Symbolika a hra světla geniálního Santiniho
PRAHA Výjimečné projekty v nichž se snoubily zdánlivě se vylučující principy. I tohle představovalo důvod, proč projekty pražského rodáka Jana Blažeje Santiniho-Aichela lákaly intelektuálně náročnou klientelu. Na letošní rok připadá 300. výročí úmrtí tvůrce, jehož některá díla jsou zanesena na listině mezinárodního kulturního dědictví UNESCO. Výročí připomíná Národní památkový ústav (NPÚ) i radnice řady měst. Po stopách tvůrce barokní gotiky se lze vydat také v metropoli.
„Šlo o autora se širokým rejstříkem realizovaných projektů, a to od klášterů, poutních míst, kostelů a kaplí přes šlechtické paláce nebo hospodářské dvory. Do nich vpisoval znalosti historických souvislostí, číselné symboliky či geometrie prostoru nebo světla,“uvedl Jan Sedlák, historik umění.
Ze severní Itálie, jako mnoho krajanů a kolegů „od fochu“, dorazil do české královské metropole i zedník Antonio Aichel, děd slavného architekta. Jeho nejmladší syn Santin Aichel se vyučil na Starém Městě kameníkem a s chotí Alžbětou Thimovou, s níž žil v domku na Hradčanech, měl tři děti. Nejstarší byl Jan Blažej Santini Aichel.
Malíř? Architekt!
O vzdělání i o soukromém životě Santiniho Aichela toho víme podle odborníků překvapivě málo. „Zatímco mladší bratr František Jakub úspěšně pokračoval v otcově řemesle, Jan Blažej trpěl tělesnou vadou, která mu zřejmě zabraňovala v plnohodnotném fyzickém uplatnění: v pramenech se o něm hovoří jako o „chromém Santinim“, uvedl Vít Vlnas, vedoucí Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty UK.
Vyučil se malířem, žádný obraz však dnes neznáme. Již záhy se začal úspěšně věnovat architektonickým projektům. Mimo jiné pro sedlecké cisterciáky.
„Právě v katedrále Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Kutné Hoře Sedlci dostal první velkou zakázku a poprvé naplno rozehrál výjimečný talent,“uvedla Radka Krejčí ze sedlecké farnosti.
V Praze lze tři Santiniovské stavby najít na Malé Straně. Jsou to Kolovratský (Thunovský), Morzinský a Schönbornský. Architekt se podílel i na vzniku theatinského kostela v Nerudově ulici. Santiniho rukopis nese i komplex poutního areálu Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře.
„Genialitu mladého architekta dokládá podoba někdejšího cisterciáckého konventu na Zbraslavi, kde umělec poprvé záměrně použil i gotizujících prvků,“uvedl Vít Vlnas. Kousek od Prahy lze najít i drobnější práci, úpravu kostela sv. Petra a Pavla na Slapech. I v tomto případě se zadavatelem stal Wolfgang Lochner,
opat cisterciáckého kláštera na Zbraslavi.
Záře katedrál
Výjimečnost Santiniho tvorby spočívá v jejím mnohovrstevnatém a často spekulativním charakteru. Umělec měl zálibu v propojování a harmonizaci zdánlivě se vylučujících principů, například plasticity a lineárnosti. Styl barokní gotiky svědčil o niterné znalosti gotiky. Zaujala jej třeba úloha světla u středověkých katedrál.
Santini byl věřícím katolíkem. Měl zálibu v kabalistických naukách, jinotajích a číselné symbolice, jak dokládají zápisy a poznámky, nezřídka šifrované. Nešlo ale o iracionální mystiku či magii, nýbrž o součást intelektuální výbavy barokního vzdělance. „Jisté je, že schopnost vtělit složité symbolické obsahy, často vyjádřené vzájemnými poměry čísel do konkrétních staveb, mu získávala věhlas u obdobně myšlenkově naladěných stavebníků,“vysvětlil Vlnas.
Pražské souměstí na přelomu 17. a 18. nebylo stálým sídlem dvora císařů a českých králů. Santini přesto o klientelu neměl nouzi. O jeho služby se ucházeli vysocí preláti, jako zmíněný Lochner, Jindřich Snopek v Sedlci, plaský Eugen Tyttl a Václav Vejmluva ve Žďáru. Pracoval i pro slovutné aristokratické rody ze špičky dobové společenské pyramidy – Kolowraty, Kinské, Colloredy, Valdštejny a jiné.