Když vyhraju, skončím
Cyklista Peter Sagan začíná rozlučkové turné se svými nejoblíbenějšími závody
Vroce 2017 se řítil do cíle monumentu Milán – San Remo v úchvatném spurtu rameno na rameno s Michalem Kwiatkowským a Julianem Alaphilippem – a dojel druhý. Z tváře Petra Sagana pak čišelo obrovské naštvání. „Ta prohra hodně bolela,“říká i po letech. „Připadal jsem si tehdy tak silný, ale z týmového auta jsem dostal nesprávné informace a udělal potom špatné taktické rozhodnutí.“
Na prvním z pěti klasikářských monumentů, přezdívaném La Primavera, dojel už dvakrát druhý, pětkrát čtvrtý, devětkrát v top desítce. Nikdy tu však netriumfoval.
„Je to závod, který mi sedí, ale je těžké ho vyhrát. Ale mám ještě jednu šanci. V sobotu se může stát cokoliv. Když vyhraju, okamžitě ukončím kariéru,“říká a směje se. Po chvíli dodává: „To byl jen vtip.“Samozřejmě, že neskončí hned.
Poutí z Milána do San Rema teprve začíná Saganovo velké rozlučkové turné, při němž se představí na svých nejoblíbenějších závodech, než dá na konci sezony silničnímu profipelotonu sbohem a na sklonku kariéry se vrátí k horským kolům. Tak se rozhodl už loni na podzim. A tak to letos v lednu v den 33. narozenin oznámil.
„Myslím, že je fér vůči všem, a hlavně vůči fanouškům, aby to věděli dopředu,“vysvětloval.
Je vnitřně přesvědčen, že nastal pravý čas na loučení. „Nechci jen zůstávat v pelotonu a závodit pořád dál, donekonečna,“tvrdí.
Po San Remu tedy nastoupí naposledy i na dalších klasikách: E3 Saxo Bank, Gent – Wevelgem, Kolem Flander a Paříž – Roubaix.
A v červenci odstartuje do své poslední Tour de France.
Muž, jenž okořenil cyklistiku. Saganovy kousky i hlášky se tolikrát staly virálními. „Proč tak vážně?“stalo se jeho osobní mantrou. V roce 2016 citoval Kurta Cobaina, který řekl: „Smějí se mi, protože jsem jiný. Já se směju jim, protože jsou všichni stejní.“Vybudoval si image cyklistické rockové hvězdy, skákal na kole, bavil odvážnými kousky. Slavil tři tituly mistra světa, sedmkrát zelený dres na Tour, byl nejlépe placeným cyklistou světa. Proč? I proto, že generaci vyrůstající na Instagramu dopřál nový, zábavnější pohled na svůj sport.
Jen když se jej novináři neustále ptali, zda bude opravdu novým Merckxem, dával najevo, jak ho takové otázky nudí a otravují.
Ano, psali o něm, že vítězí v merckxovském stylu, když v roce 2016 ovládl monument ve Flandrech. Víckrát jej však už nevyhrál. Stejně tak má „jen“jeden titul z Paříž – Roubaix, byť mu předpovídali mnohem víc prvenství na nejslavnějších klasikách.
„Občas se na nich závodilo i ve stylu všichni proti Saganovi,“poukazuje. „Ale to k tomu patří. Třeba San Remo se mi nepovedlo vyhrát z mnoha příčin. Každý ročník je tu absolutně jiný. Někdy vám nevyjde spolupráce s týmem, jindy podceníte soupeře nebo máte technický problém.“
Letos nepatří k největším favoritům. Těmi jsou těžké váhy současného pelotonu Pogačar, van Aert, van der Poel, Alaphilippe, Pedersen či obhájce titulu Mohorič.
„Ale Milán – San Remo je spíš loterie a vabank hra. O všem se rozhoduje na posledních pěti kilometrech, takže nemáte dost času napravit chyby, co uděláte, nebo zvrátit situaci, pokud máte mechanické potíže,“říká Sagan. „Možná se skupinka tří čtyř jezdců utrhne v posledním stoupání na Poggio, nebo někdo využije následující sjezd v serpentinách jako Nibali v roce 2018 a loni Mohorič. Nebo se všichni budou hlídat jak blázni, až přijde hromadný spurt na Via Roma.“
V posledních letech jej oslabovaly nemoci, zdařilých závodů ubývalo, z týmu Bora odešel do druhodivizního Total Energies. Etapové Tirreno–Adriatico nyní obkroužil takřka anonymně, ale dodává si víru, že na něm nabíral formu na klasiky.
„Chci, aby mé loučení přinášelo chvíle štěstí a ne smutku,“říká. „Radši vzpomínám na své nejlepší momenty, ne na pády a zklamání.“