Čínský majstrštyk: smířili Saúdy a Írán, vystrčili USA
Píše se historie, anebo Rijád jen nixonovsky hrál čínskou kartu, aby přitlačil Ameriku?
Pořád se čekalo, co bude chtít Saúdská Arábie za zakopání válečné sekery s Izraelem, ale ona ji zcela nečekaně zakopala s Íránem. Ale ještě větší bombou je, že ruce jim vedla Čína.
A stalo se to v Pekingu. Teď chce Čína pořádat pod Velkou zdí také velký summit zemí Perského zálivu. Tak trochu nová doba?
Dřív se klíčové blízkovýchodní dohody pekly ve Washingtonu.
Čína teď Ameriku odstavila do role diváka zrovna v případě největších muslimských mocností v oblasti. Čína je země, o níž ještě před dvěma roky například analýza Evropské rady pro zahraniční vztahy napsala, že nemá na Blízkém východě žádné páky.
Už je to jinak. A jde to rychle. Nikdo nepochybuje, že nejsilnější zemí v Perském zálivu je Amerika, ale Čína teď předvedla, že má taky pořádný vliv. Na rozdíl od včerejška, kdy ji zajímalo jen, jestli ropa teče, chce taky s novými kartami hrát. Geopolitické čáry se překreslují.
Závěr číslo jedna: Peking vstupuje na Blízký východ jako druhý silný, strategický hráč. Hra mezi USA a Čínou má zbrusu novou šachovnici.
Závěr číslo dva: vidíme svět, jaký je. Jak se mění.
Třeba v tom, že Saúdové, jejichž hlavním spojencem je Amerika, vědomě přihráli jejímu největšímu rivalovi zásadní symbolické vítězství. Je to, jako by Peking z ničeho nic urovnal spor mezi Kubou a Mexikem, tedy před americkými okny. Ironií náhod se tenhle skoro tektonický otřes stal zrovna v týdnu, kdy USA vydaly výroční odhad hrozeb, v němž Čínu obsadili do hlavní role jako globálního soupeře číslo jedna.
Jak se to v Zálivu seběhlo, není zase tak složité. Saúdové nemají v hlavě písek, takže opravdu nevěří, že znovunavázání diplomatických vztahů přeseknutých před sedmi lety utne desítky let nepřátelství, kdy si šli z mnoha důvodů s Íránci po krku. Vědí, že v Teheránu nepustili z hlavy touhu dominovat Zálivu a Blízkému východu.
Saúdové hrají s kartami, které mají. Rozehráli čínskou kartu trochu podobně, jako ji vynesl za studené války Richard Nixon. Využili Čínu, aby přitlačili Ameriku.
Proč to má Čína tak snadné
Chtějí od Ameriky řadu věcí, které jim nechce dát. Za mír s Izraelem si přejí dodávky zbraní, aby se nemuseli bát Íránu. Chtějí požehnání pro civilní jaderný program. A to celé prosí zabalit do oficiálního prohlášení, že jsou strategickým spojencem USA.
Amerika se ve všem cuká, protože se chytila do vlastní pasti. Na novém páru Saúdská Arábie-Írán je totiž názorně vidět, kam ji vývoj zatlačil. A proč to má Čína náhle tak snadné.
Saúdové leží v žaludku progresivní Americe tak, že o nich prezident Biden prohlásil, že jsou vyvrhelové. Je zvláštní, kam to až došlo.
Autor těchto řádků si vzpomíná, že byl na jedné z cest do Saúdské Arábie i s prezidentem Václavem Havlem, jenž byl pro svět ztělesněním morálky, lidských práv a hodnot v politice. Přesto po přistání v Rijádu se všechny ženy z doprovodu zahalily a nikdo o hodnotách neřekl ani slovo.
Ale o to nejde. Podstatné je, že tehdy byla Saúdská Arábie mnohem konzervativnější než teď. Dnes to sice není zdaleka ideál, ale reformy běží, ženy řídí auta, ve městech chodí samy do kaváren a kouří. Mohou mít vlastní byt a ubytovat se v hotelu. Přesto mají Saúdové horší pověst než tehdy, kdy na tom nikdo nestavěl zahraniční politiku ani je nesekýroval, aby se sám dělal lepším.
Moralizování začalo s Barackem Obamou. Když Donald Trump chtěl vše zase vrátit do starých kolejí, americká opozice a média, jimž vůbec nešlo o saúdské ženy, ale samozřejmě o Trumpa, udělaly ze Saúdů nebetyčné bídáky. To, aby všichni viděli, jak musí být Trump prohnilý, když má takové kamarády.
Čína to neřeší, nedává morální lekce. Je to často cynické, byť to druhé může být pokrytecké.
Vedle toho si mohou Saúdové myslet, že přes ekonomické opratě Čína třeba ukočíruje Írán líp než USA, které to neúspěšně dělaly desítky let sankcemi, vyjednáváním a pak hrozbou vojenské akce.
Třeba to Číně taky nebude fungovat, ale nyní využívá nové situace. Vidíme totiž v přímém přenosu, jak funguje nový multipolární svět, v němž není jeden dominátor, ale několik soupeřících supertěžkých vah. Tento svět je příležitostí pro menší země kličkovat mezi nimi, a tím si upevňovat svůj význam a něco na tom vydělat.
A tak Saúdská Arábie, která chce být strategickým spojencem USA, přihraje Číně a podrazí Washington, aby mu ukázala, že má pro něj taky svou cenu, takže s ní nelze orat. Současně, když jde o udržení vysokých cen ropy, a tudíž vysokých zisků, hraje to proti svému americkému ochránci i s Ruskem, které mu hrozí jadernými zbraněmi. Současně také posílá 400 milionů Ukrajině.
Jsou to paradoxy zmatené éry... A je jich víc. Komunistická Čína dojednává mír mezi konzervativními islámskými režimy, přičemž oba dobře vědí, že Číňané pronásledují své vlastní muslimy. Nebo tohle: Čína přivede Saúdy k objetí s Íránem ve chvíli, kdy Izrael, jenž má z Íránu opravdu existenciální obavy, doufá, že USA přivedou Saúdy k objetí s Izraelci.
Zvykejte si, takhle to teď bude vypadat.