Domácí úkoly pro nového ministra
Hnutí STAN nominovalo kandidáta na nového ministra školství. Vladimír Balaš je poslanec, ústavní právník a vysokoškolský pedagog. Jak těžká mise je před ním?
Nový ministr to nebude mít lehké. Musí důstojně reprezentovat Česko během předsednictví EU, aniž by měl čas se na to připravit. Školské odbory vyhlásily stávkovou pohotovost kvůli seškrtanému rozpočtu na vzdělávání. Do škol v září nastoupí desítky tisíc dětí z Ukrajiny. Navíc je pozice hnutí STAN otřesena kauzou Hlubuček a kontakty jeho bývalého předsedy Petra Gazdíka s mafiánem Michalem Redlem.
Profesor Balaš ovládá cizí jazyky, jako právník rozumí legislativě a má i krátkou zkušenost poslance. Dosud se pohyboval především v akademickém prostředí, takže se bude muset rychle seznámit i s fungováním regionálního školství. Ale o většinu rutinních činností se postará aparát ministerstva.
Klíčové bude, jakými lidmi se nový ministr obklopí. Ocenil bych, kdyby to byli zkušení učitelé, ředitelé škol všech stupňů i typů a opravdoví odborníci. Hlavní problém u jeho předchůdců Petra Gazdíka a Roberta Plagy byl, že nenaslouchali návrhům pedagogů z praxe a svá rozhodnutí neopírali o analýzu dat. Často dělali pravý opak. Protežovali aktivisty z neziskovek, kteří se snaží své menšinové názory vnutit plošně všem učitelům, a podnikatele ve vzdělávání, kterým jde o co největší zisky. Mimochodem, soukromým školám posílá letos ministerstvo o 40 procent víc peněz než loni, přestože jejich kapacity vzrostly pouze o dvě procenta...
Balaš by měl nejprve napravit škody, které napáchal Gazdík, snad nejhorší ministr školství v historii samostatného Česka. Gejzír nekoncepčních změn, které co týden ohlašoval, by rozložil české školství nadobro. Naštěstí toho stihl prosadit minimum. Sebral veřejným školám skoro miliardu korun na pomůcky pro žáky a převedl ji právě školám soukromým. Dalších 600 milionů se rozhodl ušetřit navýšením počtu hodin výuky zástupcům ředitele na nejmenších mateřských a základních školách, kterých jsou asi tři tisíce.
Peníze a ukrajinská vlna
Prosadit navýšení školského rozpočtu a zajistit školám podmínky pro výuku dětí z Ukrajiny jsou nejdůležitější úkoly, které Balaše čekají. Ostatní změny lze odložit na později. Příští školní rok bude pro všechny náročný i bez nich.
Ocenil bych, kdyby nový ministr obnovil činnost odborných pracovních skupin, které přestal svolávat již Plaga. Ani k tvorbě nového koncepčního dokumentu, Strategie vzdělávání do roku 2030+, nepřizval zástupce dvou největších školských organizací – školských odborů a spolku Pedagogická komora.
Na ministerstvu by měl proběhnout personální audit. Některá oddělení mají příliš málo pracovníků (například o více než 5 200 mateřských škol se starají tři úředníci), jiná se ve své činnosti naopak překrývají.
Akutní je nedostatek míst v mateřských školách a v některých okresech i ve školách základních. Nedostatečné jsou i kapacity na středních školách v Praze a ve Středočeském kraji. Letos se zde na maturitní obory hlásilo o 30 procent víc uchazečů než v roce 2019. Řada deváťáků marně shání místo na jakékoliv střední škole.
Nakonec jim zřejmě nezbude nic jiného než internáty v okolních krajích. I v příštích letech počty absolventů základních škol výrazně porostou. To je další kostlivec ve skříni po Plagovi.
Konec neučitelů
Balaš by jako odborník na mezinárodní právo mohl zavést do českého školství evropské standardy. Především by měl práci úřadu zprofesionalizovat a prosadit maximální transparentnost a participaci v rozhodování o změnách. To by mohlo pomoci obnovit ztracenou důvěru učitelů z praxe v ministerstvo. Měl by zrušit novelu zákona o pedagogických pracovnících, která zavádí absurdní pravomoc, jakou nemají ředitelé škol v žádném státě EU – možnost prohlásit člověka bez pedagogického vzdělání za kvalifikovaného učitele. A jako ústavní právník by mohl navrhnout nahrazení povinné školní docházky v ústavě povinným vzděláváním, jak je to obvyklé v zahraničí.
A co Gazdíkem ohlášené změny v maturitách a jednotné přijímací zkoušce? Učitelé i žáci by jistě nejvíc ocenili, kdyby alespoň pár let zůstaly v současné podobě. Nic není pro školství horší, než když se obratem ruší to, co se nedávno zavedlo, aniž by se počkalo na výsledky změny. Školství potřebuje především stabilitu.
Stejně tak není třeba spěchat s revizemi rámcových vzdělávacích programů. Plaga revizi kurikula nejprve pozastavil, následně nechal programy proškrtat úředníky ministerstva, aniž by to s kýmkoliv konzultoval. A Gazdík chtěl revizi vzdělávacích programů stihnout za rok. V tak šibeničním čase ale nemůže vzniknout nic kvalitního. Od profesora Balaše očekávám mnohem uvážlivější přístup k takto zásadní koncepční změně obsahu vzdělávání, která bude mít dopad na statisíce žáků základních škol.