Kouzelník s knírkem
Kdo byl polskou fotbalovou star před Lewandowským? Přece Zbigniew Boniek
První, příjmením García, léta reprezentoval Honduras, za národní tým odkopal přes 130 zápasů. Druhý, příjmením Forbes, se zase narodil v Guineji-Bissau a pak prožil kariéru v nižších anglických soutěžích. Spojuje je křestní jméno. Dost nezvyklé jak v Jižní Americe, tak na africkém kontinentu. Jak asi mohlo rodiče obou budoucích fotbalistů napadnout napsat jim do rodného listu zrovna Boniek?
Důvod je v obou případech shodný: okouzlení kultovním polským fotbalistou.
Velký bizár, ale hlavně důkaz, že Zbigniew Boniek byl a pořád je pan Někdo. Muž, jehož fotbalové umění vnímá a uznává celý svět.
Platí to i teď, dva dny před výkopem kvalifikace o Euro, která pro Čechy a Poláky začíná pátečním vzájemným zápasem v Edenu.
Nedivte se, že v Boniekovi ožívají vzpomínky: vždyť v národním týmu debutoval v roce 1976, kdy se Československo jedinkrát v historii stalo evropským šampionem.
„Znal jsem skoro celý tehdejší československý tým. A pozor, nejen fotbalový, ale i hokejový,“rozpovídá se Boniek exkluzivně pro MF DNES. „Pamatuju, jak za vás tehdy váleli třeba Václav Nedomanský a František Pospíšil. Moc se mi líbil váš fotbal a hokej. My Poláci jsme tehdy tak úspěšní nebyli, přitom se mi zdálo, že jsme na podobné úrovni.“
Nemyslete si, není vůbec jednoduché Bonieka dohnat. Už jen proto, že žije v Turíně, kde léta oblékal pruhovaný dres Juventusu. Polskému svazu už nešéfuje, v sedmašedesáti si zvyká na klidnější režim. Na rozhovor kývne rád, ale radši než anglicky by mluvil italsky – proto nakonec vypráví přes polského prostředníka, reportéra Michala Bialonského z televize Polsat Sport.
Tak schválně, který český fotbalista se vám zamlouvá, pane Bonieku?
„Máte smůlu, že nemůžete využít Schicka. Toho kluka jsem si oblíbil, už když byl v Římě a předtím v Sampdorii. Zdá se mi, že to s ním tehdy v AS vzdali trochu brzy. Přišel jako mladý chlapec s velkým talentem,
Nezapomenutelný zápas
bylo znát, že umí předvést něco nečekaného a otočit zápas. Nedivím se, že ho trenér Šilhavý nominoval a čekal, jestli bude fit. Ale když slyším, že ho srovnávají s naším Lewandowským, přijde mi to přece jen trošku přehnané.“
Pravda je, že Lewandowski, báječný střelec z Barcelony a kapitán, už možná Bonieka v polském žebříčku hvězd trumfl. Ale kdo viděl v 70. a 80. letech legendárního chlapíka s knírkem hrát, třeba by i dnes hlasoval pro něj.
Boniek byl na hřišti třída, výjimečný borec.
Na první pohled upoutal neposedným účesem a výrazným kartáčem pod nosem, který si mimochodem pěstuje dodnes. Ale jakmile kopl do balonu, už fanoušky zajímaly jen jeho nohy kouzlící v bleskovém tempu. Měnil se v umělce, který s noblesou svede snad jakékoli číslo.
Na bránění moc nebyl, ale jinak s ním trenéři pořádně šíbovali. Nejčastěji řídil hru ze středu zálohy, mockrát hrál i z kraje, často taky staženého útočníka, občas hroťáka. A když v závěru kariéry začal ztrácet rychlost, jednu ze svých hlavních předností, udělali z něj libera.
Gianni Agnelli, prezident Juventusu, mu vymyslel přezdívku Bello di notte, v překladu cosi jako Krasavec noci: prý proto, jak Boniek zářil v pohárových zápasech, které se hrály za umělého osvětlení.
Všechny role zvládal elegantně a ještě sbíral góly a trofeje. Vyhrál polskou i italskou ligu, Pohár vítězů, jednou skončil třetí ve Zlatém míči, v Polsku mu dvakrát udělili rytířský řád. S reprezentací má i bronz z mistrovství světa.
Od té doby ale Poláci už přes 40 let na velký úspěch čekají. Proč?
„Těžká věc,“zamyslí se Boniek. „Určitě k tomu přispěla i změna politického systému, problémy lidí v běžném životě. Spontánní sportování dětí na dvorcích skončilo, před paneláky se už od rána do večera nekope do balonu, protože děti mají jinou zábavu. Měli jsme s tím problémy dlouho a dostáváme se z nich ještě dnes. Velmi pomalu.“
Kritický, to Boniek umí být. Třeba i když mluví o nadějích, které by měly polský fotbal posunout: „Talentovaných kluků je tu spousta, ale mají v sobě vášeň? Přijde mi, že každý přemýšlí o tom, jak jim vytvořit ty nejlepší podmínky a ochránit je, přitom když budou vyrůstat ve skleníku, spíš jim to uškodí.“
Často se naopak coby šéf svazu zastával fanoušků, zasadil se třeba, aby na polských stadionech přestala být zločinem pyrotechnika. V pátek ale napne pozornost do Edenu, aby sledoval, jak Poláci obstojí možná v nejtěžším zápase skupiny.
„Pamatuju, jak jsem v Praze hrál za Juventus v březnu 1985 proti Spartě. Postoupili jsme, ale byla to fuška,“vzpomene si. „Podobné to asi bude i teď. A kdo vyhraje, získá pole position pro postup na Euro.“
„Máte smůlu, že nemůžete využít Schicka. Toho kluka jsem si oblíbil.“
Boniek, Zbigniew polská legenda