Přibývá důchodců, kteří volají o pomoc

Seniory trápí drahé energie i bydlení, prodávají nemovitosti a výjimkou není ani společné bydlení s dospělými dětmi. Bezradní volají na krizové linky.

PRAHA Zdražují energie i bydlení, jehož ceny jsou v metropoli z celé země nejvyšší. Společně s nízkými důchody to znamená pro seniory obrovskou zátěž. Plošně ani neplatí zažitá představa, že jsou v metropoli pravidlem vyšší platy, ze kterých se pak vypočítávají i vyšší důchody.

„Ačkoliv například vrcholoví manažeři mají v hlavním městě násobně vyšší platy, takový pražský pošťák jako státní zaměstnanec si musí vystačit se stejnou mzdou jako jeho vesnický kolega,“říká Lucie Trlifajová z Centra pro společenské otázky a sociologické otázky Akademie věd.

Těžko vychází se svým důchodem čtyřiasedmdesátiletý senior Petr Palivec z Opatova. „Jediné štěstí je, že jsme s manželkou dva.

Vést domácnost v jednom by v dnešní době asi nešlo. Již před čtyřmi lety jsme měli problémy utáhnout nájemné v bytě a přestěhovali jsme se do domova s pečovatelskou službou v Šalounově ulici,“říká Palivec.

Náklady na bydlení tak mají seniorní manželé o něco nižší, ale bydlení jim také zdražuje. „Začínali jsme s nájemným tři tisíce korun měsíčně a teď už platíme šest tisíc. Z důchodu nám zbudou často jen peníze na chleba a housky,“vysvětluje senior.

Volají se strachem v hlase

Staří lidé se s problémy obracejí již od léta i na různé linky pomoci včetně Senior telefonu, který provozuje organizace Život 90.

„Hlavně jde o zdražování energií a drahotu. Lidé se svěřují s obavami, jak bude možné vyjít s penězi. Informují se u nás o možnostech finanční pomoci od státu,“říká vedoucí Aneta Nitschová. Hovory se podle ní často odehrávají v atmosféře bezradnosti, strachu i dalších silných emocí.

Zatímco v červnu bylo telefonátů asi 35 denně, nyní jich bývá až padesát. „Snažíme se s klienty pojmenovat jejich problémy. Mnohdy mají zhoršenou fyzickou nebo i psychickou kondici, někteří šetřili i před krizí a nyní už nemají kde,“uvádí Nitschová.

„Situace zasahuje i ty, kteří v minulosti žádné dávky nepotřebovali a nyní mají obtíže vše zaplatit. Je pro ně často šok, že si na sklonku života musí žádat o sociální dávky. Odhlašují si například teplé obědy, odříkají si čerstvé ovoce a zeleninu,“vysvětluje Nitschová.

Zálohy na energie mnohdy i vícenásobně převyšují důchody. U lidí se kvůli tomu mohou objevit úzkosti, deprese nebo i myšlenky, že by tu nejraději nebyli.

„Konzultujeme s nimi, jaké další možnosti se kromě příspěvku na bydlení a další pomoci od státu nabízejí. Je to například přestěhování se do menšího bytu nebo k rodině, což může být pro mnoho starších lidí nepředstavitelné, aby opustili domov, ve kterém žili třeba i od narození a našli si něco menšího,“

říká Nitschová. Samotné stěhování je pro seniory mnohdy fyzicky i psychicky vyčerpávající a stojí je to další peníze. Pokud se přestěhují ke svým blízkým, tak jim může hrozit i domácí násilí, v případě, že jsou v rodině napjaté vztahy.

Mezigenerační bydlení nemusí být vhodné

Ani podle psycholožky Lenky Čadové není ideální, aby se senioři například sestěhovali kvůli hledání úspor do jednoho bytu se svými potomky.

„Takové situace mohou přinášet úzkosti. Senioři nechtějí svým dětem či vnoučatům zasahovat do jejich životů a vznikají pro všechny náročné situace,“dodává Čadová a připomíná, že nejdůležitější je o problémech vzájemně komunikovat.

Mnoho lidí kvůli řešení složité situace také podle psycholožky prodává své nemovitosti. „Lidé k těm místům mají vztah a ztráta domu se často neobejde bez psychických následků,“míní Čadová.

Problémy ale mají i důchodci, kteří žijí v domovech pro seniory, kde jim důchody nemusejí stačit na zaplacení pobytu. „Velmi často domovy žádají o finanční dorovnání rodinu. Pokud ta není schopna nebo ochotna, je možné zkusit zažádat o sociální dávku hmotné nouze pro doplatek na bydlení. Pokud ani toto není možné, za bydlení doplácí stát.

„Lidé řeší problémy a vědí, že jejich životní úroveň půjde ještě dolů. I senioři se ale snaží tu situaci realisticky řešit.“

Lenka Čadová, psycholožka

Ani nízký příjem není důvodem odmítnutí žádosti o pobyt v domově pro seniory,“vysvětluje sociální pracovnice Života 90 Lucie Záhrobská.

Například Domov pro seniory Elišky Purkyňové v Praze 6 má 290 klientů a platit za bydlení nezvládá zhruba dvacet z nich.

Psycholožka Čadová přiznává, že se kvůli krizi musejí seniorům více věnovat odborníci na duševní zdraví. „Lidé řeší problémy a vědí, že jejich životní úroveň půjde ještě dolů. I senioři se podle mého názoru snaží tu situaci poměrně realisticky řešit, hodnotit a vidět. Důležité je, aby se necítili, že jsou v tom problému sami,“upozorňuje.