Kniha o Holzmannovi nabízí dosud neznámé scénky
Tomáš Šťástka
Kdo by po knize nazvané Felix Holzmann 100+1 let humoru jen tak naslepo sáhl v knihkupectví, patrně by si ji domu nesl v domnění, že jde o klasickou biografii. Novinka nakladatelství XYZ sice opravdu popisuje tvorbu a humor dodnes populárního baviče, ovšem činí tak velice netradiční formou.
Spíše než Holzmannovým životopisem je totiž především zpovědí či vyznáním jejího autora, herce a baviče Davida Šíra. Tedy člověka, který se Holzmannovou tvorbou zabývá celý život nejen pasivně jako fanoušek, ale i aktivně. David Šír začal totiž před lety spolu s kolegou Miroslavem Reilem objíždět naši zemi s jakýmsi revivalem Holzmannových scének – s červeným šátkem kolem krku, pruhovaným trikem, nezbytnými kulatými brýlemi a tralaláčkem. Svůj hluboký vztah k dílu baviče, který své vrcholné roky prožil za normalizace, v knize dopodrobna popisuje a ve druhém sledu tak vlastně netradičně podává ucelenou zprávu i o samotné Holzmannově práci.
Společník v Pretorii
Felixe Holzmanna zná veřejnost téměř výlučně jako natvrdlého strejce s opakujícími se dotazy a specifickým protahováním koncovek. Právě tato hravá tvorba založená na situačním humoru a slovních hříčkách, prezentovaná převážně v několika silvestrovských pořadech Československé televize, Davidu Šírovi v dětství učarovala. „Kazeta Šprechty Felixe Holzmanna s pěti scénkami na každé straně byla mým věrným kamarádem a každodenním českým společníkem v jinak téměř stoprocentně anglicko-afrikánsky mluvící zemi,“vzpomíná Šír v úvodu na své dětství v Pretorii. V knize dále popisuje cestu až k dnešnímu revivalu, čímž nenápadně poodkrývá podstatu Holzmannovy tvorby. „... vždy bezpodmínečně trval na tom, že se diváci smí, mohou, ale musí smát jen jemu,“přemýšlí třeba v kapitole věnované výběru souputníka.
Nerealizované Nádraží
Šír dále čtenářům předkládá skutečnost, že vedle dochovaných audioa videozáznamů existuje ještě třetí, veřejnosti neznámá část komikovy tvorby. Jde převážně o vyřazené a mistrem odmítnuté skeče, ke kterým se v rámci studia Holzmannovy pozůstalosti autor knihy díky komikově dceři Ireně Pettrichové dostal. Přesto se i zde prý najde několik skvostů. „Pár měsíců před svou smrtí napsal ještě scénku Nádraží, se kterou chtěl vystoupit na Silvestra 2002,“upozorňuje Šír. Vedle Nádraží
prý za pozornost stojí ještě scénky Galantnost, Koňak, Telefonování, Sportka či Lékař amatér. Šír z nich následně nastudoval vlastní pásmo Nové scény Felixe Holzmanna.
Tyto zmíněné rarity lze nalézt ve druhé části knihy, ve které Šír předkládá kompletní přepisy komikových scének. Pokud by tedy čtenáři přišlo, že se první část knihy příliš zabývá jejím autorem a jeho vztahem k legendě, druhá polovina mu to právě kompletním zveřejněním Holzmannovy známé i neznámé tvorby vynahradí.
A kdo by se chtěl o pohnutém životě baviče původně německé národnosti, který údajně druhou světovou válku strávil dílem ve wehrmachtu a dílem v sovětském gulagu, dozvědět více, může sáhnout po starší knize Ondřeje Suchého Aluminiový klíček.