Přešlapy kabinetu, nejlevicovějšího za třicet let

Karel Havlíček

Ministr financí Zbyněk Stanjura využil klasickou píárovou fintu. Říkal sice pravdu, ale ne celou. A právě ta je podstatná. Když si přečtete zákon k windfall tax pozorně, zjistíte, že daň z mimořádných zisků se netýká jen velkých energetických či bankovních firem, ale daleko většího počtu společností.

Vláda dlouhodobě „vysílá signály“, že daň z mimořádných zisků se týká pouze bank, sektoru energetiky a rafinérských společností. Jenže zákon říká něco jiného. Daň se týká všech firem s obratem nad dvě miliardy korun, které v roce 2022 obchodovaly s uhlím, ropou, plynem, ropnými produkty, elektřinou a kapalnými palivy.

Definice je důležitá, protože rázem mezi firmy zatížené daní spadají i ty, které podnikají třeba v zemědělství, vyrábějí energie pro vlastní spotřebu a do soustavy pouštějí pouze nespotřebovaný přebytek. Daň se totiž vypočítává z celkové tržby.

A aby toho nebylo málo, ono zdanění je opravdu extrémní a v Evropě nemá obdoby. Navzdory tomu, že Evropský parlament a Evropská komise doporučují 33 %, česká vláda je papežštější než papež a Stanjura navrhuje 60 %, téměř dvojnásobek. A k tomu je třeba připočítat ještě 19 % daň z příjmu. Celkem tedy zisk bude všem těmto firmám zdaněný 79 procenty! A toto extrémní zatížení má, bez vysvětlení a navzdory EU, platit tři roky. Asi jen náhodou do konce volebního období vlády Petra Fialy.

Chápu, že je mimořádná doba, a smířil bych se s principem daně z neočekávaných zisků. Souhlasím, že by se firmy měly podílet solidárně na pomoci obyvatelstvu v této mimořádné době. Na rozdíl od vlády však upozorňujeme, že se to musí udělat citlivě a zejména vzít do úvahy, co všechno to může způsobit. Protože takto zásadní omezení zisků také znamená, že firmy budou méně investovat. Budou hledat cesty optimalizace a způsoby, jak se placení takto vysokých daní vyhnout.

Hledání speciální české cesty se již několikrát naší zemi vymstilo. Okolní země na to jdou moudřeji. Zaprvé implementují do své legislativy doporučení Evropské komise zastropovat cenu elektřiny na 180 eurech, příp. rovnou zastropují cenu u výrobce elektřiny. Zadruhé zvyšují daň jen pro čistě energetické firmy o 33 %. Zatřetí zavádějí masivní podpůrné programy pro průmyslové sektory.

Kdo chce svléknout donaha?

Jen pro srovnání – Německo chystá pro malé i velké podniky zastropování ceny plynu na 70 eur/MWh a elektřiny na 130 eur/MWh! Polsko dává zase 10 miliard eur do roku 2030 na kompenzace cen povolenek. A naše vláda? Pravý opak pomoci. Ve snaze si vylepšit svůj katastrofální rozpočet implementuje daňová opatření nad úroveň doporučení EU. Tím docílíme jediného. Dojde k dalšímu poklesu českého průmyslu a služeb, což v důsledku povede k tomu, že v dalších letech vybere stát i méně na daních. A další problém je, že tímto krokem se stává Česko méně zajímavé pro zahraniční investory. Kdo by chtěl podnikat v zemi, kde vám hrozí 79 % zdanění zisku?

Zatím nejlevicovější vláda za posledních 30 let ve svém fundamentalismu ignorovala volání a konstruktivní návrhy opozice, profesních svazů, komor a asociací. S přesvědčením o své pravdě neposlouchá už nikoho, ani nezávislé ekonomy. Všichni jsme varovali, že firmy budou v lepším případě optimalizovat nebo rovnou změní sídla, aby se dani vyhnuly. Tak jak to udělalo EPH Daniela Křetínského. A stejně jako to udělal polský majitel Unipetrolu (PKN Orlen), který ohlásil, že zastavuje své investice v Česku. A to je jen začátek.

Jaký bude výsledek zbrklého rozhodnutí vlády? Sníží se příliv zahraničních investic, firmy budou investovat v jiných zemích s čitelným a předvídatelným podnikatelským prostředím. Firmy se zahraničními majiteli přesunou maximum zisků do svých centrál. Své aktivity budou společnosti převádět do jiných zemí s nižším zdaněním a takové nebude těžké najít, protože celková daň ve výši 79 % zisku je unikát.

Jediným efektem, kterým se bude vláda teď chlubit, budou zvýšené zálohy na daně, které se projeví v rozpočtu na rok 2023. Jenže již o rok později bude muset tuto zálohu stát firmám ve velké míře zase vracet. Od roku 2023 bude výsledkem tohoto zákona totiž snížení zisků, a tedy i daní. Jednoduchá hospodářská matematika. To by ale ve vládě musel být někdo, kdo hospodářsky uvažuje. Čekal bych to minimálně od ministra průmyslu, toho však již delší dobu nemáme. Žádnou ekonomiku netvoří jen ti velcí s vysokými zisky. Tvoří ji i jejich dodavatelé, zaměstnanci a vůbec všichni aktivní lidé. Ti všichni dostali od vlády jedno důležité varování. Pokud budou mít velký zisk a vládě se nebudou líbit, bez mrknutí oka je zdaní. Ostatně nikdo dodnes nevysvětlil, proč tato daň míří zrovna na banky a ne třeba na zbrojní průmysl. Na neschopnost této vlády nakonec doplatí celá ekonomika.