Nejdřív rekord, pak ostuda
„Nic neházejte zpět do hlediště!“Zlatý kouč Varaďa o divočině.
Na jeho střídačku se snáší déšť odpadků. K zemi se kácí obránce Doudera, jehož trefuje do obličeje mince. Trenérský kolega Zadina vehementně gestikuluje k rozhodčím: Ukončete to!
Ani Václav Varaďa běžně emoce neskrývá a teď má navíc oděv politý pivem. Jenže žádný tyátr nedělá. Jen poodstoupí k mantinelu, ohlédne se na běsnící dav nad ním. Rozhodčím předá desetikorunu, která zasáhla Douderu. „Pro naše kluky to bylo nepříjemné, ale já se cítil až neuvěřitelně v klidu,“vzpomíná Varaďa, tehdejší kouč třineckých hokejistů. „Věřil jsem, že nám výhra neuteče. Jen jsme se snažili hráče uklidňovat, aby nezačali něco házet zpět na tribuny.“
Není to ještě ani rok, co se do extraligový dějin zapsal nejdivočejší rekord. Současná čtvrtfinále mezi Spartou a Třincem (série je po čtyřech zápasech vyrovnaná) představují reprízu vypjaté série o titul, k níž se vrací i MF DNES v seriálu připomínajícím 30. výroční samostatné soutěže.
Sparta tehdy po šesti letech postoupila do finále, v němž mohla ukončit i patnáctileté čekání na zlato. Série zamířila do pražské O2 areny za slibného stavu 1:1 a hlediště zaplnilo 17 220 diváků. Ještě nikdy nesledovalo play off víc lidí – jen následné další dva duely v hlavním městě návštěvu vyrovnaly.
Na první pražské finále ale málokdo zapomene. „Drželi jsme náskok, i když Sparta byla opticky lepší,“vypálí i Varaďa. „A kumulovala se u ní frustrace, která se přenesla na hráče.“
Domácí deptala účelná hra, která vynesla hostům vedení 3:1. Rudý dav drásali i rozhodčí, kteří při závěrečném tlaku vyloučili Sobotku za seknutí do Marinčinova rozkroku. Z vrchních prstenců haly si nenápadného, ale nehezkého faulu diváci nemohli všimnout. A v tom spodním to vypadalo jako v divokých 90. letech.
Nepříčetní jedinci spěchali do míst nad třineckou střídačku, na kterou házeli cokoli, co měli po ruce – kelímky, PET lahve, drobáky. „Viděli jsme ostrahu, která se schválně dívala jinam, když něco letělo,“štvalo Varaďu. „Věřím, že jsme ale situaci dobře vyhodnotili a nepodporovali lidi, aby dál předměty házeli.“
Koučův nadhled prospěl. Přitom coby útočník platil za jednoho z nejvášnivějších hráčů na ledě. Na počátku minulé sezony se ve stejné hale zapojil kuriózně do bitky i jako kouč, když se nahnul přes mantinel a odtrhával z mely vlastní svěřence.
A taky už věděl, jak se chladí rozvášněné publikum. „Při mistrovství světa dvacítek v Ostravě proti Kanadě byl natřískaný zimák, za naší střídačkou seděli pomalovaní Kanaďané. Celý zápas na nás bouchali, až jsem v jeden moment vzal flašku a očistil si plexisklo, abych pořádně viděl, kdo tam sedí,“líčí Varaďa. A pak se lišácky usměje: „Samozřejmě jsem si všiml, že mezi plexi byla menší mezera, takže je voda trošku postříkala.“
Když se dav v Praze vyřádil, Sparta se za ostudu omlouvala a distancovala se od výtržníků. Ten, který zranil beka Douderu, se sám přihlásil policii. Třinec mohlo těšit, že získal výhru 3:2 a pro psychiku důležitý druhý bod v sérii. Varaďovo polité sako putovalo do čistírny, čímž podle něj ztratilo vítězné kouzlo. Sparta sice finále dorovnala, ale Oceláři si třetí titul v řadě vzít nenechali.
Varaďa už jako nezaujatý pozorovatel sledoval, jak i rozjezd letošních vyřazovacích bojů ovlivnilo dění na tribunách. Fandové se rvali ve Varech či Boleslavi, v Plzni zase televizní rozhovor narušil hulvát. „Nevím, jestli půjde prostředí nějak zkulturnit. Snad se ale extraliga zamyslí, aby šlo něčemu předejít. Třeba zvýšením počtu členů ochranky ve spodních patrech stadionu nebo zavedením kamerového systému,“přemítá Varaďa. „Extraliga by si měla chránit produkt a zlepšovat ho. Emoce v ní ale vždy budou, když půjde o hodně. A to se mi líbí.“