Když světu vládli Brazilci
2006? Nic. 2010? Nic. 2014? Nic. 2018? Nic. Fotbalová Brazílie chce ukončit čekání na trůn.
Itaquaquecetuba. Zkoncentrujte se, zhluboka se nadechněte a zkuste to vyslovit třikrát za sebou. Bez přebreptnutí. Podařilo se?
Pokud ne, nic si z toho nedělejte a zkuste to znovu.
Itaquaquecetuba je takové obyčejné přímořské brazilské město, kde bylo včera po ránu dvanáct stupňů. Lidé nechodili v kraťasech, jak by se dalo předpokládat. Ale postupně se vyčasilo, protože tady prostě nebývá nepříjemně.
V červnu 1970 se tu narodil jistý Marcos Evangelista de Morais, kterého byste měli znát pod přezdívkou Cafú.
V brazilské fotbalové reprezentaci odkopal jako krajní obránce 142 zápasů, čili nejvíc ze všech.
Jako jediný člověk v historii nastoupil třikrát po sobě do finále mistrovství světa.
A přesně před dvaceti lety zlatý pohár pozvedl. Nad hlavou měl nádhernou sošku, medaile se mu houpala na zádech a do vlasů mu pršely konfety.
„Dodneška nechápu, že nám nikdo nevěřil. My jsme přitom měli bezvadný tým, který šlapal. Všichni jsme věděli, na čem jsme. Kdo patří do základu, kdo bude náhradník, kdo čeká na šanci. Nezáviděli jsme si a žili jako rodina,“vzpomínal na rok 2002.
Od té doby čeká celá Brazílie. Další mistrovství světa začíná už za 144 dní.
Bůh, rodina... A fotbal
Cafú střílel strašně málo gólů, přesto byl nepřehlédnutelnou personou.
S číslem 2.
Se světle modrou kapitánskou páskou na kanárkovém dresu.
Brazílie za jeho časů dominovala, protože měla úžasné individuality, které se zároveň dokázaly podřídit. Ronaldo, Rivaldo, Ronaldinho, Roberto Carlos, Gilberto Silva, Lúcio, mezi náhradníky Denílson, Juninho, Kaká. Na lavičce mazaný trenér Scolari.
„Jak to tak v Brazílii bývá, pro ty kluky byl fotbal jedna velká párty, na které se skvěle bavili,“poví Joe Borbély, manažer a přítel brazilských fotbalových legend. Před týdnem se mnoho z nich potkalo v Miami na exhibičním utkání. Padlo celkem 22 gólů a vyprodaný stadion každou chvíli aplaudoval.
Před dvaceti lety v dusné Jokohamě se Brazilci dočkali pátého titulu v historii. Po kiksu německého brankáře Kahna, který daroval první gól Ronaldovi, už si zápis do historie pohlídali. Stejný hráč se těsně před koncem trefil ještě jednou a rozhodčí Collina pískl, že je hotovo. Ronaldo dávno váží zhruba o pětadvacet kilo víc a spoluhráči mu říkají Gordo neboli Tlouštík. Není to žádná jedovatá narážka, ale familiární přezdívka, která se chytila.
Ani někdejší kapitán Cafú není tak vysoustružený jako dřív. Polevil, nechodí běhat každý den. Už tři roky špatně spí. Nemůže se vyrovnat se smrtí syna Danila, který mu po srdečním kolapsu zemřel v náručí. Bylo mu třicet. „Když jsem oblékal brazilský dres, byla to pokaždé obrovská pocta. Výš stál jen Bůh a moje rodina,“říkal Cafú.
Podobná slova volili všichni Brazilci, kteří se kdy dotkli fotbalového nebe.
1958 – premiéra mladičkého fenoménu jménem Pelé. Jen ve finále proti Švédsku skóroval dvakrát. Jako sedmnáctiletý.
1962 – Čechoslováci díky Masopustovu gólu pár minut vedli, než přišly chyby brankáře Schrojfa, které finále v Chile otočily.
1970 – zřejmě nejtalentovanější a nejhravější mistři světa všech dob. Pelé s nimi získal své třetí zlato.
1994 – nejnudnější finále rozhodly penalty, po kterých plakal italský bůžek Roberto Baggio.
2002 – Jokohama!
Být jako jednorožec
„Brazilci měli tým s velkým T. Až mi zpětně připadá, že nebyl tak úplně doceněný. Třeba teď se v Brazílii řeší hlavně spekulace, že by se Neymar mohl vrátit z Paříže do Santosu. O výročí posledního titulu se skoro nemluví,“líčí fotbalový manažer Borbély.
Ano, v roce 2002 to bylo naposledy, co Brazílie vyhrála. Od té doby nasbírala jen velká očekávání a ještě větší zklamání. Zrovna Neymar, nejdražší fotbalista planety, na titul čeká marně. Letos bude mít v Kataru třetí šanci. „Fotbalový míč je pro Brazilce posvátná věc a já vím, jaký máme úkol. Vyhrát mistrovství světa pošesté,“prohlásil.
On sám poslední zlato slavil u televize. V deseti letech viděl všechny zápasy, některé i podruhé ze záznamu. Na oslavu se pak nechal ostříhat jako hrdina Ronaldo. Podivný účes pojmenovaný Jednorožec se zapsal do dějin podobně jako mistři světa z Jokohamy.