Bez očekávání se mohou dít zázraky
Jezdí lépe, než se vyslovuje Ve 39 letech získal Vítězslav Veselý další stimul
Vpozdní fázi kariéry dostává oštěpař Vítězslav Veselý nečekaná, ale o to lahodnější povzbuzení. Na loňských hrách v Tokiu uzmul olympijský bronz, v sobotu na mistrovství republiky triumfoval díky svému nejdelšímu hodu od roku 2015 – 85,97 metru.
„Nevím, čím jsem si zasloužil, že něco takového na konec kariéry zažívám,“divil se s úsměvem.
Jeho radost umocnilo, že titulu a úctyhodných metrů dosáhl v Hodoníně, kde se před 39 lety narodil. Díky tomuto poutu se rozhodl na šampionátu startovat, přestože jej těsně před ním zbrzdila nemoc.
„Od neděle jsem docela kašlal, bolel mě krk. Necítil jsem se dobře, a kdyby se mistrovství konalo někde jinde, tak bych ho asi vynechal.“
A nakonec udělal dobře, že se rozhodl závodit.
Start na MS? Nejistý
V rodném městě získal další mocné popíchnutí, aby v sobě ještě našel energii pokračovat v bolavé a náročné oštěpařské řeholi. Ukazuje, že i v pokročilém věku může prohánět elitní konkurenci.
Výkonem z Hodonína se zařadil na deváté místo letošních světových tabulek. A mistrovství světa v Eugene začíná už za 18 dní...
„Je vidět, že největším limitem je hlava. Pro každého. Když nebudete věřit, že můžete hodit daleko, protože jste starý, tak se vám to opravdu nepovede. Ale když si dovolíte věřit, může se stát něco, v co jste ani nedoufali,“zářil Veselý.
O startu na blížícím se světovém šampionátu však hovoří opatrně. Připomíná, že v Hodoníně závodil limitován nemocí.
„Proto ještě netuším, jestli do Eugene poletím. Potřebuju se dát dohromady s průduškami, což často trvá dlouho. Nechci do toho vstupovat tréninkem, aby se zotavování neprodlužovalo. Další postup musíme s trenérem ještě promyslet.“
Ovšem výkon z republikového šampionátu ho jistě nakopne, aby se do rekonvalescence vrhl s maximální pečlivostí.
Dosud se přitom v sezoně hledal: při prvních třech závodech nepřehodil ani 79 metrů.
„V přípravě mi to šlo, házel jsem daleko, ale to byl jenom trénink,“ohlíží se.
V Hodoníně se zpočátku rovněž trápil. Po prvních dvou nezdařených pokusech si až třetím vysloužil postup do nejlepší osmičky, což mu zaručilo další tři hody.
„Trochu jsem se pral s rozběhem,“vysvětlil trable.
Zažehnal je v páté sérii, kdy konečně poskládal rozběh, techniku i sílu, tedy všechny atributy nutné k výjimečnému hodu.
Jeho oštěp nad stadionem opsal elegantní oblouk a k jásotu diváků i samotného atleta přistál daleko za hranicí osmdesáti metrů.
„Rozeběhl jsem se pomaleji a všechno se najednou spojilo. Po hodu jsem měl nádherné pocity. Oštěp vámi jen projede, nestojíte mu v cestě a on pak letí.“
A jelikož dopadl náramně daleko, Veselý získal svůj šestý republikový titul. Stříbrného Jakuba Vadlejcha porazil o dva metry.
Oslava hodonínské atletiky
„Bylo to pořádné drama. Nejdřív jsem ani nevěděl, jestli budu závodit, pak jsem se zachraňoval třetím pokusem, teď cítím obrovskou úlevu a radost. To člověk nevymyslí. Jsem dojatý, je to nádherné.“
Jeho euforii násobili fanoušci, kteří ho vítali už při nástupu.
„Snažil jsem se to pojmout tak, že si to půjdu užít. Byla výzva nastavit si to tak, že ať hodím cokoli, půjdu se bavit. A když nic nečekáte, je prostor pro zázrak.“
Stejným slovem by se dal označit i fakt, že se republikový šampionát v Hodoníně vůbec konal.
Tamní stadion totiž před rokem vážně poškodilo tornádo, opravy a přípravy finišovaly ještě pár dní před startem atletické sešlosti.
„Když jsem se tady občas zastavil, viděl jsem, že to po tornádu neměli vůbec jednoduché. Všem náleží velký dík, že to stihli. Padaly tu skvělé výkony, viděli jsme spoustu překvapení. Je nádherné, že se tak povedený šampionát konal právě v Hodoníně,“radoval se Veselý.
A bylo velmi symbolické, že příběh znovuzrozeného stadionu nejvíc ozdobil tamní rodák.