Cosi se zaleskne a přeletí přes nos
Herec Vladimír Javorský posbíral a nahrál písničky, které ho napadají cestou z práce. Výsledkem je debutové autorské album Ještě je.
Je to spontánní deska točená hlavně pro radost, kompletně sakum prdum jsme ji nahráli za čtyři dny,“říká Javorský.
Co předcházelo tomu, že se nyní prezentujete ne jako herec, nýbrž jako zpěvák a skladatel?
Stalo se to tak nějak samovolně. Už někdy v patnácti letech jsem si skládal písničky. Pak jsem se vrhl na to, co mě dnes živí, tedy herectví, a na muziku trochu zapomněl. Potom jsem se souhrou okolností ocitl v kapele, v níž hrál Jarda Svoboda, známý ze skupiny Traband. Hrál jsem na saxofon, občas si i něco zazpíval a moc mě to bavilo. Něco podobného se přihodilo s kapelou písničkáře Míry Kemela, s níž podle možností hraju dodnes. Když někdy bylo třeba na koncertě vyplnit pauzu, Mirek ode mne chtěl, abych něco řekl. Místo
toho jsem raději zazpíval některý z těch mých popěvků, které vznikají povětšinou cestou ráno do práce nebo večer při návratu domů.
To tedy byly první kroky k natočení alba?
Dá se říct. Těch pár písniček jsem si nahrál na telefon, pouštěl jsem je Jardovi Svobodovi, co on na to. Povzbudil mě, ať pokračuju. Takže jsem u Jardy doma pořídil nějaké nahrávky, víceméně o jednom nástroji. Někdy jsme to vrstvili tak, že jsem bicí a trubku hrál na pusu. Konečnou podobu vtiskl písničkám a celé desce její producent Marian Friedl.
Je to plnohodnotné album, oscilující mezi jazzem, folkem či šansonem, zároveň si ale uchovává tu „popěvkovou“spontaneitu. Měl jste takovou představu o výsledku?
Neměl. Ta deska nevznikala s nějakým záměrem nebo mým požadavkem na Mariana natočit striktně jazzové nebo šansonové album. Jsou to opravdu svobodné popěvky, které přicházejí a odcházejí s tím, jak se člověk ohlédne, když něco zahlédne, cosi se zaleskne nebo mu něco přeletí přes nos.A Marian to pochopil a ctil.
Budou následovat koncerty?
Ano. Jeden jsme už odehráli v červenci na festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou a teď jsou před námi křty. V Ostravě, Brně, Praze a v Rožnově pod Radhoštěm. Přizvali jsme si i kmotry. V Praze nám album pokřtí Jarda Svoboda a Mirek Kemel a přijde i Matěj Forman a grafička Zuzana Vojtová, kteří se společně postarali o výtvarnou podobu alba, z níž mám velkou radost.
Jakou hudbu poslouchal vzpomenutý patnáctiletý Vladimír Javorský, když si začal pro sebe skládat vlastní písničky?
Jsem ročník 1962 čili mě šedesátá léta silně poznamenala. Beatles, Olympic, Petr Novák s kapelou George and Beatovens, Uriah Heep, Sweet, Slade, Singers Unlimited. Zkrátka všechno, co se tehdy dalo poslouchat a hlavně sehnat. Líbila se mi i slovenská scéna – Marian Varga, Pavol Hammel, Prúdy. Do toho nějaké kytarové koncerty Lubomíra Brabce. Byl to tehdy takový pelmel.
A teď?
Pelmel je to pořád. Na JAMU jsem se seznámil s hudbou Petra Kofroně, Daniela Forró, díky angažmá v Huse na provázku zase s dílem Miloše Štědroně. Jsem rád, že dorazí na brněnský křest. Z dnešních oblíbenců zmíním jméno kontrabasisty Jiřího Slavíka, jeho desky mám moc rád. Líbí se mi taky hudba pianisty a harmonikáře Ondřeje Kabrny.