Už to chtělo svěží vítr
Kouč fotbalové reprezentace Jaroslav Šilhavý před pátečním startem kvalifikace
Moc dobře ví, co je v sázce. Má úkol, který musí splnit. Kdyby to náhodou nevyšlo, tak... „Prosím, tu otázku ani nezkoušejte. My postoupit musíme i chceme. Jiná varianta neexistuje,“říká trenér fotbalové reprezentace Jaroslav Šilhavý.
Včera se mu sešel tým. V pátek kvalifikace o Euro 2024 začíná.
Rovnou proti Polsku, největšímu favoritovi skupiny.
K premiéře jste pozval hned šest nováčků, ročníky 1996 až 2003. Že by nová doba?
Jak se to vezme. Zaprvé věříme v jejich sportovní formu. Zadruhé jsme reagovali na zdravotní stav stabilních hráčů, kteří tu z různých příčin být nemůžou.
A zatřetí?
Cítili jsme, že je potřeba svěží vítr.
Ať jsme konkrétní: poprvé jsou u týmu Juráskové a Douděra ze Slavie, plus sparťané Vitík, Sadílek a Čvančara.
Jsem zvědavý, jak to kluci zvládnou. Nemám křišťálovou kouli, abych to uměl garantovat, ale jsme přesvědčení, že to bylo správné rozhodnutí. Pravda, zkušeností tolik nemají, ale v ligovém kolotoči se všichni jeví dobře.
Míří někdo rovnou do základní sestavy?
Možné to je. Nechte se překvapit.
Při nominacích jste býval většinou konzervativní. Vyhecovala vás loňská kritika, že máte být odvážnější?
Ani ne, protože každý má svůj názor. A když hraje fotbalová reprezentace, názor má hned šest milionů Čechů. Logicky se pak nemůžete zavděčit všem.
Tak proč ten svěží vítr?
Protože minulý rok se nepovedl. Hlavně výsledkově.
Byl nejhorší v samostatné historii: jen dvě výhry v devíti zápasech.
Na druhou stranu se podívejte, proti kterým soupeřům jsme celý rok hráli. Začalo to drhnout hned v březnové baráži o mistrovství světa ve Švédsku. Spousta absencí, porážka v prodloužení, velký smutek. Přitom náš výkon byl odvážný a paradoxně nás za něj někteří i chválili. Bohužel se hraje na výsledky. My prohráli a přišli o velký sen.
Pak následovala červnová smršť v elitní divizi Ligy národů. Kdekdo čekal čtyři debakly, přitom my to všechno odehráli se ctí. Porazili jsme Švýcary, Španělé vyrovnali až v poslední minutě... Nekvituju další dvě porážky, ale viděl jsem snahu, chuť, odvahu.
Jenže v září přišla ostudná facka 0:4 od Portugalska.
Dodneška mě to budí ze sna. Nechci vytahovat podrobnosti, ale možná jsme si mysleli, že si to s jedním z nejlepších týmů světa můžeme rozdat na férovku, kombinačně. Už je to za námi, prostě se nám to nepovedlo.
Poučení pro kvalifikaci? Máte před sebou jen osm zápasů a prostor na chyby prakticky není. Přímo postupují nejlepší dva. Musíme být připravení na každý krok. Reprezentujeme naši zemi, chceme udělat fanouškům radost, ale rozhodně bych si nedovolil tvrdit, že třeba Moldavsku, Faerským ostrovům nebo snad Albánii budeme rozdávat příděly. Stačí se podívat na soupisky. Všechno si musíme poctivě odmakat.
Chápu, na co narážíte. Česko nemá žádný extra tým.
To jste řekl vy a rozhodně to nesmí vyznít jako naše alibi. Pracujeme s realitou, která aktuálně vypadá tak, že většinu hráčů povoláváme z naší ligy. V každém případě já jsem na naše hráče pyšný – reprezentace je pro většinu z nich velmi důležitá a dělají všechno pro to, aby byla také úspěšná. Na druhou stranu, když se podíváte do historie, tak jediný šampionát, kam jsme přijeli s opravdu mimořádnou reprezentací, bylo Portugalsko 2004. Co hráč, to pojem. Co hráč, to velký klub. Juventus, Liverpool, Dortmund, Ajax, Chelsea.
Byl jste u toho jako asistent trenéra Brücknera.
