Patří manželství do ústavy? Ano, ale trochu jinak

Víc než bitva o manželství pro všechny nebo jenom pro ženy a muže by těmto svazkům pomohlo v ústavě zakotvit, že nezodpovědnost jednoho z manželů nebude už příště ohrožovat celou rodinu.

Už druhé volební období probíhá bitva o to, co má být manželstvím, respektive pro koho tento právní a společenský institut má být otevřený. Na jedné straně stojí zastánci manželství „pro každého“. Tomu je ale třeba rozumět tak, že nikoliv pro skutečně každého, ale nově navíc pouze pro stejnopohlavní páry. Přitom tito jinak pokrokoví lidé zde stojí na konzervativních pozicích biologického pohlaví. Na druhé straně stojí ti, kdo chtějí manželství zachovat jako svazek výlučně muže a ženy. Ti navíc prosazují zakotvení této zásady na ústavní úrovni. U nich je zajímavé, že jim tento dílčí zásah do ústavních předpisů nevadí, což například u diskutovaného práva na platby v hotovosti vidí jinak.

O čem tahle bitva svědčí a k čemu je vlastně dobrá? Začneme-li u prvního, tak se ukazuje, že Česká republika nijak nezaostává za společenským vývojem zemí tzv. Západu, ať je jím cokoliv. Tedy jsme jeho pevnou součástí a prožíváme, možná v malém, ale totéž, co například USA. V Africe nebo Asii se s podobnými otázkami nepotýkají, v Rusku podle všeho také nejsou na pořadu dne.

Přejdeme-li k druhému, k čemu je to dobré, tady zbývají otazníky. Pokud jde o manželství „pro všechny“, není mi zcela jasné, v čem jeho zastánci cítí nesnesitelnost toho, kdyby existující registrované partnerství získalo stejný obsah jako manželství. Prý by to bylo diskriminační. Pokud jde o zastánce ochrany výlučnosti manželství, v jejich případě si kladu otázku, jestli skutečně největším problémem manželství a osob v něm se nacházejících je to, kdo by do něj ještě mohl vstoupit?

Kdybych nějak mohl pomoci institutu manželství, potom bych na ústavní úrovni zakotvil, že ze společného jmění manželů nemohou být umořovány žádné dluhy, se kterými nevyslovili souhlas prokazatelným způsobem oba manželé.

Současná situace je totiž taková, že podle občanského zákoníku v běžných záležitostech právní jednání jednoho manžela zavazuje i druhého. Ve výsledku pošta druhému manželovi nevydá doporučený dopis adresovaný prvnímu, ale existuje mnoho případů, kdy se jeden z manželů zadlužil v rozsahu, že lze pochybovat o tom, že šlo o běžné záležitosti.

Právě neodpovědnost jednoho z manželů, podpořená jednáním některých úvěrových institucí a následně také soudů, dnes ohrožuje řadu rodin. S odpovědností lidí toho mnoho neuděláme a nezvládne to často ani onen druhý manžel, ale právo má přece chránit slabé a podporovat zodpovědné jednání.

Nabízejí se dvě otázky. Jednak proč s tím zatěžovat ústavní předpisy, jednak že je sice dobré být originální, ale všeho s mírou, abychom třeba nepředběhli celý svět. Začnu od toho, že když už otevírat ústavní předpisy, ať to alespoň pomůže zlepšit situaci. Probíhající kulturní válka to nečiní. Pokud jde o originalitu nápadu, není zcela z mojí hlavy, některé státy USA ve svých ústavách taková ustanovení zakotvily.

A poslední věc, proč na ústavní úrovni, tedy proč neměnit pouze občanský zákoník? Důvod spočívá v tom, že zatímco manželství stojí doposud mimo působnost práva Evropské unie, s různými druhy úvěrů a uznávání právního jednání je to přesně naopak. Tedy manželství si můžeme upravit sami, ale nikoliv zcela jeho obsah, protože třeba spotřebitelský úvěr včetně pravidel pro jeho uzavírání a vymahatelnost, to je předmět řady předpisů Unie.

Ústavní úprava členských států je ale přitom jednou z věcí, kterou má EU ve svém působení brát v potaz. Zákony členských zemí se naopak jejímu právu musí podřídit. Kdybychom tedy chtěli druhého z manželů a celou rodinu chránit, můžeme tak činit jednáním o předpisech EU, ale silnější pozici bychom měli s ústavní úpravou v zádech.

Z praktického hlediska by popsaná úprava neměla negativní dopad. Poctiví poskytovatelé úvěrů už nyní tato pravidla dodržují, nepoctiví nás trápit nemusí. A každý, kdo by zvažoval vstup do manželství, by věděl, že i kdyby se jeho protějšek začal chovat nezodpovědně, rodina tím ohrožena nebude.

Na tom by se snad mohli shodnout všichni, ať už preferují manželství v dosavadní podobě, nebo ho chtějí „pro všechny“.

Manželství si můžeme upravit sami, nezávisle na vůli EU, ale nikoliv už zcela jeho obsah.