Pořád se něco děje a plzeň jen vychlazenou

Miroslav Donutil tvrdí, že pořád se něco děje. A má pravdu. V jižní Kalifornii řádí sucho, prý největší za posledních 1 200 let. Pákistán zaplavily tragické, dva měsíce trvající monzunové deště. V Buffalu ve státě New York na začátku zimy už napadlo 72 palců sněhu. Nový majitel Twitteru Elon Musk nechce bránit svobodě projevu, a proto chce obnovit Donaldu Trumpovi účet.

Američtí voliči v meziprezidentských volbách nevolili republikánskou opozici tak masivně, jak se tradičně očekávalo. Demokraté ztratili jen těsně poslaneckou sněmovnu, ale udrželi si senát. Navíc se starostkou Los Angeles stala demokratka Karen Bass, jako vůbec první žena a černoška.

„Keine Katar in meiner Kneipe“je nápis v berlínské hospodě Panenka, pojmenované po českém fotbalistovi Antonínu Panenkovi, který se ve finále MS 1976 proti Německu proslavil vítězným dloubákem. Je to na protest proti probíhajícímu mistrovství světa ve fotbale v Kataru, kde při stavbě stadionů podle britského listu Guardian zahynulo 6 500 zahraničních dělníků.

Celkem 21 občanů České republiky se uchází o hlasy voličů při lednových prezidentských volbách.

Český dirigent Jakub Hrůša se od září 2025 stane novým hudebním ředitelem londýnské Královské opery v Covent Garden. Jedenačtyřicetiletý Hrůša je druhým Čechem, který bude Královskou operu řídit, v padesátých letech minulého století ji krátce řídil Rafael Kubelík.

A cena jednoho vajíčka v českých obchodech tento týden dosáhla 6 Kč za kus. Není divu, vytopit drůbežárny není legrace…

Ano, pane Donutile, máte pravdu, pořád se něco děje. Dělo se i v říjnu, kdy jsem se zotavoval v lázních v Luhačovicích. Ovšem v tamější pohodě mě to tolik nezajímalo jako teď, zpátky v mraveništi hl. m. Prahy, kde vesměs negativní komentáře denních událostí převažují a blbá nálada se udržuje mezi občany. Válka na Ukrajině, energetická krize, ekonomické problémy, rostoucí národní dluh a příchod chřipkového období k dobré náladě nepřispívají.

V Jurkovičově domě jsem o událostech probíhajících mimo vlídné Luhačovice jen občas prohodil pár slov s vrchním číšníkem panem Martinem, až překvapivě dobře jsme si rozuměli. Navíc jeho klidné, rozvážné vystupování jistě přispělo k mému pozitivnímu rozpoložení. I sklenici pro mne vychladil, abych si mohl pochutnat na plzeňském tak, jak to má být. Tak, jak jsem se to naučil, když jsem byl vyhlášen Čestným znalcem plzeňského piva.

Jak k tomu došlo? Již jsem se dříve zmínil, že jsem byl řadu let ve vedení krajanského spolku, který v newyorské Astorii vlastní velkou zahradní restauraci. Šest náročných let jsem byl jeho prezidentem a v čepování piva jsem propagoval plzeňské. Pokládal jsem to za samozřejmé a američtí hosté si zvykli natolik, že jsme nemohli záviset na sto let starém sklepě s kapacitou 20–30 sudů a postavili jsme moderní, chlazený sklep pro 400 sudů. Dodavatel piva mi řekl, že v Bohemce se za rok vypije víc piva než na nedalekém baseballovém Shea stadionu.

A snad za to mě 26. května 2009 v restauraci Bumerang v Plzni překvapil vrchní sládek plzeňského pivovaru Václav Berka diplomem „Honorary Connoissuer No. 10“. Jsem tak ve vybrané společnosti hokejisty Martina Straky, herce Ondřeje Vetchého, herečky-diplomatky Magdy Vášáryové, MUDr. Jana Pirka, Zdeňka Svěráka, Petra Formana aj.

Mé plzeňské musí být správně vychlazené, jinak je hřích ho pít. A je fajn, když i profesně zcestovalý pan Martin tuhle tradici ctí na jihovýchodní Moravě, v kraji vína a slivovice.