Proto vám můžu říct, že jsme od každého soupeře cítili respekt. Někdy možná až obavy.
Vaše reprezentace hrála předloni čtvrtfinále Eura. Byl to její strop?
To neumím a ani nechci říct. Bylo tam pětadvacet kluků, kteří byli vyzkoušení a měli drajv. Celou dobu jsem jim tenkrát opakoval: Abychom mohli porazit nejlepší týmy Evropy, musí každý z vás hrát nadprůměrně a ještě z toho musí vyčuhovat individuální výkony. Sešlo se to.
A teď máte jaký pocit? Zvlášť když chybí zraněný střelec Schick, který zrovna na posledním Euru exceloval?
Cítím zodpovědnost. Reprezentace je obrovský závazek, pro trenéra vlastně ten největší. Uděláme všechno, abychom v Německu nechyběli.
Kdyby ano?
Ne, to se nestane. Nesmí se to stát. Chceme a musíme postoupit. To je* jediný možný úkol, i když respektujeme každého soupeře.
Už Polsko vás prověří.
To si moc dobře uvědomujeme. Zatímco my máme patnáct hráčů z české ligy, v závorce za polskými jmény vidíte Barcelona, Neapol, Juventus, stopera Kiwiora nedávno koupil Arsenal.
Závidíte?
Je to zkrátka realita, ale rozhodně nechci degradovat naše kluky, kterým věříme. Budeme nachystaní a půjdeme do boje, který chceme vyhrát.
Znovu to zopakuju: bez Schicka? Z posledních dvanácti zápasů hrál pouze dvakrát a na výsledcích to bylo znát.
Patrik umí parádní věci, ne náhodou v minulé sezoně bojoval s Haalandem a Lewandowským o korunu krále bundesligových střelců. Bohužel ho poslední měsíce limituje zdraví. Pro mě je zásadní, že tu není a musíme si poradit bez něj.
Co s tím?
Musíme si poradit jinak.
Jak vlastně se Schickem počítat dál? Leverkusen si ho jistě bude pečlivě hlídat, aby se nepřetěžoval.
Věřím, že na příštím srazu už bude plně k dispozici. Rozhodně ho nechceme nijak přetěžovat. Dobře si pamatuju, jak se čertil trenér Nagelsmann, když se Patrik před čtyřmi lety vrátil do Lipska z reprezentačního srazu s podvrtnutým kotníkem. Při zápase se Severním Irskem hrál jen poslední půlhodinu, přesto se zranil. Nagelsmann nám pak vyčítal, proč jsme Schicka vůbec dávali do hry. Chápu, že je pak klub mrzutý, když ztratí dobrého hráče, ale já jsem zodpovědný za reprezentaci. Chci pro ni to nejlepší, ale vždy přihlížíme i k pocitům daného hráče.
To nejlepší teď zní: Euro 2024. Už teď vám můžu říct, že všichni jsou nastavení na boj. Od října víme, koho máme ve skupině. Už pár týdnů víme, že v Edenu bude vyprodáno. Vnímáme, co je ve hře. Máme před sebou nový cíl a hráčům budeme opakovat: Je potřeba maximální výkon, odmakat to, každý, jak nejlépe umí. Jedině tak můžeme být úspěšní.
Čistě hypoteticky, lehčího soupeře byste na startu nebral?
Toť otázka. Vzpomínám si na Karla Brücknera, který tvrdil, že kvalifikace se vždycky musí začít proti soupeřům, se kterými posbíráte body. Aby pak byl klid.
Vím. Svou umíněností dokázal schůzky o termínech protahovat donekonečna.
Pokuřoval cigarety a jel si svou: Já to chci jinak! Podle svého! Dokud mu ostatní neustoupili. Co vím, tak třeba v červnu hrát nikdy nechtěl, protože bylo po sezoně a on měl rázný názor, že hráči budou utahaní. Neptal jsem se ho, ale z legrace tvrdím, že kdyby měl při našem loňském programu v červnu narazit dvakrát na Španělsko, na Portugalsko a ještě na Švýcarsko, možná by ho z toho trefil šlak. Teď nadiktuje termíny zápasů UEFA a je hotovo.
Takže začátek s Polskem je jaký?
Řekneme si v pátek před půlnocí.
Chceme a musíme na Euro postoupit. To je jediný možný úkol.