojuje i za bezpečí celého Západu.
Británie, USA, Japonsko a Kanada už oznámily, že zakážou dovoz ruského zlata. Země EU se mají podle šéfa unijních summitů Charlese Michela připojit. Jenže západoevropské země, Francie, Německo a Itálie, už vykazují jisté známky únavy. Náklady na válku rostou. Stejně i počty obětí. Tamní lídři si hodiny telefonují s ruským lídrem v Kremlu a hledají způsob, jak válku utnout. Třeba i za cenu nějakých kompromisů ze strany Kyjeva. S tím kontrastuje bojovný tón Britů a USA, kterým v tom v rámci EU sekundují Poláci a pobaltské země.
Mnohé z těchto problémů budou rezonovat i na summitu NATO, který proběhne od úterka do čtvrtka v Madridu. Rozdíly trvají.
Zdá se, jako by stále platila slavná teze amerického historika Roberta Kagana, který před 20 lety v článku „Moc a bezmocnost“napsal, že Američané vyznávají Mars, tedy boha války, zatímco Evropané věří ve Venuši, tedy bohyni lásky. Americkým představám podle něj dominuje síla, evropským smířlivost.