Nabídka k nevíře: Starosto, chce s vámi hrát Katar!
Luxusní večeře ve Vídni? Ne, radši pizzu do autobusu. Nevšední příběh slovenského Partizánu Domaniža, kterak vyzval pořadatele MS
Nedivte se, že nevěřili, když jim neznámý hlas ve sluchátku nadhodil: „Nechtěli byste si zahrát přípravný zápas s Katarem?“Vždyť Domaniža, malá víska na severozápadě Slovenska, nemá ani dva tisíce obyvatel a místní fotbalový klub Partizán působí až v páté nejvyšší soutěži. Tak co je to za nesmysl?
„Mysleli jsme si, že si z nás někdo jen střílí,“vzpomene po čase starosta obce František Matušík. „Volal pán z jakési agentury a my nevěděli, co se děje. Robí si srandu? Až když jsme si ho prověřili na svazu, rychle jsme pochopili, že si nevymýšlí.“
A unikátní zážitek byl na světě! Domaniža se s reprezentací Kataru, která už zítra otevře domácí šampionát proti Ekvádoru, střetla na konci srpna během jejího letního přípravného kempu v Rakousku. O deset dnů později se Katařané na stejném místě utkali i s druholigovým Šamorínem.
„Hrálo se kousek od Vídně a Katar nám dopředu nabídl, že ve městě pro celý tým zajistí i večeři. Chalani ovšem chtěli jen pizzu do autobusu,“líčí pobaveně Matušík a úsměvných historek o tom, co všechno se kolem mimořádného zápasu semlelo, z rukávu během chvilky vysype několik.
Jak nechal do Rakouska vypravit čtyři autobusy: „Se vším všudy asi pět set lidí, navíc někteří naši senioři vyjeli ven vůbec poprvé v životě. Nemají ani pas, a když zjistili, že jim stačí občanka, začali snad poprvé chválit Evropskou unii. Akorát si pak dali na stadionu pivo za čtyři padesát a zase je to přešlo...“
Nebo jak přemýšlel o dárku, který bude pro Katařany vhodný: „Mělo to být něco tradičního. Napadla nás valaška, ale nechtěli jsme, aby to brali jako nějakou zbraň. Proto jsme aspoň nechali ve tvaru valašky vyrobit památeční pera.“
Nevšední zápas zprostředkoval Norbert Belecký z trnavské agentury NR Sport, která v září v Bratislavě organizovala například přípravný duel Uruguaye s Kanadou. S Katařany, kteří před šampionátem kočovali nejen po Evropě několik měsíců, spolupracuje delší dobu. „Hledali tréninkového soupeře, ale vzhledem k tomu, že byla sobota a většina týmů měla na programu mistrovské zápasy, musel jsem sondovat v nižších soutěžích,“popisuje Belecký.
Domaniža měla volno a kývla. „Bude to reklama pro celý region,“napadlo Matušíka okamžitě. Jenže Katar chtěl utkání odehrát za zavřenými dveřmi bez médií i fanoušků.
„Dalo docela práci je ukecat,“přizná Belecký. „Hodně se skrývají, nechtějí, aby je novináři nebo kdokoli další otravovali s tím, co se okolo Kataru neustále řeší.“Porušování lidských práv? V průběhu dlouhého evropského soustředění proti Kataru na protest odmítly nastoupit třeba anglické kluby Watford a Shrewsbury.
„Pro nás to však byla životní šance. A příležitost představit nejen sami sebe, ale celé Slovensko. Chtěli jsme, aby soupeř věděl, že někdo takový na mapě Evropy vůbec existuje,“tvrdí Matušík a doplní, co ještě klub z Považskobystricka přichystal.
Slovenské vlajky, sklenici domácího medu nebo směs sušených bylinek z přilehlých lesů.
„Byli zaskočení. Mile překvapení. Měli pro nás připravenou pamětní plaketu, ale když viděli naše dárkové tašky, jejich manažer rychle zařídil, ať nám na cestu přibalí nějaké dresy a tréninkové vybavení. Prý se jim nic podobného ještě nestalo,“pokračuje Matušík. „My jsme navíc pro naše fanoušky připravili speciální trička a Katařané si jich potom u nás objednali dalších padesát. Trvali na tom, že je zaplatí.“Mimochodem, v celém vyprávění úplně zapadl výsledek, který byl pro slovenské amatéry více než příznivý – Domaniža podlehla jen 0:2 a hráči si za odměnu u starosty vyhádali tři basy piva. „I když jsou to už tři měsíce, tohle všechno se s námi táhne pořád. Nedávno jsme u nás v obci začali rekonstruovat silnice a lidé z okolí si nás dobírají: To se vám to staví, když platí Katar.“Ale to už Matušík bere s nadhledem. Sám dobře ví, že jeho obec ke slávě přišla vlastně náhodou, protože chyběl kousek, aby celý příběh dostal trochu jiné hrdiny. Belecký totiž nejprve volal do Hrubého Šúru, kde v den zápasu pořádali tradiční hody, a proto s díky odmítli. Druhá na seznamu byla Čiližská Radvaň. „Tam mi zase nezvedali telefon,“pokrčí rameny. I proto si s Katarem nakonec zahrála zpočátku nedůvěřivá Domaniža.*