Když talent zničí drogy
Lensky vždycky působil víc jako rozevlátý rocker než fotbalista: vousy, rozvrkočené vlasy, do kabiny mezi nafintěné spoluhráče příliš nezapadal.
Platilo to i pro epizodu v české jedenadvacítce, kam před dvanácti lety nakoukl díky původu rodičů.
„Jacob byl hodně netypický fotbalista,“zavzpomínal tehdejší kouč Jakub Dovalil: „Působil trochu jako z jiného světa, byl hodně přemýšlivý, tichý, pořád si četl nebo poslouchal hudbu. Samozřejmě v tom hrála roli i jazyková bariéra. Česky spíš rozuměl, než že by sám mluvil.“
Chtěl ho i sir Ferguson
Už se bohužel nedozvíme, jestli měl Lensky na to, aby si zahrál za české áčko po boku Rosického nebo Čecha. Rozhodně zvažoval i možnost, že by reprezentoval Kanadu, kde vyrůstal, než se coby kluk vydal na pozoruhodnou pouť po Evropě.
Už jako žáček prošel Anderlechtem Brusel, Spartou a Slavií, chvíli byl v anglickém Blackburnu, pak v Celtiku. I sir Alex Ferguson, legendární kouč Manchesteru United, ho coby teenagera přemlouval, ať přijede na testy.
Nakonec se Lensky upsal Feyenoordu Rotterdam, kde se všechno zvrtlo. Sám, bez kamarádů, bez rodiny, v cizím prostředí se necítil dobře a maminka Lenka ve zmiňovaném dokumentu zalitovala: „Kdybych věděla, co se stane, nikdy bych ho nepustila.“
S lahví whisky na disciplinárku
V Rotterdamu, ale hlavně později na další štaci v Utrechtu se Lensky odklonil z dráhy vzorného fotbalového profíka. Bydlel v ošuntělé garsonce, kde kromě postele a plakátů na zdech nebylo téměř nic.
Často se opíjel, ládoval se pizzou, sem tam přespal v parku, nebral lidem z klubu telefony, novináři žasli, když si jim upřímně stěžoval, jak fotbalový svět nesnáší. Proto z něj utíkal a mnohokrát tyhle výlety nekončily dobře.
Třeba se sebral, odjel za kamarádem do Švýcarska a po divoké noci zjistil, že ztratil všechny doklady.
Bez pasu se ani nemohl vrátit do Nizozemska a musel počkat, až ho delegace z klubu vyzvedne a na tajňačku propašuje přes hranice.
Moc dlouho to takhle fungovat nemohlo.
Když prasklo, že si bohém Lensky vzal s sebou lahev whisky i na jednání disciplinární komise, která řešila jeho červenou kartu, šéfům Utrechtu došla trpělivost a rozvázali s nezvladatelným Kanaďanem smlouvu.
Nizozemské trápení
Od té doby se toho o Lenském moc nevědělo. Snad jen to, že se vrátil do Vancouveru, zpátky do svého pokoje v domě rodičů, a zkoušel se ještě jednou uchytit v místním týmu Vancouver Whitecaps, který hraje americkou ligu MLS. Neúspěšně.
Odpovím. Teď jdu na detox
Co bylo dál? A jak je na tom Lensky teď?
„Ahoj, jak to jde? Dík za otázky. Jsou to dobré otázky. Odpovím, jen teď nastupuju na detox, tak až později.“
Právě tuhle zprávu Lensky před víc než dvěma lety poslal, když si s ním reportér MF DNES pokoušel dohodnout rozhovor.
Do povídání po telefonu se nehrnul, ale ochotně kývl, že odpoví na otázky zaslané mailem.
Nabízela se jich spousta.
Kde se to zvrtlo? Čeho nejvíc lituje? Dokázal se už zbavit démonů? Jak moc jeho život a kariéru ovlivnil ambiciózní otec Boris, který ho do fotbalu tlačil? Chybí mu fotbal? Kam to v něm mohl dotáhnout, kdyby? Zajímá ho, jak si Kanaďané povedou v Kataru? A jak se mu vlastně žije?
Bohužel, Lensky od té doby mlčí. Na maily neodpovídá, změnil si číslo. Ani mnozí kamarádi z Vancouveru netuší, co se s ním vlastně stalo.
A tak poslední skutečnou stopou zůstává televizní dokument, v němž se loučí slovy: „V posledním roce jsem se znovu ocitl na pokraji sebezničení, ale něco jsem se naučil. Když se blíží bouřka, schovám se, přečkám to nejhorší. A když přežiju, snad zase vysvitne slunce.“
Tak snad.