Válka hraje Erdoganovi do karet, už sbírá body

Turecko se dočkalo od Washingtonu příslibu modernizace svého letectva

Turecká ekonomika padá a inflace je nejvyšší za téměř čtvrt století. Restauratéři kvůli ní mění ceny téměř každý den, stejně tamní taxikáři. Autoritářský prezident Recep Tayiip Erdogan, kterého čekají už příští rok klíčové volby, ale nehodlá nic měnit na své kontroverzní měnové politice.

Raději obrací pozornost na zahraničí. Stylizuje se do role strážce osmanských tradic a tureckých zájmů. Válka na Ukrajině mu pomohla prohloubit obraz respektovaného vůdce.

Snaží se citlivě balancovat svou pozici mezi znepřátelenými zákopy. Na jednu stranu je už dlouho klíčovým dodavatelem zbraní pro Ukrajinu. Na druhou stranu se distancuje od protiruských sankcí. Neznepřátelil si Kyjev ani Moskvu.

A plánovaný vstup Finska a Švédska do NATO mu pomohl ještě víc vylepšit pozici politika, bez kterého se nic nepohne. Vycítil šanci této jedinečné chvíle.

„Členství v NATO s sebou nese odpovědnost, musíte vzít v úvahu bezpečnostní obavy Turecka,“zdůrazňoval Erdogan před nedávným madridských summitem Aliance. A vyplatilo se to.

Když nakonec na členství obou severských zemí kývl, mohl počítat vysoké zisky. Pro Západ už najednou není odstrkovaným páriem, ale vysoce ceněným partnerem. Nacionalistické sentimenty a porušování lidských práv v Turecku už Západu tolik nevadí.

Nedávnou kritiku nahradil jiný slovník. „Turecko je vysoce schopným, vysoce ceněným strategickým spojencem NATO,“prohlásila Celeste Wallanderová, asistentka amerického ministra obrany pro mezinárodní bezpečnostní záležitosti.

List Washington Post informoval, že turecký souhlas s členstvím byl podmíněn ve třístránkovém memorandu souhlasem obou zemí, že nebudou podporovat ani kurdské bojovníky v Sýrii, ani stoupence tureckého muslimského duchovního Fethullaha Gülena, který žije v USA a kterého Ankara vinila z příprav puče před šesti lety.

Stockholm i Helsinky se podle dokumentu mají snažit, aby zabránily finančním tokům ve prospěch neomarxistické Strany kurdských pracujících (PKK), která působí na jihovýchodě Turecka. Stejně tak mají zabránit snahám o rekrutování nových bojovníků PKK. Zejména ve Švédsku totiž žije početná kurdská menšina, nějakých 100 tisíc lidí.

A to není vše. Ankara se dočkala odměny i od Washingtonu. „Spojené státy podporují Turecko v modernizaci jeho bojového letectva, protože to přispívá k bezpečnosti NATO, a tedy i k bezpečnosti Ameriky,“uvedla Celeste Wallanderová.

To mění situaci. Turecko totiž mělo původně nakoupit americké stíhačky poslední generace F-35. Z tohoto programu ho ale USA vyloučily, když se Ankara rozhodla nakoupit také ruský protivzdušný systém S-400. Vztahy obou spojenců v NATO byly dlouho mrazivé. To už tedy neplatí, Turecko je nyní opět důvěryhodným partnerem.

A turecká média Erdoganovi aplaudují. Chválí jej za „historické vítězství“a „vizi“při hájení tureckých zájmů. „Turecko udeřilo svou pěstí do stolu,“napsal například provládní list Yeni Akit, který si všímal i Erdoganova setkání s prezidentem Joem Bidenem, na okraj aliančního summitu.

Sílící pozice Erdogana na mezinárodní úrovni dál posiluje jeho auru lídra, který jediný dokáže osmdesátimilionovou zemi ochránit před vnějším nebezpečím, od sousedního Řecka až po domácí Kurdy.

Ukrajinská válka z něj teď udělala nepostradatelného spojence Západu. „Jeho excesy se jeví najednou snesitelnější, dává mu to pocit nepostradatelnosti na světové scéně a doma volnou ruku,“řekl webu Politico londýnský analytik Karabekir Akkoyunlu.

Turecká média Erdogana chválí za „vizi“při hájení tureckých zájmů.