Čína klame tělem, jde jí o vlastní dominanci světu
Si Ťin-pching v Rusku: morální vzpruha pro Putina i posílení čínských zájmů
Ambiciózní čínský vůdce Si Ťin-pching včera zavítal do Moskvy za svým „přítelem“Vladimirem Putinem vůbec poprvé od ruské invaze na Ukrajinu před více než rokem. Není pochyb o tom, že pro izolovaného ruského lídra, na něhož se kvůli nepřesvědčivému výkonu ruské armády na Ukrajině valí kritika už i doma, představuje návštěva mocného Si Ťin-pchinga obrovskou přinejmenším morální vzpruhu.
Znamená to tedy, že Peking, který se v ukrajinském konfliktu dosud důsledně prezentoval jako neutrální, si už definitivně vybral stranu a sází na Rusko?
Tak jednoduché to zřejmě není. Číně ani tak nejde o Rusko jako takové, soudí někteří analytici. Spolupráce s ním se však momentálně jeví jako výhodná pro její dlouhodobé strategické záměry – pro prosazení nového mezinárodního řádu, jehož středobodem by byl právě Peking. Řádu, ve kterém by USA a NATO – z pohledu Ruska a Číny – nemohly už nikomu nic diktovat.
V tomto směru je Putin jako spojenec typově ideální. Se Si Ťin-pchingem má i myšlenkově mnoho společného, a tak ani nijak zvlášť nevadí, že už pár dnů čelí mezinárodnímu zatykači kvůli podezření z válečných zločinů.
V Moskvě tak včera historické okolnosti svedly k jednomu stolu dva muže, kteří se postavili do pozice celoživotních vůdců a ruku v ruce vytvářejí půdu pro globální konfrontaci. Peking je v této situaci ochoten využít své partnerství s Moskvou, aby dal Washingtonu najevo, jak silné trumfy drží v ruce. I za cenu, že by to znamenalo udělení tichého souhlasu Putinově brutální a destabilizující válce.
Jaký bude výsledek?
Co tedy od třídenní návštěvy Si Ťin-pchinga v Rusku očekávat? Je evidentní, že uvidíme velkou show „nerozborného přátelství“, už jsme slyšeli a jistě ještě uslyšíme spoustu vzájemných lichotek, vzletných slov o míru, ujišťování, jak obě země stojí „rameno na rameni“, ale ve skutečnosti půjde o geopolitiku a snahu přepsat světový řád.
Probíhající čínsko-ruský summit tedy klame tělem. Jinými slovy, jeho hlavní náplní je to, co zůstane veřejnosti skryto za tlustým nánosem pompézní vaty.
„Setkání mimo jiné dává Putinovi i Si Ťin-pchingovi šanci ukázat, že v době napjatých vztahů se Západem mají mocné partnery,“soudí Joseph Torigian, expert na čínsko-ruské vztahy z Americké univerzity ve Washingtonu. „Čína tak může signalizovat, že by dokázala udělat ještě víc, aby pomohla Rusku, pokud se vztahy se Spojenými státy budou nadále zhoršovat,“dodal.
Spolužití Číny se Spojenými státy i Evropou jde od deseti k pěti, provázejí je spory o technologie, bezpečnost i lidská práva. Soudě podle projevu čínského vůdce na nedávném zasedání tamního parlamentu, v němž si stěžoval na odhodlání USA zmařit vzestup Číny jako nové globální supervelmoci, se Si Ťin-pching rozhodl vůči Západu přitvrdit. „Čína usoudila, že rukavičky jsou odhozeny, že vstupujeme do období konfrontace s USA a Rusko je v tomto boji přínosným partnerem,“řekl pro list Washington Post Alexander Gabujev, analytik Carnegie Endowment for International Peace.
Putin Číně přičinlivě sekunduje. „Kolektivní Západ se ještě tvrdošíjněji než kdy jindy drží svých zastaralých dogmat a hazarduje s osudy celých států a národů,“napsal v předvečer setkání s čínským partnerem. „Politika USA spočívající v odstrašování Ruska a Číny, stejně jako všech, kteří se nepodvolí americkému diktátu, je stále zuřivější a agresivnější,“psal dále.
A tak místo aby docházelo k deeskalaci, děje se pravý opak. Rusko pozastavilo platnost jaderné dohody s USA, světoví autoritáři se houfují (k Číně a Rusku musíme přidat přinejmenším nebezpečný Írán), zatímco Západ posílá na Ukrajinu čím dál silnější zbraně.
Co bude dál, je ve hvězdách. Nepřátelství se může vyostřit, dotlačit tři největší jaderné mocnosti na pokraj třetí světové války. Může však také jít jen o úvodní akordy studené války 2.0. Už nyní je ale zřejmé, že takový vývoj nijak neprospívá řešení
globálních výzev, jako je třeba změna klimatu.
Čína, která se namlsala nedávným diplomatickým majstrštykem, kdy se jí podařilo obnovit diplomatické vztahy mezi rivaly Saúdskou Arábií a Íránem, se rovněž prezentuje jako mírotvůrce, který by rád ukončil válku na Ukrajině. Čínský prezident o tom jistě bude dnes jednat i s Putinem.
Čína drží Rusko nad vodou
Což o to, pokud by se Číně podařilo zastavit krutou a nesmyslnou válku, kterou Putin na Ukrajině rozpoutal, patřily by jí světové ovace právem. Západní politici jsou však skeptičtí. Obávají se, že vágní čínský plán, který byl nedávno představen, nahrává Rusku. A pro Kyjev by ve své stávající podobě nebyl přijatelný – třeba proto, že výslovně nepočítá se stažením Rusů z obsazených ukrajinských území.
Důvodů ke skepsi je dost: Peking stále odmítá invazi odsoudit, z války obviňuje Spojené státy a kritizuje západní sankce, které mají Putinovu válečnou mašinerii vyhladovět. Ruskou ekonomiku drží nad vodou,
vzájemný obchod za poslední rok výrazně posílil. Navíc se spekuluje, že by Peking mohl začít Rusům tajně dodávat zbraně, třeba přes Bělorusko nebo Severní Koreu.
Jiní komentátoři upozorňují, že v čínském zájmu rozhodně není případný ruský kolaps ve válce, který by mohl vyvolat pád Putinova režimu. Tím by posílily Spojené státy, nebo dokonce nastalo období chaosu a nejistoty podél 4 250 kilometrů dlouhé rusko-čínské hranice.
Podle některých pozorovatelů může mít nynější mise pana Si v Rusku přes to všechno širokou škálu výsledků, včetně definitivního kroku v obou směrech: Si může Putinovi nabídnout přímou podporu v konfliktu, nebo ho výslovně vyzve, aby jej ukončil.
Faktem je jedno: v autoritářském tandemu tahá Rusko za kratší provaz. Čínu potřebuje daleko víc než ta jeho. V Rusku si však této rostoucí závislosti málokdo všímá. Světlou výjimkou byl předevčírem novinář Michail Chodarjonok, který na kanálu Rossija 1 varoval: „Čína může mít pouze jednoho spojence – Čínu samotnou.“