Historici mapují tajná pohřebiště z dob totalit
Pátrání po tajně uložených ostatcích obětí a odpůrců obou totalitních režimů 20. století nekončí ani tři desítky let po pádu komunismu. Historie, podoby těchto míst paměti a způsobu důstojného připomínání se týkal seminář Ďáblice a další tajná pohřebiště. Toho se účastnili odborníci z Muzea XX. století, Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a zástupci pražského magistrátu.
Parašutisté z výsadku Silver A, štábní kapitán Václav Morávek, kněz Josef Toufar anebo Zdena Mašínová. I tyto oběti nacistických a komunistických represí skončily v bezejmenných šachtových hrobech na hřbitově v Ďáblicích.
„Vzít popraveným i jméno a identitu a jejich rodinám možnost znát místo jejich hrobu – to byla pomsta i zbabělá pojistka. Represivní složky totalitních režimů mazaly stopy po lidech, které zavraždily, a tím i po svých zločinech. Vrátit mrtvým alespoň jméno, je to nejmenší,
ĎÁBLICE
co můžeme udělat,“vysvětlila Hana Kordová Marvanová (Spojené síly pro Prahu), pražská radní a předsedkyně správní rady Muzea paměti XX. století. Diskuse a dokumentární film se na zmíněném semináři zabývaly nejen temnou historií pohřbívání v Ďáblicích.
„Vnímám je jako vzkazy pro nás, abychom se pokusili, pokud je to možné, aby oběti totalitních režimů měly důstojný pohřeb a svůj hrob,“řekl historik Petr Blažek. Ten se zabývá dějinami ďáblického pohřebiště v rámci projektu Tajné pohřebiště protivníků a obětí nacistického a komunistického režimu v Ďáblicích, který řeší ÚSTR.
Pohřby hrdinů i vyvrženců
Pohřebiště v Ďáblicích představuje nejznámější místo svého druhu v metropoli. V temných letech německé okupace byly do tamních hrobů tajně pohřbívány ostatky příslušníků odboje včetně členů spojeneckých výsadků. Jde například o
Dvě totality
sedm československých parašutistů, kteří 18. června 1942 padli v boji v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici a někteří jejich blízcí spolupracovníci z řad domácího odboje Jan Zelenka, jeho syn Milíč Zelenka a Břetislav Lyčka.
Po druhé světové válce v šachtových hrobech na Ďáblickém hřbitově končila těla válečných zločinců popravených na základě retribučních dekretů. A to včetně zrádce a nebezpečného konfidenta gestapa Karla Čurdy anebo kata českého národa, státního sekretáře a ministra Karla Hermana Franka.
Uloženi v bedně
Ďáblický hřbitov ke stejnému účelu zneužili komunisté po roce 1948. Do společných hrobů se tam ukládalo do roku 1961. Za celou dobu existence pohřebiště na něm vzniklo 72 šachtových hrobů o přibližné délce pět metrů, šířce dva metry a hloubce dva a půl metru.
Do jedné šachty se vešlo až čtyřicet beden nebo rakví, uspořádaných do čtyř vrstev po deseti kusech. Na celém pohřebišti může být podle historiků odhadem nejméně 14 tisíc zemřelých či částí jejich těl.
Nejsou to zdaleka jen osoby popravené. Osudy lidí, uložených v Ďáblicích, jsou podle historiků podstatně pestřejší. „Hromadně se tu pochovávali političtí vězni popravení na Pankráci i vrazi, různí kriminálníci a sebevrazi, kteří svůj život skončili ve věznici. A také opuštění lidé, tehdejší bezdomovci,“uvedla historička Zora Dvořáková.
Méně známé pohřebiště obětí politických represí lze nalézt v hlavním městě také na motolském hřbitově. V roce 1965 tam došlo k tajnému uložení 78 uren s ostatky politických vězňů, do té doby uchovávaných v pankrácké věznici. Na motolském hřbitově také skončila například urna s ostatky Josefa Brykse, československého válečného letce, který zemřel ve věznici v západočeském Ostrově.