Narkos a smrt cestou na levnou liposukci
1,2 milionu Američanů se léčí v Mexiku
Je to tak bizarní, že by to mohl být začátek nějakého filmového thrilleru, na jehož jméno si druhý den už nevzpomenete: mladá Američanka si jede nechat v Mexiku zmenšit břicho.
V autě s ní sedí tři její přátelé. Jezdí po městě, americká hranice je kilometr odtud. Užívají si to, je to tak nějak chili. Ale najednou nastane narkopeklo jak z filmu: nějací muži jim začnou pálit do auta, pak je vytáhnou, nacpou do kufru a zmizí.
Na konci jsou dva z Američanů mrtví, jeden těžce zraněný.
Pointa je, že to byl omyl. Protože všichni byli černoši, pět tupců z místního gangu si myslelo, že načapali haitské pašeráky drog. Konec je taky jako z filmu: místní narkokartel pět pachatelů vydal, nechal je na ulici s rukama spoutanýma a omluvným dopisem.
Ale jak to bývá ve scénáři, skutečný příběh začíná až tady. A je ještě zajímavější než krvavý, ale jinak nijak nový střet nic netušících Američanů s místními řezníky.
Ten příběh je o tom, že přes veškerá varování jezdí do Mexika k lékařům pořád víc Američanů.
Úplně nejzajímavější na tom je, že jezdí do míst, před nimiž je výslovně varuje jejich ministerstvo zahraničí. Město Matamoros, kde se to teď vše semlelo, je ve státu Tamaulipas, kam američtí diplomaté nedoporučují ani strčit nohu. Nebezpečí únosu, oloupení nebo zastřelení je podle nich tak vysoké, že si zasloužilo nejvyšší stupeň. Je to, jako byste jeli na liposukci do Somálska.
Přesto je pro Američany Mexiko zemí doktorsky zaslíbenou. Jen loni jich přijelo 1,2 milionu.
Jezdí tam z celé Ameriky. Smolaři, které teď smetli příliš agilní narkos, tam přijeli až z malého městečka Lake City v Jižní Karolíně. To je 2 300 kilometrů. Asi jako z Prahy do Madridu. To vše kvůli odstranění špeků na břiše.
Jenže ono je to strašně levné. Američané nejezdí do Mexika jen kvůli liposukci. Nechávají si tam dělat zubní hygienu, čistit kanálky a nasazovat umělé zuby. Nechávají si odstraňovat vrásky, pupky, zvětšovat stydké pysky i reprízovat panenské blány. Ale také si nechávají provádět umělé oplodnění, zúžit žaludek nebo vyměnit kyčelní klouby. Nebo jedou za transplantací tkání. Anebo na léčení rakoviny. Do Mexika už se jezdí i s pejsky k veterináři.
Je to obrovský bílý byznys. Těsně u styku kalifornské a arizonské hranice leží na opačné straně, už v Mexiku, šestitisícové městečko Los Algodones. Jsou tam stovky zubních ordinací čekajících na Američany. A tak se městečku, jehož španělský překlad znamená Bavlny, říká Molar City, přičemž molár je zubní stolička. Tamní zubaři (a optici) mají ústřední webovou stránku molarcity.com, kde jsou ceníky, adresy, telefony a dojezdové vzdálenosti z arizonské Yumy (15 minut) či kalifornského San Diega (2,5 hodiny).
Všude podél hranice rostou místa, jimž se říká shluky: kliniky, ordinace, k tomu hotely, aby měli příbuzní kde bydlet, nákupní centra.
Z Tijuany, která je mexickým pokračováním kalifornského San Diega, vede k hranici dopravní pruh určený pro zdravotní turisty, aby se mohli vracet domů bez čekání.
Rovněž v Tijuaně otevřeli loni před Vánocemi jen tři minuty od hraničního přechodu třiatřicetipatrový komplex, jehož reklama uvádí, že jde o „nejlepší zařízení pro lékařskou turistiku na světě“. Pro pacienty a jejich rodiny jsou tam desítky specialistů, hotel, obchody, restaurace.
S pacienty totiž obvykle jezdí příbuzní, protože se to pojímá jako výlet. Pořád se stejně ušetří.
Ceny jsou ve srovnání s těmi v Americe láce. Kdo přijede, ušetří polovinu až sedmdesát procent. U zubařů je to ještě výhodnější. Tam se platí zlomek americké ceny.
Přitom úroveň péče je prý už srovnatelná. To říkají i američtí experti. Ale jsou tady i jiné výhody. Americké kliniky mají po covidu dlouhé čekací lhůty. To v Mexiku není. A taky tam můžete obejít americké předpisy. Když vám doma řeknou, že jste příliš staří či příliš mladí, aby vám mohli dát nové rameno, řešením je Mexiko. Totéž, když chcete zmenšit žaludek, přestože nejste obézní. Jak si přejete, seňoro, vy platíte, my operujeme.
Je tady jen ta zločinnost. Ale narkos po pacientech nejdou. Útok v Matamoros byla náhoda. Ale i tak kliniky mají řadu bezpečnostních opatření. Pacienty vyzvedávají na hranicích mikrobusy, kliniky střeží ozbrojenci. Stálí pacienti si registrují auta v Mexiku, aby americká značka nekřičela, že si řidič koleduje o únos nebo oloupení.
Jak je vidět, výjimečně to ale nevyjde. Nešťastná čtveřice, která to schytala v Matamoros, byla možná až moc v bezstarostném módu. Svědčilo by o tom třeba to, že původně jich bylo víc, jenže pátá dívka jménem Cheryl Orangeová jela těch 2 300 kilometrů z Jižní Karolíny, ale na hranicích zjistila, že nemá žádný doklad totožnosti, a tak musí zůstat v USA.
Šok ještě nevyprchal, ale do Mexika už mířili další pacienti. Washington Post narazil na mostě z Browsnville do Matamoros, kudy jela i ona čtveřice na schůzku s narkoosudem, na jakousi Evelyn Ballardovou. Mířila na liposukci. Řekla, že je sice nervózní, ale i když započítá hotel a letenku z Louisiany, kde bydlí, pořád ušetří tisíc dolarů.