„Na mzdy zaměstnanců jsme si museli půjčit“
Renata Chmelová se stala novou ředitelkou pražského střediska Diakonie. Organizace pečuje o postižené a pomáhá také v krizových situacích.
Knihy! Koupím velkou knižní pozůstalost. Knihy, příp. i starožitný a retro nábytek vhodný do stylové čítárny - knihovnu, křesla, stolek, lampu, aj. Tel. 773537401
VINOHRADY Dříve senátorka a starostka Prahy 10, od začátku roku nová ředitelka pražského střediska Diakonie. Renatu Chmelovou teď v sociálních službách čeká především boj o lepší odměny sociálních pracovníků.
Co vás přivedlo do sociálních služeb?
Většinu své profesní kariéry jsem řídila nějakou organizaci. Dlouho jsem působila v IT, stála jsem v čele neziskovky na ochranu životního prostředí a mám zkušenosti s řízením ve veřejné správě. Když jsem se po senátních volbách 2022 rozhodovala co dál, měla jsem jasno, že chci pracovat v neziskovém sektoru. Téma sociálních služeb mě chytlo už v Senátu, kde jsem se mimo jiné zabývala dostupným bydlením a systémem sociální podpory. Skrze ústavní stížnost senátorky se mi podařilo docílit zrušení neústavní části zákona, který zaváděl bezdoplatkové zóny v obcích. V Diakonii si teď plním sen pomáhat potřebným.
Vyměnit Senát a starostovské křeslo za Diakonii je výrazná změna. Co stojí za vaším úplným stažením se z politické sféry?
Na podzim jsem těsně neobhájila senátní mandát. Na Praze 10 ale naše koalice Vlasta v komunálních volbách uspěla jako druhá a já byla připravena navázat na moji práci starostky pro lepší Prahu 10. V rámci povolebních jednání s ODS a TOP 09 k mému velkému překvapení byla nabízená koalice podmíněna tím, že já osobně nebudu ve vedení radnice. Mohli jsme jít tedy do opozice, ale moji kolegové byli ochotni pokračovat, proto jsem se rozhodla ustoupit. Přiznám se, že to bylo jedno z mých nejtěžších rozhodování
v životě, po deseti letech nepokračovat v mojí práci pro desítku.
Takže v Praze 10 už nejste vůbec aktivní?
Zůstávám zastupitelkou, a to i proto, že jsem získala pro moji koalici ve volbách nejvíce hlasů. Ve svém volném čase působím jako předsedkyně výboru pro energetický management, což bylo i moje téma v Senátu a teď se snažím dosáhnout energetických úspor veřejných budov ve správě Prahy 10.
Můžete blíže popsat činnosti pražské Diakonie?
Věnujeme se dvěma stěžejním tématům. Tím prvním je důstojný život v domácím prostředí. Provázíme životem lidi s jakýmkoliv handicapem – mentálním či kombinovaným, s prvky autismu i s vyšší mírou podpory a pomáháme rodinám odlehčit v péči o ně, aby co nejdéle mohli žít spolu v domácím prostředí. A to je možné díky službám, jako jsou denní či týdenní stacionář nebo odlehčovací služba. Provozujeme také byty chráněného bydlení, kde pomáháme lidem s menším handicapem vstupovat do života s naší malou podporou, pracovat na chráněném trhu práce a důsledně hlídáme jejich práva. Mnohým seniorům také pomáháme plnit jejich přání dožít doma prostřednictvím našich pečovatelek.
Staráte se také o lidi, u kterých domácí péče už není možná?
Ano, provozujeme také pobytové služby. Vytváříme tam domov a k našim klientům vlastně chodíme na návštěvu a „jen“o ně pečujeme jako v rodině. Nový domov pro dospělé lidi s těžkou poruchou autismu momentálně zabydlujeme ve Stodůlkách. Domov u nás najde například 19letý mladík, který byl posledních jedenáct let hospitalizován v dětské psychiatrické nemocnici v Opařanech na jihu Čech, i když má rodinu v Praze. Navíc je těžký diabetik. Dříve v dospělosti mohl přejít jedině do ústavní péče nemocnice v Bohnicích. Ale místo toho nyní směřuje do našeho komunitního bydlení.
A co je tou druhou oblastí působnosti Diakonie?
Druhým naším tématem je pomoc lidem v obtížných či krizových situacích. Hodně podporujeme rodiny, které se dostanou do krize v souvislosti s hrozbou ztráty bydlení nebo zaměstnání a snažíme se udržet rodinu pohromadě. Zároveň provozujeme azylový dům pro matky s dětmi a krizovou linku pomoci, kde působí i ukrajinská psycholožka. Pomáháme také lidem s těžkým duševním onemocněním k návratu do běžného života. Máme unikátní projekt Stop násilí, kdy psychoterapeuticky pracujeme přímo s násilníky domácího násilí.
Vaším důležitým projektem je momentálně rekonstrukce speciální školy v Michli. Co přinese?
Speciální škola V Zápolí už přes třicet let dokáže vzdělávat děti s kombinovaným postižením nebo s autismem. Přijímá žáky, o které se „běžné“školy nedokážou postarat. Tyto děti pak zůstávají doma, což je obrovská zátěž pro rodinu. Rekonstrukce naší speciální školy umožní téměř zdvojnásobit kapacitu ze 48 na 80 žáků, takže ve výsledku pomůžeme více než třiceti dalším rodinám vrátit se zpátky do zaměstnání. Speciální mateřskou a základní školu pak Diakonie v Praze provozuje i ve Stodůlkách a Strašnicích.
Do sociálních služeb jste přišla v době, kdy je na ně obrovský a stále rostoucí nápor. Jak vypadaly vaše první týdny ve funkci? První, co jsem musela hned na začátku roku řešit, bylo, že jsme neměli dostatečné finance na provoz, především na mzdy zaměstnanců, kteří se starají o naše klienty. To je ale bohužel dlouhodobý stav všech neziskových organizací nejen v oblasti sociální péče. Na platy nám chybělo 12 milionů, a tak jsem musela vyjednat bankovní úvěr. To je způsobeno tím, že o státních i krajských dotacích, z kterých jsou naše služby hrazeny, je rozhodováno až na konci prvního kvartálu. A to nemluvím o velké nejistotě, která je způsobena jejich nenárokovostí. Nikdy nevíme, kolik peněz nám bude v daném roce přiděleno, i když musíme udržet jejich kvalitu a rozsah.
Nástupní plat pracovníka v přímé péči o naše klienty je 28 tisíc hrubého, a to má dvanáctihodinové směny a víkendy.
O nedostatečných mzdách sociálních pracovníků se teď dost mluví. Jak to vnímáte vy?
Je to obrovský problém. Nástupní plat pracovníka v přímé péči je 28 tisíc hrubého a to má dvanáctihodinové směny včetně víkendů. Jde o velice náročnou práci, kterou jsem si osobně vyzkoušela. Nyní máme 20 procent populace 65 plus. V roce 2061 to bude 30 procent. A já se ptám, kdo se o tuto stále se zvětšující populační skupinu bude starat? Samozřejmě, že my – sociální služby. Proto platforma P10, která sdružuje deset největších neziskových organizací působících v sociálních službách, připravila kampaň pod názvem Stejná odměna. Ta má za cíl dosáhnout zajištění důstojné mzdy pro naše pečující pracovníky.