Bruselské ideje za český plat

Evropská směrnice o povinné rekonstrukci a zateplení starších domů je další z řady úžasných nápadů, které bruselská „vláda“a parlament šijí na míru kupní síly západní střední třídy, ale ne českých penzistů. Adresa: Anděl Media Centrum Karla Engliše 519/11

Na každý průšvih musí být nejméně dva. Jeden, co to vymyslí, a druhý, který to schválí. Evropský parlament nedávno schválil předběžné znění směrnice o povinných bezemisních stavbách se slunečními elektrárnami na střechách. Včetně objektů starších, které se musí rekonstruovat, zateplit a „zafotovoltaičnit“. Rychle, do roku 2028. Kdo to vymyslel? Evropská komise.

Záhadou je, proč to bylo vymyšleno a proč schváleno. Úspora energie je už několik let prioritou mezi stavebníky. Nejdřív mezi investory a developery do komerčních nemovitostí, zejména kancelářských budov. Poslední dobou, nejpozději od ledna 2020, i do bytových. Také stavitelé soukromých rodinných domů si energetické poměry, náklady a návratnosti pečlivě hlídají.

Jen ČEZ loni připojil do sítě 21 325 slunečních fotovoltaických elektráren. Skupina E.ON uvádí meziroční nárůst počtu žádostí o připojení o 430 % a Cech akumulace a fotovoltaiky informoval, že loni bylo připojeno 240 MW, postaveno 300 MW a letos bude vybudováno až 750 MW výkonu ve fotovoltaikách. Sice vše s dotacemi, ale vše dobrovolně. Ze všech opatření proti emisím CO2 ve všech segmentech – energetice, dopravě či průmyslu – je stavebnictví relativně nejdále a je nejúspěšnější. Nejen díky novým materiálům a technologiím, novým přístupům k projektování, ale i díky dobrovolnosti, s níž se to celé děje.

Sloužím lidstvu!

Motivace k určitému konání jsou v jádru ekonomické, tvrdí ekonomové. Europoslanci spolu s pětiletým mandátem získávají velice solidní plat a různé náhrady, takže si za rok poslancování mohou přijít na nějaké 4 miliony korun před zdaněním. Ekonomická privilegia jim zůstávají i po skončení mandátu. Jsou tak relativně slušně zajištěni po zbytek života. Mohou pak snadno získat pocit, že vykonávají své poslání ne ve prospěch svých voličů, ale celého lidstva, a to za odměnu přiměřenou tíze poslání. Přijatá opatření jsou nakonec přece dobrá pro každého. Kdo na to nemá, ten dostane dotace, čímž se prokáže sociální cítění. Že v EU žijí lidé, kteří se ani s dotací nedokážou nebo nechtějí různým nařízením podvolit, si nedokážou představit.

Mnozí také nedokážou pochopit, že úroveň příjmů, životní úrovně a úspor ve vyspělých zemích EU je podstatně vyšší než v zemích střední a východní Evropy. Nedostatek fantazie lze nahradit údaji: plat europoslance činí zhruba 9 166 eur, včetně různých dalších náhrad to může být až 15 500 eur měsíčně. Průměrná mzda v Německu byla 4 400 eur, v Nizozemsku 4 600 eur, v Rakousku 4 130 eur. Plat českého poslance v základu činí 3 700 eur, průměrná mzda v Česku dosahovala 1 520 eur. Jedná se o hrubou mzdu, údaje jsou zaokrouhleny a vztahují se k roku 2021. Nižší průměrné mzdy než v Česku mělo ještě 7 členských zemí EU včetně Polska, Slovenska a Maďarska.

Ale zpět k otázce: Proč ti obecně zelení poslanci strkají své nosy do něčeho, co si dokážou investoři, stavbaři a občané zařídit sami? Protože je to svévolné a málo ambiciózní.

A je zapotřebí vykázat aktivitu, aby se zvýšila šance na opětovné zvolení. V neposlední řadě je tu možnost korupce od zainteresovaných podnikatelských svazů. To není obvinění, to je odkaz na zjištění z loňského prosince o úzké spolupráci některých europoslanců s Katarem, jež je nutno brát do úvahy.

To mimochodem popírá časté zdůvodnění vysokých platů poslanců – aby byli nezávislí, nekorumpovatelní a že nesou obrovskou odpovědnost. Ukazuje se, že už jen legální vysoké odměny jsou korumpující. A odpovědnost za svá rozhodnutí poslanci ani komisaři reálně nenesou vůbec žádnou.

Podobné rozhodovací lapsy lze vystopovat v případě biopaliv, jaderné energetiky, automobilismu a řady dalších. Varování expertů ani trhů, které se projevilo v poklesu prodejů nových vozů, resp. stárnutí vozového parku, v cenách energie či hrozícím nedostatku elektřiny, se v europarlamentu ani v Evropské komisi neberou v úvahu. Ani válka na Ukrajině nezastaví Green Deal. Naopak, do vší té nejistoty a inflace se budou navíc platit emisní povolenky za bydlení, za dopravu a musí se rekonstruovat. Motivace vykázat politickou aktivitu a být za to dobře odměněn tady musí být velice silná.

Naopak, když něco potřebují občané, třeba aby se přestal střídat letní a zimní čas, proti čemuž se ve veřejné konzultaci vypsané Evropskou komisí v roce 2018 vyjádřilo 84 procent obyvatel, nikdo se tím v zákonodárné a výkonné sféře EU dál nezabývá. Občané nemají lobby, nemají frakci a žádný prostý občan nenabídne nikomu v Bruselu nějakou odměnu, aby se to už uzákonilo – původní termín byl od roku 2019. Není motivace, není důvod.

Ale abychom „prostým občanům“zase moc nelichotili, čím dál více z nich je pobouřeno podporou Ukrajiny a uprchlých Ukrajinců, že prý je to drahé. Požadují ukončení zbrojní pomoci a okamžité nastolení míru. Což prakticky znamená ukrajinskou kapitulaci. Ti lidé si neuvědomují, jak by se na Ukrajině žilo pod ruskou nadvládou. Že splněním jejich požadavků by nastalo přímé vojenské ohrožení „jejich“zemí. A to by teprve bylo drahé – Ukrajině loni klesl HDP o 30,4 %. Proti tomu jsou naše mírné recese jen nepodstatnou epizodou.

Mnoho lidí si v sobě nosí názory a způsoby rozhodování s perspektivou do příštího kvartálu. Za ně budou bojovat, protože podléhají iluzi, že jen tak bude i všem ostatním tak dobře, jako jim je teď. Někteří z nich se pak dostanou až do Evropského parlamentu.

Proč zelení poslanci své nosy strkají do něčeho, co si investoři, stavbaři a občané umí zařídit sami?