Západ svou válku s Ruskem už dávno prohrál

Západ je přesvědčen o výjimečnosti svého současného konání. Přitom vše, co dělá, je tak triviální, známé a v dějinách se již nesčíslněkrát opakovalo. Nesvornost, egoismus, přesvědčení, že když ostatní podtrhneme, získáme výhodu. Jenže kdo v obranné linii přestane bojovat, ten sám zemře, a navíc zaviní i smrt svých druhů.

Uvnitř Evropské unie jsou ruští koně, Maďarsko a Rakousko, ten druhý z nich je navíc bezpečnostním parazitem stejně jako Švýcarsko. Chybí nám odhodlání vymáhat jejich neutralitu a trvat na tom, ať si armádní výzbroj vyrobí sami. Dále zde máme paletu zemí, které oscilují v názorech na agresi Ruska vůči Ukrajině od lhostejnosti (Německo, Francie, Itálie) po vysokou angažovanost, jako v případě Polska, Pobaltí a Česka. Zde je sice vůle, avšak chybí hospodářská a vojenská síla.

Evropa „outsourcovala“svoji bezpečnost. Svým žoldnéřům, Spojeným státům a dnes i Ukrajině, však nechce řádně platit. Místo toho vyhazuje stamiliardy eur na boj s globálním oteplením. Číně, Rusku a všem zemím třetího světa je nějaká ochrana životního prostředí naprosto lhostejná a závěry klimatických summitů se nenechají omezovat. Západ může teoreticky hodit za hlavu emisní limity CO2 a změkčit normy znečištění. Nic z toho reálně nepřipadá v úvahu. Ekologismus je pevně propsán do DNA západní společnosti. Ne, Unie si nebude půjčovat peníze na válku a zbrojení. Vážně se ale spekuluje o společném zadlužování sedmadvacítky kvůli soupeření se Spojenými státy v dotacích pro zelené technologie. Místo aby vznikl jednotný hospodářský blok Západu a zelené cíle byly opuštěny.

Těžba, zpracování surovin, výroba solárních panelů, baterií, čipů, prostě všechno, co je nutné pro naše ekologické hrátky, se ale nachází v Číně nebo v dosahu její armády, na Tchaj-wanu. Kvůli ochraně životního prostředí se do Evropy nemůže vrátit ani výroba lékových substancí.

Republikánům a demokratům ve Spojených

státech vzájemná nenávist zakalila rozum. Ve své aroganci si myslí, že soupeření s Ruskem je jen hra, kterou jde podle rozmaru prezidenta kdykoliv ukončit. Nechápou, že je nutné prostřednictvím Ukrajiny porazit Rusko, aby Čína zůstala osamocena. Spojené státy a Unie dnes válčí na Ukrajině nejen s Ruskem, ale i s Čínou, a neexistuje pro ně důležitější úkol než obrana napadené země. Místo toho posíláme Ukrajině převážně staré zbraně těsně před sešrotováním, v nedostatečném počtu, pozdě a v různých typech. Při první poruše je efektivnější některé dodané krámy zapálit, než je opravovat. Číně stačí udržovat Rusko jakžtakž pohromadě a nechat Evropu i Spojené státy krvácet. Ze stejného důvodu si v Pacifické oblasti vydržuje „rakeťáka“Kima a jeho Severní Koreu.

Indie, Čína, Afrika i Jižní Amerika pohrdají Západem, protože přes svoji nabubřelost není schopen zajistit porážku Ruska na

Ukrajině, a mají škodolibou radost z jeho potíží. Obyvatelé Číny, Indie a Turecka dnes vidí Rusko silnější nebo stejně silné jako před rokem a převládá zde názor, že je jejich globálním spojencem.

K dokonání všeho ze strany Ruska a Číny probíhá největší a nejúspěšnější diverzní akce od doby, kdy Němci naložili v roce 1917 Lenina do vagónu a exportovali do Ruska. Z (a)sociálních sítí si Západ upletl vlastní oprátku.

Západ je ve válce s Ruskem poražen, jen o tom ještě neví. Již před 24. únorem 2022 se nacházel na sestupné spirále, nová epocha naplno vyjevila jeho slabost a přinesla zrychlení pádu. Pouze sami sebe obluzujeme prostřednictvím lží o jednotě a semknutosti. Že Rusové u Bachmutu lezou přes mrtvoly svých druhů, a přesto dál útočí? Právě podobná barbarskost slaví v dějinách úspěch. Pokud nepřiletí „černá labuť“a Rusko se samo nezhroutí, nemůžeme vyhrát.

Indie, Čína, Jižní Amerika i Afrika pohrdají Západem, protože není schopen zajistit porážku Ruska.