Těsné objetí kontrarozvědky a Hradu

Po šesti letech otevřené války mezi největší českou tajnou službou a Hradem přišel nový prezident. A šéf BIS Michal Koudelka mu okamžitě ukázal, na koho se může spolehnout.

Mezi prvními lidmi, se kterými se prezident Petr Pavel sešel krátce po zvolení, byl šéf největší tuzemské tajné služby, kontrarozvědky BIS, Michal Koudelka. Oficiálně bylo vysvětlení schůzky velmi stručné – šlo o nastavení komunikace mezi Hradem a BIS. Formality, nuda.

„BIS je připravena poskytovat prezidentu republiky maximální informační podporu, tak jak je to běžné ve vyspělých demokratických státech, a to všemi formami včetně pravidelných bezpečnostních briefingů,“řekl Koudelka po schůzce s Pavlem.

Ovšem pro pochopení toho, co setkání mělo ve skutečnosti symbolizovat, není třeba příliš číst mezi řádky Koudelkova výroku. Šéf BIS se sice nešel ukázat do Pavlova štábu na vítězné pódium, jako to udělal po minulých prezidentských volbách šéf ČEZ Daniel Beneš, přesto se na stranu vítěze postavil tak viditelně a rychle, jak jen to bylo v jeho situaci únosné a možné.

A rozhodně mu přitom nešlo o generálskou hodnost, kterou mu ostatně Petr Pavel přislíbil už během prezidentské kampaně a o které prohlásil, že si ji Koudelka svou prací už dávno zasloužil.

Vztah mezi vrcholnými politiky a BIS v posledních letech prochází velkými změnami. Loni v říjnu například premiér Petr Fiala navštívil sídlo BIS v pražských Stodůlkách. Čím je to zajímavé? Od poslední podobné oficiální návštěvy uběhlo téměř čtvrt století. Už jen tento fakt poměrně dobře ilustruje vztah, který většina politiků vůči BIS a dalším tajným službám měla od sametové revoluce.

Stýkání a potýkání s BIS

Část jimi opovrhovala, protože v nich viděla nástupnické organizace StB (koneckonců řada estébáků v nich zůstala i po revoluci a někteří na velmi vysokých postech). Část se jich bála, protože věděla, že jim vidí pod ruce. A většina je prostě ignorovala.

Bývalí rozvědčíci často vzpomínali, že zájem z vyšších míst vždy pociťovali jen o práci ekonomického odboru BIS. To je ten, který pořídil odposlechy podnikatele Romana Janouška s bývalým pražským primátorem Pavlem Bémem. Měl také na starosti finanční skupiny či velké státní podniky. Jednoduše řečeno místa, kde bylo hodně peněz.

Až před dvěma lety přišla chvíle, kdy si politici i široká veřejnost uvědomili, že tajné služby jsou důležité i proto, že stále existuje hrozba zvenčí. Nejprve vyšla najevo teroristická akce ruské rozvědky ve Vrběticích a o necelý rok později přišla ruská invaze na Ukrajinu.

Kromě uvědomění si, že stát musí mít dobře vyzbrojenou armádu, vedly tyto události také k poznání, že pozornost se musí věnovat i tajným službám. A BIS varovala před aktivitami Rusů v Česku dlouhé roky.

Do této atmosféry „nové etapy“vztahů politiků a BIS zdánlivě zapadá i schůzka Koudelky s Pavlem.

Ve skutečnosti však nešlo jen o proaktivní přístup šéfa tajné služby, který chce aby měla hlava státu k dispozici maximum informací předtím, než podepíše prezidentskou přísahu. Koudelka jako by se už nemohl dočkat toho, až po letech prezidentských ústrků, označování jeho podřízených za „čučkaře“a skartací utajovaných zpráv konečně přijde chvíle, kdy může nové hlavě státu vypovědět, co všechno se na Hradě dělo za jeho předchůdce.

A že nešlo jen o nastavování vztahů, bylo jasné hned z interview pro Respekt, ve kterém Pavel krátce po schůzce s Koudelkou oznámil, že na Hradě fungovala soukromá bezpečnostní firma a on se obává možných odposlechů. Jistě, BIS by měla mít na mysli bezpečí nového prezidenta, ale jak se ukázalo, o fungování bezpečáků placených prezidentovým poradcem Martinem Nejedlým věděla i policie. O případném riziku by se Pavel jistě dozvěděl. Koudelka však, jak se zdá, toužil využít příležitosti a varovat Pavla jako první. Ukázat mu, že on je na té správné straně.

Máme za sebou šest let války mezi Hradem a BIS. Teď přichází, nebo alespoň to tak vypadá, několik let, kdy budou vztahy mezi prezidentem a šéfem tajné služby možná až příliš idylické.

Přichází doba, kdy budou vztahy prezidenta a šéfa BIS možná až příliš idylické.