Kyjev v moci jestřábů a holubic

V úterý jsme se přiblížili válce s Ruskem. Podle prvních zpráv dopadla do Polska ruská raketa a ukrajinský prezident vyzval státy NATO k vojenské odpovědi. K tomu naštěstí nedošlo.

Smrt dvou zasažených polských občanů zůstává smutným faktem, ale Američané nakonec přišli se závěrem, že raketu nevyslalo Rusko, nýbrž ukrajinská protivzdušná obrana. Volodymyr Zelenskyj napřed trval na svém, ale pak přiznal, že vlastně neví, k čemu došlo. Incident může paradoxně dávat naději na mír.

Samotné fyzické odpálení a dopad rakety jsou méně podstatné než to, jaká a čí interpretace událostí se nakonec prosadí. První interpretace, o ruských raketách, směřovala k nové světové válce, ta následující, o ukrajinské raketě, pouze stvrzuje známou realitu rusko-ukrajinského konfliktu. Boj o interpretaci událostí na Ukrajině se vede mezi Západem a Ruskem přinejmenším od roku 2014. Vede se i uvnitř Západu a Ruska. Ruské represe i západní boj s dezinformacemi mají za cíl upevnit v rukách vlád interpretační svrchovanost, která jim umožňuje prosadit vlastní interpretaci jako jedinou možnou. Polský incident dokumentuje, že Západ i Ukrajina jsou pod interpretační svrchovaností Washingtonu a že uvnitř Washingtonu probíhá interpretační spor.

Nejvyšší patra americké politiky se dnes opět dělí na jestřáby a holubice. Jestřábi, jako je vysloužilý generál Hodges, soudí, že válku je třeba udržovat, co nejdéle to půjde – s nadějí, že povede k pádu Putinova režimu a obnovení Ukrajiny v původních hranicích. Holubice docházejí k závěru, že válka se dostala do patu. Pokud bude pokračovat, padnou statisíce Ukrajinců, ruské rakety zničí základní infrastrukturu a Američané zaplatí další desítky miliard za udržení ukrajinského státu. To vše bez realistického výhledu, že by Ukrajina mohla vojensky zvítězit. Doporučují proto Ukrajině začít s Ruskem jednat. O víkendu před polským incidentem se takto vyjádřil náčelník amerického generálního štábu generál Milley.

Česko stojí za jestřáby

Spor jestřábů a holubic se od září vyostřuje, ukrajinské vojenské úspěchy nabudily jestřáby, vyhlídka dalších lidských i finančních nákladů posiluje holubice. Každá ze stran pracuje s médii a mobilizuje zahraniční spojence. Z mediálních úniků se dozvídáme o jednáních mezi vysokými bezpečnostními představiteli USA a Ruska, Zelenskyj kontruje zákazem jednat s Putinem.

Svojí interpretační troškou přispěla i naše Poslanecká sněmovna, když přijala usnesení označující Rusko za teroristický režim. Přihlásila se tím k washingtonským jestřábům. Pokud bychom měli nálepku terorismu domyslet, museli bychom utnout jakýkoliv kontakt s teroristickou vládou a zatknout jako teroristu každého jejího představitele, který se nám dostane do rukou. Vážně to brát nelze, ale alespoň víme, že i ve Fialově koalici se našlo několik poslanců, kteří se dokázali hlasování o této hlouposti zdržet, a že proti se postavila pouze SPD.

V USA narůstají křídla spíš holubicím. Roste únava z války a republikáni přebírají po listopadových volbách kontrolu nad Sněmovnou reprezentantů. Republikánská většina bude Bidena grilovat i kvůli jeho osobním korupčním vazbám na Ukrajinu (skrze syna Huntera) a asi sníží finanční podporu Kyjevu. Jinak by opatrně manévrující Milley asi nemluvil tak otevřeně a jeho slova by nevyvolala takovou bouři. Náčelníka generálního štábu s politickým krytím v části administrativy i v Kongresu nelze jen tak označit za agenta, trolla či idiota, jak se obvykle děje těm, kdo se odchýlí od oficiální linie. V takové situaci jestřábi potřebovali něco, co by posílilo ochabující přesvědčení, že s Ruskem nelze jednat. Tedy něco silnějšího než usnesení českého parlamentu.

Třeba incident v Polsku, který by ukázal, jak Rusko ohrožuje střední Evropu. Zda šlo o improvizaci kolem omylem vypálené rakety či o předem připravenou provokaci, se asi nedozvíme. Na mediálním průběhu jsme však viděli interpretační střet. První zpráva z úterního večera, vydaná agenturou AP, jasně přisoudila odpovědnost Rusku na základě informací neidentifikovaného vysokého představitele amerických zpravodajských služeb. Následuje válečné prohlášení prezidenta Zelenského. Moskva se v té chvíli nejspíš začala připravovat na útok NATO a chystat protiútok. Jinými slovy američtí jestřábi s Ukrajinci rozehráli eskalaci. Holubice tentokrát zasáhly okamžitě. V řádu hodin přicházejí zmírňující informace, osobně se zapojuje prezident Biden, aby nakonec Američané přisoudili odpovědnost Ukrajině, čímž coby nositelé interpretační svrchovanosti celou věc z hlediska Západu uzavírají.

USA ukrajinské dezinformace dosud nevyvracely. Když šlo o údajné masakry v Buči, Mariupolu, vraždu Duginové či ostřelování záporožské elektrárny, buď potvrzovaly ukrajinskou verzi, nebo odkazovaly na další šetření, popřípadě s časovým odstupem opatrně pouštěly svoji verzi. Zelenskyj tím získal pocit interpretační svrchovanosti. Proto se cítí zmaten. Pochopil, že i když ho Boris Johnson a jiní tlačili do války s Ruskem, neznamená to, že on sám na oplátku může totéž dělat jim. Pro zbytek světa to není špatná zpráva, dává naději na nový kurz směrem k míru.

Český volič může hledat i jiná ponaučení. V lednu bude volit prezidenta, který je i nejvyšším velitelem našich ozbrojených sil. Žádný z kandidátů nevzbuzuje velké naděje, přesto jsou mezi nimi lepší a horší. Ti lepší na událost reagovali uvážlivě, ti horší, jako Pavel Fischer a Danuše Nerudová, naskočili na první zprávu, aby ze svých trpasličích pozic mohli dělat na Rusko ramena. Čím budou od Hradu dále, tím pro zemi lépe.

Jestřábi potřebovali něco, co by posílilo ochabující přesvědčení, že s Ruskem nelze jednat.