Příběh Čechokanaďana.
Mladý muž s kšiltovkou leží na posteli, křečovitě svírá v ruce telefon a nervózně se drbe na obličeji. Do sluchátka zoufale volá: „Kámo, za jak dlouho tu už budeš?“
Čeká na dealera.
Na dávku drogy, bez které nemůže být.
Vypadá zoufale, zničeně, na pokraji zhroucení.
Přitom kdyby všechno šlo tak, jak mělo, třeba by včera večer, ve svých třiatřiceti, s kanadskou fotbalovou reprezentací bojoval na mistrovství světa proti Belgii.
Nebo by možná zvolil Česko, kdo ví?
Jisté je, že příběh Jacoba Lenského se zašmodrchal.
Velmi smutně.
Je ze mě závislák
Moc větších talentů kanadský fotbal do Evropy nevyslal, tím víc vás zmrazí, když se dopátráte, jak Lensky dopadl.
Že kariéru zapíchl už ve třiadvaceti, to by ještě samo o sobě nebyla žádná tragédie.
Že se po něm od té doby téměř
Brutálně upřímný
slehla zem, mohlo varovat. Ale pořád málokdo tušil, co se vlastně kolem syna českých emigrantů Lenky a Borise děje.
Z Kanady jen občas probleskovaly znepokojivé zprávy:
– že se pohybuje v podivné společnosti,
– že bezcílně bloumá po ulicích Vancouveru,
– že ho tíží všemožné problémy.
Už mi ani nejde o to, abych se drogou sjel – jen o to, aby se mi ulevilo.
Až dokument s názvem The Lensky Project, který před třemi lety natočil pro televizi Fox Sports, odhalil, jak vážné jeho trable jsou. Lensky souhlasil, že nechá nahlédnout do svého soukromí a v upřímné zpovědi šel až na dřeň.
Hned v úvodu zazní jeho jasné sdělení v angličtině: „Jmenuju se Jake Lensky. Hrál jsem fotbal za Celtic, Feyenoord nebo Utrecht a budu vám vyprávět o tom, jak se z velkého kanadského talentu stal závislák.“
Lensky svou story filmařům odvyprávěl s šokující upřímností. Nechal se natočit, jak se domlouvá s dealerem. Jak zasněženou ulicí utíká pro dávku, bez které nemůže být. Dokonce i jak si zrádnou drogu nahřívá na lžičce a pak píchá do žíly.
Když syrové záběry sledujete, pohltí vás úzkost. Ta se ještě prohloubí, jakmile začne vyprávět.
Když byl v české jedenadvacítce
„Nemůžu dělat vůbec nic. Nemůžu sehnat práci, nemůžu si nikam vyrazit, protože celý můj život už se točí kolem jediné věci: abych se aspoň na chvíli nemusel cítit tak strašně,“líčí Lensky do kamery upřímným hlasem. Na nic si nehraje, čepici má otočenou kšiltem dozadu: „Už mi ani nejde o to, abych se drogou sjel – jen o to, aby se mi ulevilo. Když si šlehnu, všechno ze mě spadne. Potřebuju to aspoň dvakrát za den, někdy i čtyřikrát. Už ani neberu heroin, ale fentanyl, který je stokrát silnější. Když čekám na dealera, každá minuta je jako hodina. To je můj život. Život feťáka.“
Jste v šoku?
Lenského bývalí spoluhráči a trenéři možná ne. Ti už dlouhá léta věděli, že má k průšvihům blízko a že ho v rozletu brzdí složitá povaha.
Pokračování na straně 21