Stát láká stavitele zelených elektráren
Investoři do obnovitelných zdrojů by mohli získat relativně vysokou výkupní cenu elektřiny. Přesto o aukce velký zájem není.
Stavitelé větrných, malých vodních elektráren a bioplynových stanic se do včerejška mohli přihlásit do aukcí vyhlášených ministerstvem průmyslu a obchodu. Resort jim slíbil pevnou výkupní cenu elektřiny, pokud se jim projekt podaří postavit nebo (v případě vodních elektráren a bioplynek) modernizovat do konce roku 2026.
Přihlašování skončilo o půlnoci. V poledne mělo ministerstvo v ruce jen dvě nabídky, a to od stavitelů větrných elektráren, přestože se projekty mohly hlásit už od poloviny ledna. I tak jde ale o „úspěch“. Do předchozí výzvy, která se odehrála na konci minulého roku, se nepřihlásil nikdo.
Jen pro malé zdroje
Vyhlášené aukce fungují na bázi takzvaných rozdílových smluv, anglicky zvaných Contracts for Difference. Stát stanoví garantovanou cenu elektřiny, což v případě aktuální výzvy bylo například u větrných elektráren 3 500 korun za megawatthodinu (MWh). Pokud bude tržní cena nižší než daná částka, zbytek provozovateli dorovná stát. A naopak pokud provozovatel elektřinu prodá dráž, bude muset rozdíl mezi stanovenou částkou a tržní cenou odvést do státní pokladny.
Tímto způsobem mají podle vyhlášené výzvy elektrárny obchodovat po celou dobu jejich životnosti. U bioplynových stanic stát výkupní cenu stanovil na 4 000 korun za MWh, u malých vodních elektráren je to 4 500 korun. Aktuálně se dodávka elektřiny na příští rok na pražské energetické burze PXE prodává za 137 eur za megawatthodinu, což je zhruba 3 250 korun.
„Aukce se účastnit nebudeme, nezapadá to do strategie naší společnosti v Česku. Velikost investičních příležitostí pro nás není atraktivní, jde o velmi malé zdroje,“uvádí Hana Hikelová, mluvčí skupiny Energo-Pro, která staví vodní elektrárny v Česku i v zahraničí. Naráží tím na skutečnost, že v případě vodních elektráren se výzva týká pouze zdrojů s výkonem do dvou megawattů.
Předseda Českého sdružení pro biomasu Jan Habart upozorňuje, že pro bioplynové stanice není smlouva s pevně danou cenou vhodná. Bioplynka totiž může na rozdíl od solárních a větrných elektráren sloužit jako vyrovnávací zdroj v soustavě. Může se zapnout ve chvíli, kdy je na trhu největší poptávka, k čemuž ji nejlépe přimějí zákony trhu – tedy zvýšená cena.
„Bioplyn je výborně řiditelný zdroj. Je škoda zapojovat ho do této aukce, která nedokáže motivovat k tomu, aby vyráběl v době, kdy je to potřeba. Druhá věc je, že biomasa i bioplyn potřebují nějaké palivo, a jsou tudíž náchylnější na vliv inflace než větrníky a soláry. Zavazovat se na 20 let, že budu vyrábět kilowatthodinu za čtyři koruny, je velmi riskantní,“vysvětluje Habart.
Důvodem nízkého zájmu o účast v aukcích může být rovněž relativně krátká doba necelých čtyř let, do nichž musí výrobna elektřiny stát a dodávat elektřinu. Problém to je zejména pro větrníky. Samotný proces povolování projektu v Česku trvá obvykle déle. Například ČEZ chystá pět až osm větrných turbín u obce Zátor na Bruntálsku. Projekt podle očekávání firmy zabere nejméně sedm let.
Mají bránit skokům cen
Rozdílové smlouvy jsou v tuzemsku novým nástrojem, nicméně ani v Evropské unii nejsou úplně běžné. Evropské elektrárny se naučily prodávat svůj „výrobek“na rok až tři dopředu, část elektřiny se rovněž uplatní na denním trhu.
Jenže právě krátkodobé smlouvy byly podle Evropské komise jedním z důvodů, proč minulý rok tak rázně rostly ceny elektřiny. Proto v nedávno zveřejněném návrhu reformy trhu s elektřinou komisaři navrhují větší zapojení zmíněných rozdílových smluv. Podle Evropské komise to má domácnostem i firmám přinést stabilní ceny a stavitelům obnovitelných zdrojů energie zase jistotu, že se jim jejich investice vrátí.
I Česko plánuje rozdílové smlouvy do zdejšího trhu s elektřinou zapojovat častěji. „V roce 2023 bude ministerstvo ve vyhlašování podpory v aukcích pokračovat,“uvádí mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu Marek Vošahlík.